Mapy v mobilu versus GPS navigace: co je pro turistu lepší?

Než vyrazíte do hor, věnujte pár minut kontrole své lékárničky. Nejde jen o to, abyste měli náplast a dezinfekci – jde o to, abyste uměli ošetřit konkrétní úrazy, které se na stezkách stávají nejčastěji. Jinak zabaleno budete mít, ale ve chvíli, kdy dojde na věc, zjistíte, že vám chybí to podstatné.

Mezi typické chyby patří spoléhání na automatické přepočítávání trasy. GPS navigace pro pěší často nezná turistické značení a může vás poslat po silnici, i když existuje zkratka lesem. Proto si předem prostudujte mapu se značenými turistickými cestami a berte navigaci jen jako pomocníka. Vždy si také zkontrolujte, že máte v telefonu aktuální data a že je aplikace kompatibilní s vaším operačním systémem. Pokud aplikace spadne, nenechte se znejistit – stačí ji restartovat a znovu najít signál.

Noční túra bez měsíčního svitu může být náročnější, než se zdá. Tma je úplná, terén se mění v nečitelné kontury a orientace vyžaduje jiné dovednosti než za dne. Přesto se jedná o zážitek, který stojí za to – pokud víte, jak na to. Klíčem je důkladná příprava a respekt k tomu, že se pohybujete v prostředí, kde nevidíte ani na vlastní nohy.

Když vyrážíte na túru, lékárnička často skončí v batohu jako poslední, s tím, co zbylo z domácí lékárničky. Omylem. Nejčastější chyba není v tom, že byste neměli žádnou, ale že máte vybavení naddimenzované na město a nedostatečné na hory. Chladivý gel po bodnutí hmyzem je fajn, ale na odřeninu po pádu na skalnatém svahu toho moc nezmůže. Základem je přemýšlet o tom, co se skutečně může stát mimo civilizaci, a podle toho balit.

Na co se naopak vykašlat, jsou prášky na spaní, projímadla a různé drahé masti na cévní problémy. Na túře řešíte hlavně tři věci: odřeniny, puchýře a dehydrataci. Na puchýře si vezměte náplast s polštářkem, ale ještě předtím se naučte ji nalepit správně. Polštářek musí být přesně na puchýři, ne vedle něj, a okraje náplasti pevně uhlaďte, jinak se zmačká a bude dělat další tlak. Ideální je vzít si navíc kousek mastného krému na promazání. Zní to nepatřičně, ale suchá kůže na patách je živnou půdou pro puchýře.

Velkým rizikem je podcenění únavy a dehydratace. Na hřebeni chodíte sice po „rovině", ale převýšení a celodenní pohyb v náročném terénu vás vyčerpá víc než běžná túra. Dělejte pravidelné přestávky, pijte před žízní a jezte průběžně. Sledujte u sebe i u ostatních varovné signály – zpomalení, vrávorání, apatii. Pokud někdo ze skupiny nezvládá, neváhejte změnit plán. Sestup dolů je vždy možný, ale musíte ho stihnout za denního světla a včas. Častou chybou je pokračovat dál, i když už všichni tlačí čas a počasí se kazí. Hřeben nikam neuteče, ale vy můžete skončit v nepříjemné situaci.

Častý omyl je také balení velkého množství prášků proti bolesti s tím, že je dobré mít vše. Tablety proti bolesti mají na túře smysl, ale jen v malém balení a s vědomím, že tlumí symptom, ne příčinu. Když vás bolí kotník a vy si vezmete dvě tablety, abyste došli na rozcestí, riskujete, že na poranění úplně zapomenete a uděláte ho horší. Bolest je signál, ne nepřítel. Přibalte jen několik tablet a vždy řešte příčinu – klid, znehybnění, chlazení, pokud možno.

Pokud se rozhodnete zůstat přes noc, připravte si improvizovaný přístřešek z větví a jehličí, který vás ochrání před větrem a vlhkostí. Najděte si suché místo pod kořeny stromu nebo pod převisem skály. Nejezte neznámé plody a nepijte vodu z rybníků či kaluží – riskujete střevní potíže. Pokud máte s sebou něco k snědku, rozdělte si to na menší porce. Důležité je udržet si pozitivní myšlení. Soustřeďte se na to, že jste udělali všechno pro to, aby vás našli, a že záchranáři jsou vyškoleni na hledání ztracených osob. Většina lidí, kteří se ztratí v českých lesích, je nalezena do 24 hodin.

Jakmile se zastavíte, zkuste si vzpomenout, odkud jste přišli. V duchu si projděte posledních dvacet až třicet minut cesty. Všímejte si výrazných orientačních bodů, jako jsou potoky, skály, posed nebo starý dub. Pokud si vzpomenete na nějaký, zkuste se vrátit po vlastních stopách. Ale pozor: pokud jste šli delší dobu a nevíte přesně, kde jste odbočili, raději se nevracejte. Mnohem bezpečnější je zůstat na místě a přivolat pomoc.

Většina lidí netuší, jak ošetřit odřeninu, když jste dvě hodiny od nejbližší silnice. Nejdřív ránu vypláchněte čistou vodou, ale ne ze studánky – hrozí zanesení nečistot. Ideální je převařená voda z termosky nebo speciální fyziologický roztok v malém balení. Poté ránu dezinfikujte s rozmyslem. Jód štípe, ale účinkuje široce, takže pokud to vydržíte, je to nejjistější volba. Nakonec přiložte sterilní čtverec a zafixujte elastickým obinadlem, ale ne příliš pevně – prst na končetině by měl zůstat růžový, ne bílý.