Mělká sedačka, o které většina lidí neví, že jim ničí záda

Kde lidé nejčastěji chybuj

Pozor také na přídavné polštářky a návleky, které se na opěrku připevňují. Většina z nich mění geometrii opěrky — posouvají ji dopředu nebo dolů a tím podpírají hlavu ve špatné výšce. Pokud už takový prvek používáte, nastavte opěrku tak, aby i s ním horní hrana končila v úrovni temene. Po každé úpravě si sedněte, zakloňte hlavu a zkontrolujte, kam se zátylek opře. Když cítíte tlak na temeno nebo na horní krční obratle, je opěrka špatně.

Úzká stěna v bytě často vypadá jako místo, kam se nevejde nic užitečného. Knihovna potřebuje hloubku alespoň třicet centimetrů, aby se do ní daly postavit knihy hřbety ven. Police si vystačí s patnácti až dvaceti centimetry. Rozdíl je znát okamžitě: tam, kde by dveře knihovny narazily do protější zdi nebo by blokovaly průchod, police projde bez problému. Než začnete cokoli vrtat, změřte si šířku stěny, vzdálenost k protější stěně a výšku od podlahy k parapetu či k horní hraně dveří. Právě tyto tři údaje rozhodnou, co je reálné.

Poslední krok je vyzkoušet křeslo v reálu. Posaďte se, vstaňte, zkuste si vzít něco z boční stěny. Pokud při vstávání narazíte loktem do zdi, je výklenek úzký. Pokud se při sezení dotýkáte zády studené zdi, přidejte tenký závěsný panel nebo přesuňte křeslo o pár centimetrů dopředu. Výklenek a nika mají smysl jen tehdy, když v nich křeslo stojí pohodlně, ne jen když to vypadá dobře na pohled.

Hloubka sedu je vzdálenost mezi předním okrajem sedáku a opěradlem v místě, kde se opírá bederní část zad. Právě tento rozměr rozhoduje o tom, jestli se po hodině zvednete bez bolesti, nebo s tlakem v kříži. Většina lidí řeší výšku sedu a tvrdost polštáře, ale hloubku ignoruje. Přitom stačí pár centimetrů a celá váha těla se rozloží jinak.

Nejbezpečnější je takzvaná trojstranná dohoda mezi prodávajícím, kupujícím a bankou. Peníze z kupní ceny nejdou na účet prodávajícího, ale na vázaný nebo notářský účet. Z něj se nejprve splatí hypotéka, banka vydá potvrzení o výmazu zástavního práva a teprve potom se zbytek uvolní prodávajícímu. Tento postup chrání obě strany: kupující má jistotu, že nemovitost získá bez dluhu, prodávající zase že nepřijde o peníze dřív, než je závazek vyřešen. Bez tohoto mechanismu hrozí, že prodávající peníze utratí a výmaz se protáhne o měsíce.