Málo světel v obýváku: chyba, která zničí každý večer

Počet světel v obývacím pokoji se nepočítá podle toho, kolik jich unese strop, ale podle toho, jak místnost skutečně používáte. Jeden lustr uprostřed stačí tak na úklid. Pro čtení, sledování filmu nebo posezení s přáteli potřebujete vrstvy světla, které se dají zapínat zvlášť. Základní pravidlo: na každých 8–10 m² podlahové plochy počítejte alespoň jeden samostatně ovladatelný zdroj světla. U obýváku 20 m² to znamená tři až čtyři zdroje, ne jeden.

Než cokoli koupíte nebo přemístíte, změřte si schodiště ze všech stran. Nejde jen o šířku a hloubku podlahy. Zjistěte výšku v nejužším místě, sklon spodní hrany schodů a to, kde přesně končí podstupnice. Právě podstupnice je místo, o které lidé zakopávají při plánování. Pokud si nakreslíte půdorys na papír a vyznačíte do něj každý centimetr, ušetříte si dvě cesty do obchodu s nepasujícími policemi.

Pak přichází tmelení větších nerovností. Prohlubně vyplňte tenkými vrstvami tmelu, ne jednou tlustou. Tlustá vrstva se při schnutí stahuje, praská a dělá víc škody než užitku. Každou vrstvu nechte vytvrdnout a pak přebruste. Používejte brusný papír s hrubostí kolem 120 až 150 pro první srovnání a jemnější, třeba 180 až 220, pro dohlazení. Bruste s destičkou nebo hladítkem, ne jen rukou – ruka vytvoří nerovné důlky. Prach průběžně odsávejte, jinak se vám prášek usadí v čerstvém tmelu.

Barvy a světlo dělají v jednom prostoru víc než nábytek. Světlé stěny a jedna výrazná plocha za postelí nebo za kuchyňskou linkou prostor opticky sjednotí. Zrcadlo na stěně naproti oknu přidá světlo i hloubku, ale neumisťujte ho tam, kde by odráželo nepořádek. Závěsy veďte od stropu až k podlaze, prodlouží místnost. Tmavé masivní kusy nechte na jednom místě, ne po celém bytě.

Rozdělte světlo podle zón, ne podle počtu kusů Nejčastější chyba je snažit se osvětlit celý pokoj jedním lustrem. Vznikne ostré světlo uprostřed a tmavé rohy. Rozdělte místnost na zóny: posezení u pohovky, jídelní stůl, čtecí křeslo, případně pracovní kout. Každá zóna potřebuje vlastní světlo. Do obývacího pokoje se hodí stojací lampa, nástěnná světla, závěsné světlo nad stolem a menší lampičky na parapet nebo komodu.

Kde vzniká nejvíc mrtvého prosto

U nízkých stropů do 2,4 metru vyhněte se velkým závěsným lustrům. Použijte nástěnná světla, bodovky do stropu nebo stojací lampy. U vysokých stropů nad 3 metry naopak potřebujete delší závěs, jinak světlo zůstane nahoře a dolů se nedostane. Počítejte také s tím, že tmavé stěny a nábytek pohlcují světlo, takže přidejte asi o dvě svítidla více než v bílé místnosti.

Základní orientační pravidlo pro celkové světlo je 10–20 lumenů na metr čtvereční. Pro obývací pokoj volte spíše střední hodnotu, tedy kolem 15 lumenů na m². U místnosti 20 m² tak potřebujete přibližně 3000 lumenů. To není počet světel, ale celkový světelný tok. Jeden lustr s 3000 lumenů může stačit, ale bývá to nepříjemné. Rozložte světlo do více zdrojů.

Při plánování postupujte prakticky. Nejprve změřte místnost a výšku stropu. Pak si nakreslete půdorys a vyznačte, kde stojí nábytek. Do každé zóny zakreslete jeden až dva světelné body. Potom sečtěte lumeny všech plánovaných svítidel a porovnejte je s výpočtem 15 lumenů na m². Pokud vám vyjde méně, přidejte světlo. Pokud více, zkontrolujte, zda se dají svítidla stmívat.

U běžného stropu 2,5–2,7 metru se osvědčuje kombinace: jeden centrální zdroj, dvě až čtyři doplňková svítidla a jedno nebo dvě světla na čtení. Malý pokoj do 15 m² zvládne tři až čtyři světla celkem. Středně velký 15–25 m² potřebuje čtyři až šest světel. Větší obývací pokoj nad 25 m² počítejte se šesti až osmi světly, zvlášť pokud má více zón.

Počet světel v obývacím pokoji se neřídí jen rozlohou v metrech čtverečních. Stejně důležitá je výška stropu, barva stěn, denní světlo z oken a to, k čemu místnost slouží. Dvě stejně velké místnosti mohou potřebovat jiný počet svítidel, pokud jedna slouží k odpočinku a druhá jako jídelna s pracovním koutem.

Nakonec myslete na ovládání. Světla rozdělte do alespoň dvou až tří okruhů, ideálně s možností stmívání. Jeden okruh pro základní světlo, druhý pro atmosférické a třetí pro čtení nebo práci. Vyhnete se tak tomu, abyste večer museli svítit vším najednou. Pokud to rozvody dovolí, přidejte i samostatné vypínače u dveří a u pohovky.