Lezecká stěna versus skála: první krok na umělé stěně

Výškový rozdíl je váš spojenec, ne nepřít

Častou chybou je snažit se pod schody vecpat pohodlné křeslo. To se tam nevejde, a když ano, nedá se z něj pohodlně vstát. Další chybou je ignorovat větrání. Pod schody se drží vlhkost a vydýchaný vzduch. Pokud tam není okno, nechte alespoň pootevřené dveře do místnosti. Také se vyhněte těžkým závěsům, které brání cirkulaci vzduchu. Závěs na straně schodů je zbytečný, stejně ho nikdo neuvidí.

Teplota vody ovlivní i to, jak tlustou vrstvu pod vestu dáte. Na ledovcových řekách se hodí vesta s možností doplnit chránič krku nebo přilbu s krytem uší. Naopak v horkém prostředí oceníte odvětrání. Vždy si před nasazením zkontrolujte, že popruhy nejsou překroucené a že přezky drží. Po každém splutí výbavu opláchněte čistou vodou a nechte uschnout mimo přímé slunce, prodloužíte její životnost.

První návštěva umělé stěny bývá rozhodující. Ne kvůli výkonu, ale kvůli tomu, jestli se vrátíte. Většina začátečníků udělá stejnou chybu: přijdou v půjčených teniskách, bez úmyslu cokoli řešit, a po hodině je bolí ruce i hlava. Přitom stačí málo, aby první lekce skončila únavou, ne frustrací.

Jak vypadá první hodina a co na stěně nefunguje Po příchodu se nahlaste na recepci, projděte krátkým školením o jištění a pravidlech. Pokud lezete na lanech, někdo vás jistí. Pokud na boulderech, lezete nízko nad doskočištěm a padáte na žíněnku. Typická chyba: začátečník se snaží lézt jen rukama. Ruce se unaví během pár minut. Správně se odrážíte nohama, ruce jen drží rovnováhu. Další chyba je příliš pevný úchop. Držte chyty co nejvolněji, jen tolik, aby to udrželo váhu.

Prvním krokem je zjistit, zda problém skutečně pramení ze sedačky. Sedněte si na ni tak, jak běžně sedíte, a vsuňte dlaň mezi bederní oblast a opěradlo. Pokud ruka proklouzne bez odporu až k páteři, opěradlo neplní funkci. Stejně tak si všímejte, zda se výplň sedáku nevrací do původního tvaru. Když zůstane prohlubeň, pěna ztratila pružnost a podpora je pryč.

Neodradit se znamená přijmout, že první cesty budou vypadat trapně. Někdo přeleze obtížnost 4, jiný 5. To nic neznamená. Důležité je, že po hodině odcházíte s únavou v předloktí, ne s bolavými šlachami. Pokud vás bolí klouby, něco děláte špatně – pravděpodobně lezete na natažených pažích a padáte na paty. Požádejte někoho zkušenějšího o radu. Lezci jsou obvykle ochotní a rádi poradí.

Po prvním tréninku přijdou dva až tři dny s bolestí svalů, na kterou nejste zvyklí. To je normální. Co není normální, je ostrá bolest v prstech nebo lokti. Tu řešte odpočinkem a případně odborníkem. Mezi návštěvami nechte tělu alespoň dva dny pauzu. Začněte jednou týdně, po měsíci přidejte druhou lekci. Vyhněte se tomu, abyste po první návštěvě koupili drahé vybavení. Boty a úvazek si nejdřív vyzkoušejte v půjčovně.

Největší pastí je srovnávání s ostatními. Na stěně potkáte lidi, kteří lezou roky. Jejich cesty nejsou váš metr. Soustřeďte se na jeden konkrétní pohyb, který se naučíte – třeba přehmátnutí nebo postavení paty. Po každé návštěvě si řekněte jednu věc, která šla lépe. To je celý trik, jak vydržet. Umělá stěna není zkouška odvahy, ale místo, kde se dá bezpečně učit. Kdo to pochopí, tomu první lezení nevezme chuť, ale dá mu důvod vrátit se.

Co si vzít: pohodlné oblečení, které se může špinit od magnézia, a hlavně boty. Ne tenisky na běhání, ale lezecké přilnavé boty. Půjčíte si je v každé stěně, na první dvě návštěvy to stačí. Velikost volte tak, aby prsty byly lehce ohnuté, ale ne zaťaté do bolesti. Dále si vezměte láhev s vodou, malý ručník a případně vlastní magnézium v pytlíku. Půjčování magnézia je běžné, ale vlastní je hygieničtější.

Začněte tím, že si v obýváku vytipujete jednu nosnou barvu a jednu doplňkovou. Nosná barva obvykle pokrývá větší plochu – stěnu, velký kus nábytku nebo koberec. Doplňková se objevuje v menších prvcích: polštáře, závěsy, váza, obraz. Do ložnice berte obě, ale v jiném poměru. Zatímco v obýváku mohla nosná barva zabírat půlku místnosti, v ložnici ji stáhněte na třetinu a zbytek nechte v neutrálních tónech. Ložnice potřebuje víc klidu, ne víc barvy.