Lehký turistický batoh, nebo objemný stahovák: co rozhoduje?

Největší chybou bývá podcenění oblečení. Bavlněné tričko a džíny nasáknou vodu a začnou studit, což rychle zkazí zážitek. Místo toho zvolte funkční vrstvy: na tělo něco rychleschnoucího, přes to tenkou izolační vrstvu a navrch nepromokavou bundu s kapucí, která opravdu funguje. Pokud vyrazíte na delší trasu, přibalte i náhradní ponožky – vyměnit si je v suchu u rozcestníku dokáže divy.

Když se řekne orientace v terénu, většina lidí sáhne po mobilu. Jenže baterie se vybije, signál zmizí a najednou stojíte uprostřed lesa s mapou, která vypadá jako abstraktní obraz. Buzola a papírová mapa přitom fungují vždycky, pokud víte, jak na ně. Základní pravidlo zní: mapa se musí nejdřív zorientovat podle severu. To znamená otočit ji tak, aby její horní okraj směřoval ke skutečnému severu. Teprve pak odpovídá terénu a vy můžete začít číst.

Co si zabalit, když se počasí může otočit Základem je vrstvené oblečení – funkční prádlo, fleecová vrstva a nepromokavá bunda. Do batohu patří čelovka, píšťalka, mapa s buzolou a lékárnička. Nezapomeňte na dostatek vody a energeticky bohatou stravu. V sedle fouká téměř vždy, takže přibalte i teplejší čepici a rukavice. Mobilní telefon berte jako doplněk, ne jako hlavní navigaci – v horách může být signál nespolehlivý.

Typickou chybou je na to, že trasa vedená lesem je automaticky bez asfaltu. Mnohé lesní cesty jsou vybudované z betonových panelů nebo mají asfaltový povrch, který je v mapách označen jen jako „lesní cesta". Proto se vždy podívejte na fotografie z místa – na internetu najdete snímky z turistických fór, které ukazují skutečný stav. Další možností je využít aplikace, které zaznamenávají GPS stopy od ostatních uživatelů. Pokud vidíte, že se stopa klikatí mimo hlavní cesty, je velká šance, že jde o pěšinu.

Typická chyba je spoléhat se na přímý směr „zkrátím si to přes les". V hustém porostu ztratíš přehled o směru i vzdálenosti. Místo toho se drž viditelných značek – turistické značky, lovecké posedu, nebo i vyšlapané pěšiny od zvířat. Pokud narazíš na cestu, zůstaň na ní a sleduj, kam vede. Cesty mají tendenci končit u lidských obydlí nebo silnic. Neboj se vracet po vlastních stopách, když máš pocit, že jsi šel špatně.

Proč jsou lesní asfaltky tak časté a jak se jim vyhnout České lesy protkává hustá síť asfaltových cest, které slouží hlavně pro těžbu dřeva a mysliveckou dopravu. Mnoho turistických tras je proto na délku necelých deseti kilometrů vedeno právě po nich. Než vyrazíte, prostudujte si průběh trasy a podívejte se, kolik úseků je vedeno po silnicích či „lesních účelových komunikacích". Většina mapových aplikací umožňuje zobrazit podkladovou ortofotomapu – na ní asfalt poznáte podle charakteristické šedé barvy stěn do obýváku. Vyberte si trasu, která se asfaltu vyhýbá alespoň z osmdesáti procent, a to i za cenu, že bude kopcovitější.

Typická chyba začátečníků: koupí batoh podle fotek z internetu bez vyzkoušení. Zádový systém se chová úplně jinak, když je batoh prázdný a když má v sobě deset kilogramů. V obchodě si ho naplňte zkušebními pytli s pískem, které mají v každé prodejně. Projděte s ním pár minut po prodejně, zkuste si sednout a předklonit se. Pokud tlačí na krk nebo sedí příliš nízko na hýždích, je to špatná volba. Ramenní popruhy by měly obepínat ramena, ne se do nich zařezávat – a hrudní přezka by měla jít zapnout bez kroucení.

První turistický batoh obvykle kupujeme ve chvíli, kdy už nás bolí záda z městské tašky nebo nás láká první delší túra. Místo aby se řešil objem v litrech, začněte u vlastního trupu. Změřte si délku zad od sedmého krčního obratle po hřeben kyčelní kosti. Podle ní se vybírá velikost zádového systému, ne podle výšky postavy. Batoh, který sedí na zádech, drží těžiště u těla a neklouže do stran – to je základ, bez kterého se nepohnete.

Když plánujete výlet do české přírody, často narazíte na problém: mapy ukazují turistické značky, ale realita je jiná. Mnoho tras vede po zpevněných cestách, které sice usnadňují chůzi, ale ubírají na zážitku z divočiny. Pokud chcete jít po pěšinách, kde neuslyšíte motorová vozidla, musíte se naučit vybírat trasy podle typu povrchu. Základním pravidlem je vyhýbat se cestám označeným jako „zpevněná lesní cesta" – ty jsou často asfaltové nebo štěrkové. Místo toho hledejte úseky vedené po úvozových cestách, pěšinách nebo starých stezkách, které v mapách bývají vyznačeny tenkou čarou.

Jak si poradit s orientací a pohybem v terénu Pokud nemáš signál a nevíš, kudy zpátky, nebluď bezcílně. Zkus si vzpomenout, odkud jsi přišel, a hledej vodítka. Většinou platí, že cesta dolů tě dovede k civilizaci – potok nebo říčka tě zavedou k řece, u které často najdeš obec nebo silnici. Jdi podél vody, ale opatrně, abys nespadl do koryta. Pokud je tma, zůstaň na místě. Pohyb v noci zvyšuje riziko úrazu a zhoršuje orientaci. Najdi suché místo, nejlépe pod stromem nebo ve skalním převisu, a připrav se na přenocování.