Kubistický dům, nebo barokní palác? Rozdíl v Praze

Další častá chyba je hledat vysvětlení v konkrétním domě nebo v erbu na fasádě. Pověst o mnichovi bez hlavy se v Michalské ulici váže k více místům a postupně se posouvala podle toho, kde se vyprávění hodilo. Pokud budete trvat na jednom jediném „správném" místě, narazíte na rozpor a legenda se vám rozpadne. Lepší je brát ji jako jev celé ulice — jako něco, co se děje mezi domy, ne na nich.

Pražské ulice zná každý, ale skutečná historie se často skrývá za vraty domů, do nichž se běžný návštěvník nepodívá. Stačí se zastavit, rozhlédnout a všimnout si detailů, které na první pohled nesouvisí s dnešním provozem. Průchodní dvory, pavlače, staré studny a zazděná okna jsou němí svědci staletí. Abyste je dokázali číst, potřebujete trpělivost a základní orientaci v typech pražské zástavby.

Praktické věci rozhodují o tom, jestli vám výhled něco dá. Vezměte si dalekohled, ale malý a lehký. Sklo ochozů bývá špinavé nebo odrazové, proto hledejte otevřené průhledy, ne jen kryté části. Pozor na vítr a na to, že výstup po úzkém schodišti může být pomalejší, než se zdá. Typická chyba je jít na věž v hlavní sezóně bez rezervace nebo v čase, kdy je ochoz plný lidí s telefony. Vyberte si méně frekventovaný čas, klidně brzy ráno. A hlavně: nekombinujte pět věží v jednom dni. Stačí jedna nebo dvě, ale s poznámkami a srovnáním.

Jak si prohlídku naplánovat, aby něco přinesla Vyberte si dopolední hodiny ve všední den. Celetná ulice je úzká a rušná, v pátek a o víkendu se před domem téměř nedá zastavit. Prohlédněte si nejdřív fasádu z ulice, potom přejděte na protější chodník a teprve pak vstupte dovnitř. Uvnitř se soustřeďte na schodiště, zábradlí a vitráže. Fotografování bez blesku je obvykle tolerováno, stativ a blesk ne. Pokud jde o vstup do expozice, ověřte si aktuální otevírací dobu předem, protože se mění podle sezóny a výstav.

Prvním krokem k pochopení je uvědomit si, že tramvaj č. 23 nebyla žádná okrajová linka. Jezdila od Národního divadla přes Čechův most, kolem Letenského tunelu a dále k Výstavišti. Pro obyvatele Letné to bylo jediné přímé spojení s centrem. Když se v 50. letech začalo mluvit o její likvidaci, argumentovalo se kapacitou mostu a plánovanou výstavbou metra. Jenže metro na Letnou dodnes nevede.

Praktické je také sledovat, kudy v ulici vedou lidé. Především v podvečer se stává, že se někdo zastaví, otočí a jde zpět, aniž by pro to měl zjevný důvod. To je moment, kdy se legenda připomene sama. Není třeba nic přivolávat ani se ptát kolemjdoucích. Stačí jít pomalu, nevytahovat telefon a nevnímat ulici jako zkratku. Kdo ji takto projde, obvykle odchází s tím, že si všiml něčeho, co předtím nezaznamenal.

Na závěr platí jednoduché pravidlo: bezhlavý mnich v Michalské ulici není atrakce, kterou lze naplánovat, ale důsledek toho, jak se po ulici pohybujete. Kdo spěchá, uvidí jen turistickou trasu. Kdo se vrátí stejnou cestou a nechá prostor tichu, tomu se ulice odmění tím, že se v ní na chvíli ztratí hranice mezi tím, co je vidět, a tím, co se jen zdá.

Michalská ulice patří k nejkratším a zároveň nejhustěji zaplněným pražským ulicím. Spojuje Staroměstské náměstí s ulicí Melantrichova a většina lidí přes ni projde bez povšimnutí, protože míří za velkolepějšími cíli. Právě v tom je ale první past: kdo se na místo vydá v rámci hromadného přesunu, nemá šanci cokoli zahlédnout. Pověst o bezhlavém mnichovi není vázaná na budovu, ale na prostor, kde se ulice lomí a kde se mění světlo.

Dům U Černé Matky Boží v Celetné ulici na Starém Městě pražském je nejznámější kubistickou stavbou v Česku. Navrhl jej architekt Josef Gočár pro obchodníka Františka Josefa Herbsthofera a postaven byl v letech 1911 až 1912. Na první pohled zaujme tvarem oken, šikmými římsami a plastickým členěním fasády, které připomíná krystal. Uvnitř dnes sídlí muzeum zaměřené na kubismus, ale samotná budova je přístupná i v rámci prohlídky interiéru.

Jak se v ulici chovat, aby legenda vůbec fungovala Nepostávejte se doprostřed ulice a nečekejte, že se „něco stane". Bezhlavý mnich je vázaný na pohyb: legenda vznikla z toho, že se člověk vrací stejnou cestou, kterou přišel, a v určitém bodě má pocit, že za ním jde někdo další. Zkuste projít ulici od Staroměstského náměstí směrem k Melantrichově a pak se bez ohlédnutí vrátit zpět. Právě ta druhá cesta bývá ta, kdy lidé hlásí kroky, které nesedí s jejich vlastními. Typická chyba je otáčet se příliš brzy — tím se celý dojem přeruší.

Kubismus v architektuře není totéž co kubismus v malířství. Zatímco malíři rozkládali předmět na plochy, architekti přenesli princip do hmoty: použili hranol, jehlan a šikmé plochy. Výsledkem nejsou deformované domy, ale stavby s dynamickými prvky. Právě proto si na Domě U Černé Matky Boží nejprve všímejte oken, portálu a zábradlí, ne celkového tvaru. Laickým okem totiž dům může působit jako běžný činžák, a to je častá chyba při první návštěvě.