Které trasy v Českém Švýcarsku zvládnete za jediný den?

Vstávat ve tři ráno, aby člověk stihl východ slunce na hřebeni, zní romanticky jen do chvíle, než zazvoní budík. Pro spoustu lidí je to utrpení, po kterém jsou zbytek dne rozbití. Řešení je jednoduché: jdi na horu v noci. Nepotřebuješ k tomu žádnou výjimečnou fyzičku ani drahé vybavení, jen plán a trochu selského rozumu.

Když už se ztratíte, nechoďte dál naslepo. Zastavte se, zkuste se vrátit po vlastní stopě a hledejte místo, které znáte. Pokud to nejde, držte se jednoho směru a snažte se dostat k vodě nebo k okraji lesa. Hlaste se zvukem — pískáním nebo voláním — a dávejte o sobě vědět. Nejhorší je panika a zrychlený pohyb do neznáma. V hlubokém lese rozhoduje klid, pravidelná kontrola směru a schopnost přiznat si, že cesta zpět je lepší než pokračovat dál.

Pro náročnější variantu se nabízí přechod z Děčína přes Pastýřskou stěnu a dále k Labským pískovcům. Je to celodenní záležitost s velkým převýšením, vhodná jen pro ty, kdo mají pevnou obuv a zkušenost s delšími túrami. Vlakové spojení z Děčína umožňuje vrátit se jinudy, než jste vyšli. Naplánujte si návrat tak, aby vám stačil poslední spoj; autobusy v odlehlejších částech jezdí řídce a o víkendech ještě méně.

Nejznámější okruh vede z Hřenska k Pravčické bráně. Trasa měří zhruba sedm kilometrů tam a zpět, ale počítejte s prudkým stoupáním po schodech a kamenitým povrchem. Nenoste sandály ani plátěné tenisky, které se na mokrém písku smekají. Vstup do bezprostředního okolí brány je zpoplatněn a v sezóně se doporučuje přijít před devátou hodinou, jinak se dav na vyhlídce nedá obejít. Kdo chce pokračovat dál, může sejít do Divoké soutěsky, ale tam už je nutná zpáteční cesta stejnou trasou, protože okruh neexistuje.

Před výstupem si zkontrolujte aretaci. Teleskopické hole se časem povolí a při zatížení se mohou sklopit. Zkontrolujte také stav hrotů a misek, zda nejsou ohlé nebo uvolněné. Na vícedenní túru si vezměte náhradní hroty a malý imbus, pokud jím lze aretaci dotáhnout. Poutka nastavte tak, aby ruka držela rukojeť lehce, bez křeče. Při správném nastavení byste měli cítit, že hole nesou část váhy těla, ne že je jen táhnete za sebou.

Do budoucna počítejte s tím, že turistická lékárnička má být uložená zvlášť od vody a potravin. Na vícedenní túře ji balte do nepromokavého vaku, ne jen barvy stěn do obýváku batohu. Pokud už k promočení dojde, věnujte vysoušení celý den a nesnažte se proces urychlit fénem – horký vzduch poškodí citlivé materiály. Novou lékárničku sestavte z osvědčených věcí, které vydrží vlhko: tablety v pevných blistrech, obvazy v uzavřených sáčcích, nerezové nástroje. A příště, než vyrazíte, zkontrolujte, že obal skutečně drží.

Typická chyba je vyrazit v tom, v čem se běžně chodí přes den. V noci teploty klesají rychleji, i v létě. Vrstvi, čepice a rukavice nejsou zbytečné. Další častá chyba: podcenit jídlo a pití. Studený vzduch a tma zvyšují pocit únavy, i když tělo pracuje stejně. Dej si před odchodem teplé jídlo a během cesty pravidelně doplňuj energii v malých dávkách.

Trekové hole nejsou jen módní doplněk. Na dlouhém výstupu dokážou ušetřit klouby, zlepšit stabilitu v kamenitém terénu a přidat energii do kopce. Špatně zvolené hole ale udělají pravý opak: tahají za ruce, kloužou a zbytečně zatěžují zápěstí. Rozhoduje několik málo parametrů a hlavně to, jak si je nastavíte.

Na vrcholu počítej s tím, že budeš čekat. Většina lidí dorazí dřív, než se rozední. Přibal si proto něco na přisednutí, izolační podložku a termosku s teplým nápojem. Čekání v mokrém nebo studeném oblečení je nejrychlejší cesta k tomu, aby ti bylo zima a to jedno. Převlékni si propocené tričko hned, jak se zastavíš.

Základem je naplánovat túru tak, aby vrchol nebo vyhlídku člověk stihl ještě před svítáním, ale zároveň nešel celou noc. Pokud trasa běžně trvá tři hodiny, vyraz o půlnoci. Když máš pomalejší tempo, přidej hodinu navíc. Načasování je důležitější než rychlost – cílem není závodit, ale být nahoře v klidu a v teple, než se obloha začne měnit.

Typická chyba je nastavit obě hole na stejnou délku bez ohledu na sklon. Při stoupání pak jedna ruka pracuje v nepřirozené poloze a ramena se brzy unaví. Další častou chybou je chůze s holemi zaraženými přímo před sebou. Hrot by měl dopadat mírně za patu, ne před špičku. Při sestupu hole zkraťte a držte je blíž tělu, jinak se opřete do prázdna a ztratíte rovnováhu.

Poslední věc je technika. Střídejte rytmus s nohama: levá noha, pravá hůl. V prudkém kopci zkraťte krok a zapíchejte obě hole současně pro větší oporu. V sestupu je nechte volně klouzat po povrchu, nezatěžujte je celou vahou. Kdo zvládne tyto základy, ucítí na konci dne rozdíl v kolenou i v zádech.