Které pokojovky raději nestavte na přímé slunce?

Poslední do party je begonie (Begonia rex), která je oblíbená pro barevné listy s kovovým leskem. Její jemné listy jsou na sluneční záření citlivé, zvláště u odrůd s tmavými nebo červenými odstíny. Přímé slunce způsobí, že se lesk vytratí a listy ztratí turgor. Begonii umístěte na severní nebo východní okno, případně do skleněné vitríny, kde je chráněná před přímými paprsky. Zalévejte ji do podmisky, aby voda nerosila listy, a v zimě omezte zálivku na minimum. Pokud se budete řídit těmito zásadami, rostliny se vám odvděčí sytými barvami a zdravým růstem i bez přímého slunce.

První návštěva umělé stěny bývá mixem nadšení a nejistoty. Největší chyba? Přijít v běžném oblečení a s půjčenými lezečkami, které ti budou tlačit. Na začátek stačí pohodlné, nepříliš volné tričko, kraťasy nebo tenké kalhoty a hlavně vlastní nebo půjčené boty. Pokud si půjčuješ, zkoušej je vestoje – špička by měla být u prstů, ale pata nesmí tlačit. Nezapomeň na ručník a lahev s vodou, protože i krátké lezení tě pořádně zpotí.

Při plánování pohybových aktivit ve družině myslete na bezpečnost. Vždy zkontrolujte, jestli v prostoru nejsou ostré hrany, kluzká místa nebo předměty, o které by se děti mohly zranit. U her s míčem a balónky určete jasné hranice hřiště. Důležité je také přizpůsobit hru věku – pro první třídu volte kratší trasy a jednodušší pravidla, pro pátou třídu můžete pravidla různě obměňovat. A hlavně – nechte děti občas navrhnout vlastní varianty. Když do hry zapojíte jejich nápady, budou se na ni těšit a nebudou chtít skončit.

Praktickým tipem jsou otevřené police místo masivních skříněk. Pokud potřebujete úložný prostor, volte nízkou botníkovou skříňku se zrcadlovou nebo světlou čelní plochou. Vysoké skříně místnost stlačují, proto je raději nahraďte věšákem s policí nahoře. Naopak se vyhněte přeplněným háčkům a otevřeným regálům plným věcí – každý nepořádek vizuálně ubírá místo. Udržujte podlahu pokud možno volnou a doplňky střídejte.

Co všechno ovlivní, jestli se dítě udrží u úkolu Kromě zrakových podnětů hraje roli i hluk a pohyb kolem. Koutek by měl být co nejdál od dveří a od míst, kudy ostatní členové rodiny často procházejí. Pokud bydlíte v bytě, kde se nelze vyhnout průchodu kolem stolu, vytvořte alespoň optickou hranici: barevný koberec, který vymezí „pracovní zónu", nebo nízký paraván, který tlumí zvuky i pohledy. Dítě by mělo mít pocit, že jeho koutek je jeho „kancelář", ze které se neodchází jen tak.

Nejčastější chybou, kterou rodiče dělají, je, že koutek oddělí, ale nechají v něm ležet věci nesouvisející s učením. Pastelky, nůžky, lepidlo a jiné výtvarné potřeby patří do uzavíratelných krabic, které se vytáhnou jen tehdy, když je dítě potřebuje. Na stole by měl zůstat jen sešit, učebnice, penál a láhev s vodou. Pokud má dítě tendenci si při úkolech hrát s tužkou nebo s gumou, zajistěte mu jednoduché pomůcky bez zbytečných ozdob. Čím méně podnětů, tím snazší je udržet pozornost.

Základem je volba správného zrcadla. Ideální je velké zrcadlo, které sahá pokud možno od podlahy až do výšky očí, nebo dokonce až ke stropu. Čím větší plochu zrcadlo pokrývá, tím více světla se odráží a prostor se vizuálně zdvojnásobuje. Vyhněte se ale příliš členitým rámům – jednoduchý rám bez ornamentů, případně zrcadlo bez rámu, působí čistě a neruší dojem většího prostoru. Pozor také na to, kam zrcadlo umístíte. Nejlepší je umístit ho naproti oknu, pokud předsíň nějaké má, nebo alespoň naproti zdroji umělého světla. Tím dosáhnete maximálního rozptylu světla do celé místnosti.

Když už víte, jak na to, začněte jedním krokem – třeba výměnou stropního světla nebo zavěšením velkého zrcadla. Tyto drobné změny zvládnete za víkend a výsledek vás překvapí. Malá předsíň může působit vzdušně a útulně zároveň, stačí jen využít to, co prostor nabízí.

Další hra, která děti nadchne, je tzv. barevná honička. Na začátku si každé dítě vylosuje kartičku s barvou. Po prostoru rozmístíte barevné papíry nebo šátky. Když vykřiknete barvu, děti, které ji mají, se musí co nejrychleji přesunout k odpovídajícímu stanovišti. Ale pozor – honička se nehraje na vybíjenou, ale na to, kdo se k cíli dostane první. Kdo přijde poslední, dostane bod navíc, ale nesmí se zlobit. Tato hra je vhodná pro větší prostor, proto ji raději hrajte venku nebo ve velké tělocvičně. Zkuste ji hrát i s časovým limitem – děti to nutí rychleji reagovat.

Předsíň bývá nejmenší místností v bytě, přesto ji používáte několikrát denně. Tmavé stěny, chaotické doplňky a nedostatek světla ji dokážou opticky zmenšit natolik, že se v ní člověk ani neotočí. Naštěstí existují triky, které místnost prosvětlí a otevřou, aniž byste museli bourat příčky.