Které houby zvládnou gril a které vás pošlou k lékaři?

Z Mazovia

Když se objeví plodnice, houba už plodí, což znamená, že je v materiálu delší dobu. Odříznutí plodnice problém neřeší, protože podhoubí zůstává hlouběji. U menších napadení lze dřevo lokálně vyřezat až do zdravé hmoty s rezervou kolem dvaceti centimetrů a zkontrolovat, zda se houba nešíří dál. U nosných prvků je nutné zavolat statika – ubývání hmoty snižuje únosnost a oprava „na oko" může skončit havárií.

Pokud po konzumaci podezřelé houby nastane nevolnost, zvracení nebo průjem, nejde o banalitu. Amatoxiny mají latenci šest až dvacet čtyři hodin, takže obtíže přijdou pozdě a mezitím se jed už vstřebal. V takovém případě je nutné okamžitě vyhledat lékařskou pomoc a vzít s sebou zbytek jídla nebo houby. Čím dříve se otrava řeší, tím osvětlení v obývákuětší je šance. Žádné domácí prostředky ani „vypití velkého množství vody" situaci neřeší. Nejlepší ochranou zůstává jízlivku vůbec nesbírat – a při sebemenší pochybnosti ji nechat v lese.

Bezpečnost začíná už při sběru. Sbírejte jen houby, které bezpečně poznáte, a to včetně spodní strany klobouku a třeně. Nepoužívejte houby z míst u silnic, ze starých skládek nebo z chemicky ošetřených ploch – kumulují těžké kovy. Pokud si nejste jistí, houbu na gril nedávejte. A při prvním grilování nového druhu zkuste nejdřív malé množství a chvíli počkejte, než sníte celou porci.

Ztratit se v lese obvykle neznamená, že člověk ujde desítky kilometrů. Většina případů vzniká během prvních dvou hodin, kdy se člověk rozhodne „jen na chvíli" sejít z cesty, obejít bažinu nebo zkrátit si cestu přes mladý porost. Les vypadá jinak z každé strany a mozek si cestu zpět pamatuje mnohem hůř, než si většina lidí myslí. Proto je lepší počítat s tím, že se to může stát i tobě, a přizpůsobit tomu výbavu i chování.

Grilování hub není totéž jako jejich smažení na pánvi. Na roštu přicházejí houby o vodu rychleji, dostávají vyšší teplotu a chovají se jinak než v rendlíku. Právě proto je potřeba vybírat druhy, které mají pevnou strukturu a po tepelné úpravě neztratí tvar ani chuť. Měkké a vodnaté houby se na grilu rozpadnou nebo zhořknou, i když jsou jinak jedlé.

Co rozhoduje o délce tepelné úpravy v pra

Proč je muchomůrka tygrovaná tak nebezpečná Obsahuje směs toxinů, především muskarin a další látky, které působí na nervový systém. Příznaky se objevují už za třicet minut až dvě hodiny po jídle — slinění, pocení, slzení, nevolnost, zvracení, bolesti břicha, zúžené zornice a zpomalený tep. Právě rychlý nástup je typický a odlišuje ji od muchomůrky zelené, u které potíže přicházejí až po mnoha hodinách. Rychlý nástup je varovný signál, ne důvod k domněnce, že jde o lehkou otravu.

Třebaže klobouk bývá nejnápadnější, další znaky najdete na třeni. Muchomůrka tygrovaná má na třeni prstenec, který je blanitý a poměrně křehký, a pod ním pochvu. Pochva je ale přitisklá k třeni, často nenápadná, takže na ni许多人 nesáhne a přehlédne ji. Další chybou je spoléhat se na to, že „houba s bradavkami a prstencem" je jedlá — prstenec i bradavky má řada druhů. Vždy kontrolujte kombinaci: rýhovaný okraj klobouku, šedavý klobouk, bílé bradavky a pochvu přitisklou k třeni.

Praktický postup při podezření je jednoduchý. Pokud po jídle s houbami do dvou hodin přijde slinění, pocení, nevolnost nebo zúžené zornice, nečekejte, až to přejde, a volejte pomoc. Uchovejte zbytky jídla i houby, ze kterých jste vařili — lékař je potřebuje k určení druhu. Nikdy se nepokoušejte vyvolat zvracení sami, pokud to lékař nenařídí. A při sběru platí jedno pravidlo: co neumíte bezpečně určit na místě, neberte. Muchomůrka tygrovaná je zrádná hlavně tím, že se tvář houba, kterou už znáte.

Rošt musí být rozpálený a lehce potřený olejem. Houby pokládejte řeznou plochou dolů a nepřekládejte je příliš často – potřebují vytvořit krustu. Klobouky s lupeny grilujte řeznou stranou dolů, lupeny nahoru, aby se neztratila šťáva. Menší kusy napíchněte na špejle, ale nechte mezi nimi mezeru, jinak se vevnitř dusí. Doba grilování se pohybuje mezi pěti až deseti minutami podle velikosti a síly roštu.

Základní past je v barvě klobouku. Muchomůrka tygrovaná má klobouk šedohnědý, šedý až okrově šedý, s bílými až jemně nažloutlými bradavkami, které bývají pravidelně rozeseté po celé ploše. Klobouk je v mládí polokulovitý, později plochý až mírně vyboulený, na okraji zpravidla s výraznými rýhami. Rýhovaný okraj je jeden z nejlepších rozlišovacích znaků — muchomůrka růžovka má okraj hladký nebo jen velmi jemně rýhovaný.

Nejčastější chybou je grilování syrových hub příliš dlouho na mírném ohni. Houby ztratí vodu, ztvrdnou a chuťově zeslábnou. Druhou chybou je solení už před grilováním – sůl vytahuje vodu a houby se na roštu vysuší. Solte až na talíři. Pozor také na muchomůrky a houby, které neznáte: tepelná úprava neničí všechny toxiny a některé otravy se projeví až po několika hodinách.