Které houby před zmrazením provařit, abyste se vyhnuli otravě?
Začíná se u klobouku. U mladých plodnic bývá zvoncovitý až polokulovitý, později se rozevírá do plochy. Barva přechází od šedavě růžové přes masově červenou až k hnědavě růžové. Povrch bývá jemně šupinkatý nebo hladký, za vlhka mírně lepkavý. Okraj klobouku je rýhovaný, což je znak, úPrava interiéru který mnohé jiné muchomůrky postrádají. Třeň je válcovitý, bílý až narůžovělý, na bázi rozšířený do hlízy. Prstenec na třeni chybí, což je další důležitý rozlišovací prvek. Dužnina je bílá, na řezu pomalu růžoví, a to zejména v oblasti třeně a pod pokožkou klobouku.
Typická chyba je zmrazit houby syrové nebo jen osmažené na oleji. Olej při zmrazení ztuhne, houby pustí vodu a po rozmrazení jsou mastné a rozpadlé. Další častá chyba je zmrazit houby v jedné velké hroudě – pak se nedají oddělit porce a opakované rozmrazování zvyšuje riziko. Proto houby po provaření nechte důkladně okapat, případně je zlehka osušte, rozprostřete je na plech a nechte je předběžně zmrazit jednotlivě. Teprve potom je přesypete do uzavíratelných sáčků nebo krabiček.
Druhá častá chyba je špatná hygiena při práci. Ruce, nůž, nádoby i pracovní plocha mají být čisté, ideálně otřené dezinfekcí na bázi alkoholu. Substrát se má pasterizovat nebo sterilizovat podle druhu houby, ne „nějak". Otevřené balení nenechávej ležet na kuchyňské lince celý den – každá minuta v prašném prostředí zvyšuje riziko kontaminace. Pokud pracuješ ve více dávkách, odděluj je a mezi nimi si znovu umyj ruce.
Pro pěstování doma stačí čistá pšeničná sláma nebo bukové piliny. Substrát pasterizujte v horké vodě a nechte vychladnout, jinak se v něm rozmnoží plísně dřív než hlíva. Naplňte průsvitný pytel nebo nádobu s otvory, proočkujte ho zrnem nebo hotovým myceliem a uzavřete. Pěstujte při pokojové teplotě ve stínu, dokud se neobjeví první zárodky plodnic. Pak teplotu snižte a zajistěte vysokou vlhkost vzduchu. Typická chyba je zalévání samotných plodnic – vlhčí se okolí, ne houba. Trsům dopřejte čerstvý vzduch, jinak tvoří dlouhé tenké třeně a malé klobouky.
Pamatujte také na to, že mrazení neznamená trvanlivost na roky. Domácí mraznička není průmyslový mrazicí box. Houby po tepelné úpravě vydrží při teplotě hluboko pod nulou zhruba tři až šest měsíců, pak začnou ztrácet chuť i strukturu. Na sáček vždy napište datum a druh houby. Pokud si nejste jistí, zda jste houbu před zmrazením dostatečně provařili, raději ji vyhoďte. Nevolnost nebo bolesti břicha po jídle nejsou nic, co by se mělo podceňovat, a mrazení z pochybené přípravy bezpečné jídlo neudělá.
Hlíva se dlouho neudrží, v chladničce vydrží tři až čtyři dny. Neomyvejte ji před uložením, voda urychlí kažení. Krájejte ji na proužky a duste na tuku, dokud se neodpaří voda. Teprve pak přidejte cibuli nebo česnek – když je hodíte do hrnce hned, hlíva pustí šťávu a místo restování se vaří. Hodí se do polévek, omáček a na gril, kde drží tvar. Sušit ji lze při nízké teplotě, nikdy ne na přímém slunci, jinak ztratí aroma. Před jídlem ji vždy tepelně upravte, syrová může způsobit zažívací potíže.
Hlíva ústřičná roste v přírodě na odumřelém dřevě listnáčů, nejčastěji na buku, vrbě nebo topolu. Plodnice vyrůstají ve trsech, často v několika patrech nad sebou. Klobouk je šedý až hnědý, na okraji tenký a mírně podvinutý, povrch hladký nebo jemně šupinkatý. Za vlhka je klobouk lesklý, za sucha matný a může popraskat. Třeň je krátký, postranní a prakticky chybí, což je hlavní rozlišovací znak. Pod kloboukem najdete husté bělavé lupeny sbíhající se na třeň. Zaměnit ji lze za hlívou uchovou, která má klobouk žlutavý až oranžový a roste spíš na jehličnanech, nebo za jedovaté druhy rostoucí na zemi, proto trhejte výhradně z dřeva.
Nejbezpečnější je zmrazovat houby až po důkladném provaření. Týká se to především hřibovitých hub, které se sbírají masově: hřib smrkový, hřib borový, hřib dubový, kozák a podobné. Ty je nutné nejdřív povařit ve vodě alespoň 15–20 minut, vodu slít a teprve potom zchladit a zmrazit. Syrové je nedávejte do mrazničky ani nakrájené na plátky. Během pomalého zmrazování v domácí mrazničce se v nich mohou množit bakterie a enzymy dál štěpí strukturu, takže po rozmrazení jsou rozbředlé a chuťově prázdné.
Na co si dát pozor u jednotlivých druhů U některých druhů je provaření naprosto nutné, jinak hrozí zažívací potíže i po rozmrazení a tepelné úpravě. Patří sem zejména muchomůrka růžovka, která se sice běžně jí, ale syrová nebo nedostatečně tepelně upravená může způsobit nevolnost. Dále liška obecná – tu lze zmrazit i po krátkém podušení, ale provaření je spolehlivější. Naopak ryzce a holubinky je třeba před zmrazením vždy provařit, protože některé obsahují látky dráždící trávicí trakt. U hlívy ústřičné a žampionů stačí krátké povaření, ale i tady platí, že syrové je do mrazničky nedávejte.
If you have any inquiries pertaining to where and the best ways to utilize navštívit stránku, you can call us at our site.