Koutek na čtení, který nikdy nevyužijete: chyba v osvětlení

Základem je kartáček s měkkými štětinami a malou hlavicí. Kartáček držte pod úhlem 45 stupňů k povrchu zubu a krouživými pohyby čistěte každý zub zvlášť. U zámků se zaměřte na oblast nad i pod drátem. Mnoho lidí dělá chybu, že kartáčkem jen přejíždí po drátu, čímž čistí pouze kov a ne zubní plochy. Po každém jídle si vypláchněte ústa vodou, ale hlavní čištění provádějte dvakrát denně alespoň tři minuty. Pokud nosíte gumičky, vyjměte je před čištěním a vyměňte za nové až po dokončení hygieny.

Pravidlem je také vyhýbat se houbám, které mají na klobouku zbytky vela (bílé skvrny či bradavice), které se dají setřít, a dále houbám s prstenem na třeni a pochvou. To je kombinace typická pro smrtelně jedovaté muchomůrky. Pokud si nejste jistí, nechte houbu na místě. Pamatujte, že záměna jedlé houby za jedovatou může mít fatální následky, takže raději oželte i velký úlovek, pokud máte jakékoli pochybnosti. Zvláště nebezpečné jsou mladé plodnice, které ještě nemají vyvinuté všechny znaky – musíte je umět poznat i v raném stadiu.

Nakonec si osvojte jedno základní pravidlo: sbírejte pouze houby, které bezpečně znáte, a to v dostatečně velkém množství plodnic, abyste si mohli prohlédnout všechny znaky. Pokud máte byť jen malou pochybnost, houbu vyhoďte. žádný houbařský úlovek za to nestojí, abyste riskovali zdraví. Bezpečné houbaření není o tom, že znáte stovky druhů, ale o tom, že se umíte rozhodnout, kdy nechat houbu v lese. Takto se vyhnete většině otrav a budete si moci užívat chvíle v přírodě i dobré jídlo z vlastních košíků.

Začněte tím, že se naučíte poznat několik základních druhů jedlých hub naprosto spolehlivě, a ty sbírejte. Například hřib smrkový, suchohřib žlutomasý (babka) nebo lišku obecnou. Když narazíte na houbu, kterou neznáte, neodkládejte ji do košíku, ale porovnejte ji s naučnou literaturou nebo s fotografiemi v atlasu, nejlépe ještě v lese. Věnujte pozornost i vůni – některé jedovaté houby mají nepříjemný zápach, ale neplatí to vždy. Důležité je také poznat houby, které se podobají jedlým, ale jsou jedovaté – typickým příkladem je muchomůrka zelená, která se může podobat některým bedlám nebo žampionům.

Nezapomínejte, že dřevěný nábytek potřebuje „dýchat" – udržujte kolem něj vzduchovou mezeru, aby dřevo neabsorbovalo vlhkost ze zdi. Ideální je odstup 5 až 10 centimetrů od stěny, což zároveň usnadní úklid za nábytkem. V malém obýváku se vyhněte přehnanému množství dekorací na povrchu; vyberte si dvě až tři výrazné věci, jako je váza, hodiny nebo dřevěná mísa, a nechte je vyniknout. Tím podpoříte pocit řádu a zabráníte tomu, aby místnost působila stísněně. Pokud toužíte po změně, začněte tím, že odstraníte vše, co neslouží každodenní potřebě – uvidíte, kolik vzduchu se uvolní.

Nezapomínejte ani na vertikální prostor nad hlavou. Nad sprchový kout lze namontovat sklopnou sušičku na prádlo, která se v běžném provozu sklidí ke stropu. Tím získáte praktickou plochu na osušení ručníků, aniž by vám překážela. Ujistěte se ale, že je konstrukce vhodná do vlhkého prostředí a že ji upevníte do nosného zdiva, nikoli jen do sádrokartonu. Příliš těžký náklad by mohl časem poškodit stěnu i samotný kout.

Sáhněte po nábytku s nožičkami, který odhalí podlahu, čímž vytvoříte dojem většího prostoru. Skříňky a police na nízkých nožkách usnadňují úklid a zároveň opticky odlehčí celou místnost. Pokud už máte těžký kus bez nožiček, zkuste ho doplnit světlým kobercem, který pod ním vytvoří vzdušný přechod. U stěn se vyhněte řazení nábytku do jedné přímé linie – místo toho kombinujte výšky: vysoká úzká police vedle nízké komody dodá stěně rytmus a zabrání nudnému dojmu. U malých obýváků platí pravidlo, že raději méně kusů, ale kvalitních, než přeplněný prostor, kde se každá židle stane překážkou.

Když si necháte nasadit rovnátka, změní se nejen váš úsměv, ale i celý rituál péče o chrup. Zubní kartáček už nestačí. Drátky, zámky a gumičky vytvářejí spoustu míst, kde se zachytávají zbytky jídla a kde se rychle tvoří plak. Bez důkladné hygieny hrozí nejen bílé skvrny na zubech, ale i záněty dásní, které mohou celou ortodontickou léčbu zkomplikovat. Naučit se správné návyky hned na začátku je proto nejlepší investicí do výsledku.

Častou chybou je příliš agresivní čištění. Tvrdý kartáček nebo velký tlak neodstraní plak lépe, naopak poškodí dásně a způsobí jejich ustupování. Dásně pak krvácejí a jsou citlivé. Pokud krvácení přetrvává déle než týden, navštivte svého ortodontistu, může jít o začínající zánět. Stejně důležité je kontrolovat stav zámků – pokud se některý uvolní nebo se ohne drát, neřešte to doma, ale objednejte se na opravu. Poškozené rovnátko nejen brzdí léčbu, ale také ostrými hranami poraňuje sliznici a ztěžuje čištění.