Koupit, nebo namíchat? Rozdíl mezi kupovaným a domácím deodorantem

Knot je druhá věc, kterou lidé podceňují. Bavlněný knot namočte do roztaveného vosku a nechte ztuhnout, teprve pak ho postavte do formy. Formou může být papírový kelímek, silikonová forma na muffiny nebo vyřezaný otvor v pěnovém polystyrenu. Vosk lijte pomalu a nechte ho chladnout při pokojové teplotě. Nikdy ho nechlazte v lednici, rychlé chlazení vytvoří v hmotě trhliny a svíčka se rozpadne. Po ztuhnutí odstraňte formu a zastřihněte knot na délku asi jednoho centimetru.

Nejdřív zbytky roztřiďte. Sbírejte pouze vosk z čistých svíček, které nehořely u otevřeného okna nebo v průvanu. Očistěte ho od knotů, zápalek, kousků skla a prachu. Pokud vosk obsahuje silnou vrstvu sazí, seškrábněte ji nožem. Barevné vrstvy můžete míchat, ale počítejte s tím, že barva se vždy změní na tmavší odstín. Vůni z původních svíček většinou vyprchá, proto se nebojte přidat pár kapek nového esenciálního oleje až na konci tavení.

Základem je výpočet takzvaného tvrdostního čísla. Sečtěte procentuální podíl kyseliny laurové, myristové, palmitové a stearové v celé tukové směsi. Hodnota mezi 35 a 45 % dává příjemně tvrdé mýdlo, které ještě pění. Pod 30 % získáte měkké mýdlo, které se rychle spotřebuje a v misce na mýdlo se rozteče. Nad 50 % už je kostka příliš tvrdá, špatně pění a může se drolit. Počítejte s tím, že kokosový olej přidává laurovou kyselinu, palmový a hovězí lůj zase palmitovou a stearovou.

Na masku potřebujete hustší základ. Uvařte dvě lžíce květů ve 100 ml vody, nechte vychladnout a rozmixujte s jednou lžící bílého jogurtu a lžičkou medu. Jogurt dodá kyselinu mléčnou, která jemně odlupuje odumřelé buňky, med váže vodu. Směs naneste štětcem nebo prsty v silnější vrstvě, vynechejte obočí a okolí očí. Nechte působit patnáct minut, poté smyjte vlažnou vodou a osušte ručníkem tlakem, ne třením. Maska je vhodná po slunění, po holení nebo po zimním pobytu venku, kdy je pleť zarudlá a napjatá.

Kupovaný přírodní deodorant bez hliníku stojí peníze a často obsahuje konzervanty, které pokožku podpaží dráždí. Domácí varianta je levnější, čerstvá a přesně víte, co v ní je. Rozdíl není jen v ceně — jde hlavně o to, že si recept přizpůsobíte podle toho, jak silně se potíte a jak reagujete na jedlou sodu. Tři recepty níže zvládnete za deset minut a vydrží týdny.

Po vyhození starého potrubí nezapomeňte na dvě věci: uzavřete prostup ve zdi a zkontrolujte, zda jste neodstranili i část, která ještě něco drží. Často se stává, že trubka sloužila jako provizorní podpěra pro jiné instalace. Pokud si nejste jistí, zavolejte odborníka – jeden telefonát je levnější než oprava protrženého potrubí nebo zaplavený sklep.

Nakonec si ujasněte, kam starý materiál odvezete. Měď a mosaz patří do sběrného dvora, plast do běžného odpadu, azbestové izolace vyžadují speciální likvidaci. Nikdy nenechávejte trubky volně na dvoře – hrozí úraz dětí nebo zvířat a při dešti se z nich mohou uvolňovat zbytky těsnicích hmot.

Prvním krokem je zjistit, zda je potrubí plastové, měděné, nebo pozinkované. U plastu (PVC, PE) se spoje často jen našroubují nebo spojují lepením – ty se dají rozebrat ručně. Měď a ocel bývají pájené nebo svařované, tam je bez řezání potrubí demontáž nemožná. Typickou chybou je snažit se spoj rozpojit silou: zlomíte trubku a vznikne mnohem větší škoda, než kdybyste ji čistě přeřezali pilkou na kov.

Při odstraňování staré vodovodní přípojky nebo rozvodu je nejčastější chybou to, že se lidé snaží demontovat vše najednou, aniž by si předem zjistili, co je za zdí. Než vezmete do ruky klíč nebo páčidlo, zkontrolujte, zda je přívod vody skutečně uzavřený. Hlavní uzávěr bývá v šachtě na pozemku nebo ve sklepě. Po uzavření otevřete nejníže položený kohoutek v domě – tím vypustíte zbytek vody a předejdete nechtěnému vytopení.

Kdy je lepší potrubí odříznout než rozebírat Pokud je spoj zkorodovaný nebo přetřený barvou, rozebírání nemá smysl. Odřízněte potrubí v místě, kde je přístup, a to vždy kolmo k ose trubky. Před řezem si označte, kudy vedou rozvody, abyste pilkou nenarušili elektrické kabely nebo plynové potrubí. Po odstranění úseku zajistěte otevřené konce zátkami nebo izolační páskou – do potrubí se nesmí dostat nečistoty, jinak zanesou ventily.

Při demontáži venkovního vedení (například přípojky k zahradnímu domku) počítejte s tím, že trubka může být uložená v zemi v hloubce, kterou nezjistíte od oka. Kopat začněte ručně, ne bagrem, a to nejméně půl metru od předpokládané trasy. Narazíte-li na kabel, okamžitě přerušte práci a ověřte, zda není pod napětím. U vodovodní přípojky navíc hrozí, že po odstranění podpory poklesne okolní zemina a poškodí dlažbu nebo základy.