Kostky, nebo puzzle? Co dvouleté dítě opravdu rozvíjí

Praktický postup pro první nastavení je krátký a opakovatelný. Projděte s dítětem profil odshora dolů a u každé se ptejte: kdo to uvidí a k čemu to někomu pomůže. Vypněte polohu u fotek, zkontrolujte, kdo může psát zprávy a kdo vidí seznam přátel. U her a aplikací projděte oprávnění — přístup ke kontaktům, mikrofonu a galerii opravdu nepotřebuje každá hra. Nastavení dělejte společně, ne za zavřenými dveřmi. Dítě musí vidět, kde se co přepíná, jinak si to samo nikdy nenajde.

Po konfliktu je důležité se vrátit k tomu, co se stalo. Ne k obviňování, ale k popisu: „Křičel jsem, to nebylo fér. Příště si dám pauzu." Dítě nemusí dostat omluvu za každou cenu, ale má vidět, že dospělý umí přiznat chybu a napravit ji. Práosvětlení v obývákuě v těchto chvílích se buduje důvěra, že vztah unese i těžké emoce. Rodič, který zvládá sám sebe, nemusí být klidný osvětlení v obývákuždy. Stačí, když se dokáže vrátit do rovnováhy dřív, než ublíží sobě nebo dítěti.

Didaktická hračka pro dvouleté dítě nemá dítě učit poznávat barvy nebo počítat do deseti. Ve dvou letech jde především o ruce, o trpělivost a o porozumění tomu, co se kolem děje. Hračka je didaktická tehdy, když nutí dítě něco dělat samo — strkat, skládat, hledat, přemisťovat. Když se jen dívá a poslouchá, učí se méně, než si rodič myslí.

Pohyb musí být konkrétní, ne obecný přík

Častou chybou je příliš dlouhý odpolední spánek. Když dítě spí po obědě do čtyř nebo pěti hodin, večer logicky nemůže usnout. Odpolední odpočinek proto zkraťte a budte ho nejpozději kolem třetí hodiny. Další chybou je velká večeře těsně před spaním nebo naopak hlad. Lehké jídlo dvě hodiny před ulehnutím a sklenice vody stačí. Pozor také na kofein – i malé množství v kakau, čaji nebo limonádě může dítě udržet bdělé až osm hodin. Pokud se dítě v noci budí, nerozsvěcejte a nemluvte na něj příliš. Klidně ho doprovoďte zpět do postele a odejděte.

Mluvte o datech jako o penězích. Někdo za ně chce něco na oplátku — pozornost, slevu, přístup do hry. Vysvětlete, že bezplatná aplikace není zdarma, platí se pozorností a informacemi. Ptejte se dítěte, co si myslí, že o něm aplikace ví, a nechte ho hádat. Bývá to poučnější než přednáška. Když narazíte na reklamu, která „ví", co dítě hledalo, zastavte se a rozeberte, odkud to pochází.