Klíště na psovi: prevence, nebo každodenní kontrola?

Z Mazovia

Nejčastější příčinou je náhlá změna prostředí. Stěhování, nový nábytek, návštěva, jiné zvíře v domácnosti nebo i nový prací prostředek mohou spustit obranné chování. U kocourů se přidává sexuální motivace a u starších koček bolest, nejčastěji zubů nebo kloubů. Než začnete cokoli řešit, nechte kočku vyšetřit veterinářem. Agrese při hlazení po hřbetu nebo při zvednutí bývá signálem bolesti, ne poruchy chování.

Po stříhání zkontrolujte, zda jste nezastřihli příliš hluboko. Pokud drápek krvácí, přitlačte čistý kousek gázy a chvíli držte. Pes si ránu olizuje, proto ho na chvíli zabavte hrou nebo krmením. Když krvácení nepřestane do několika minut, jeďte k veterináři. Nakonec tlapky prohlédněte, zda mezi polštář odstřižené kousky. Pravidelnost je důležitější než délka jednoho sezení: krátké a klidné stříhání každý týden naučí psa víc než jednorázové zkrácení všech drápků za doprovodu stresu.

Začněte tím, že oddělíte odchod od emocí. Pokud se před odchodem loučíte dlouze, hlasitě a s obavami, pes to čte jako signál nebezpečí. Vezměte klíče, oblečte se, vezměte tašku a zase je odložte. Několikrát denně, bez odchodu. Pes si postupně zvykne, že tyto podněty neznamenají vždy katastrofu. Stejně tak při návratu: první minuty ho ignorujte, nechte ho, ať se uklidní, a teprve potom se mu věnujte. Nadšené vítání po příchodu posiluje přesvědčení, že odchod byl výjimečná událost.

Mezi typické chyby patří používání přípravků určených lidem nebo psům, které mohou být pro kočky toxické. Další chybou je snaha vyčistit ucho „dočista" — určité množství vosku je normální a chrání zvukovod. Vyhněte se také olejům a výplachům z domácích zásob, které nejsou určeny pro kočky. U koťat a starších či nemocných zvířat konzultujte postup s veterinářem, protože jejich uši jsou citlivější a snadno se podráždí.

Jak postupovat při konkrétním střetu Nikdy netrestejte fyzicky ani nekřičte. Trest posiluje strach a kočka bude útočit dřív a silněji. Při výbuchu agrese přerušte kontakt, ustupte a nechte kočce únikovou cestu. Nepokoušejte se ji chytit do náruče, ani když se zdá, že se uklidnila. Počkejte, až sama odejde a teprve pak řešte příčinu. Pokud jde o konflikt mezi dvěma kočkami, nepřivádějte je k sobě silou. Oddělte je, vyměňujte jim pachové stopy přes ručníky a spojujte je postupně přes mřížku nebo zavřené dveře.

Klíšťata u psů nepředstavují jen nepříjemné parazity, ale především riziko přenosu vážných onemocnění, jako je lymeská borelióza nebo ehrlichióza. Prevence není o tom vybrat jeden přípravek a mít navždy klid. Je to kombinace několika kroků, které je třeba dodržovat důsledně a s ohledem na životní styl psa i oblast, kde žije. Pokud pes tráví hodně času v lese nebo u vody, nestačí spoléhat pouze na obojek.

U strachu z lidí postupujte pomalu. Nenuťte kočku k interakci, nabízejte odměny z dálky a zkracujte vzdálenost až tehdy, když zůstává klidná. Vyhněte se přímému pohledu do očí a rychlým pohybům. Typickou chybou je mazlení kočky, která už dává signály nepohody – stažený ocas, zploštělé uši, cukání kůže na hřbetě. Tyto signály mají být pro majitele stopkou, ne výzvou k dalšímu kontaktu.

Výcvik začněte na krátké vzdálenosti. Zastavte se vždy, když se vodítko napne. Ne taháte zpět, jen stojíte a čekáte, až se pes otočí nebo udělá krok zpět. Teprve pak pokračujte. Toto pravidlo „napnuté vodítko znamená stop" je důležitější než jakýkoli typ pomůcky. Typická chyba je, že majitel psa tahá zpět – tím ho učí táhnout ještě víc, protože proti tahu vzniká protitah. Další častá chyba je nasazovat vodítko jen na „špatné" procházky a na běžné venčení používat běžné vodítko. Pes si tak nikdy nevytvoří návyk.

Zásadní je i klid v domácnosti a predvidatelný režim. Krmení ve stejnou dobu, klidné místo na odpočinek a dostatek podnětů snižují napětí. Pokud agrese trvá i po úpravě prostředí, obraťte se na veterináře a behavioristu. Léky samy problém nevyřeší, ale mohou kočce pomoci zvládnout období, kdy se učí nové návyky.

Když kočka syčí, škrábe nebo kouše, majitel většinou vidí jen agresi. Ve skutečnosti jde téměř vždy o obrannou reakci na stres, bolest nebo nejistotu. Rozlišit, zda kočka útočí ze strachu, nebo z vzteku kvůli obsazenému území, je první rekonstrukce koupelny krok za krokem. Strach poznáte podle staženého těla, přikrčené pozice, uší dozadu a snahy utéct. Vztek a teritoriální obrana vypadají jinak: kočka se nahrbí, chlupy se zježí, ocas je nahoře a útočí směrem k vetřelci. Podle toho volíte postup.

U teritoriální agrese pomáhá prostorové uspořádání. Zajistěte každé kočce vlastní krmné místo, misku s vodou, pelíšek a toaletu na oddělených místech. Kočky se potřebují vyhnout jedna druhé, aniž by se potkaly v úzkém průchodu. Pomáhá i zvýšení vertikálního prostoru: police, škrabadla a vyvýšená místa, odkud je vidět po místnosti. Když kočka cítí, že má kam ustoupit, počet konfliktů klesá.