Kdy zvládnete kopcovitou trasu na jeden převod bez převlékání?

Další možností je Prokopské údolí. Není tak rozlehlé jako Šárka, ale nabízí prudké stoupání a klesání na malém prostoru. Největší chyba je vběhnout do údolí od zastávky Hlubočepy a pokračovat po červené značce až k jezírku. Tam bývá hodně rodin s dětmi a cesta je úzká. Lepší je otočit se u Dívčích hradů a vrátit se po hřebeni. Pozor na mokré dřevo a kameny – v údolí se drží vlhkost i několik dní po dešti.

Jak si trasu rozložit, aby vás jeden převod nezastavil Hledejte stoupání, která se dají rozjet. Krátké, strmé výjezdy do dvou set metrů zvládnete i s vyšším převodem, když do nich vjedete s rychlostí a nepřestanete točit. Dlouhá, pozvolná stoupání jsou horší, protože vás nutí držet vysoký výkon příliš dlouho. Typická chyba je vyrazit do kopce příliš rychle a pak ztratit kadenci. Radši zpomalte hned na začátku a držte rovnoměrné tempo, i když to znamená jet krokem.

Prevence je přitom jednoduchá. 9B patří do prostředí s teplotou mezi patnácti a dvaceti stupni Celsia a relativní vlhkostí do padesáti procent. Nikdy ji nenechávejte v blízkosti oken, topení, praček nebo vlhkých zdí. Pokud ji přesto potřebujete přenášet v batohu, použijte pevné pouzdro a uvnitř něj sáček se silikagelem. Před každým použitím tužku otřete suchým hadříkem, abyste odstranili povrchovou vlhkost. A když už tuha jednou zvlhne, nikdy ji nezkoušejte vysoušet fénem ani horkovzdušnou pistolí. Vosk se nevratně přepálí a tužka ztratí své vlastnosti natrvalo.

Nejlepší trasy pro jeden převod jsou ty, které kopírují údolí řek, vedou po starých železničních náspích nebo po lesních cestách s pozvolnými vlnami. Vyhýbejte se dlouhým serpentinám do hor a asfaltkám, kde se autoři nebáli nakreslit stoupání přes deset procent. Pokud si nejste jistí, projeďte si profil předem na mapě a hledejte úseky, kde vrstevnice nejsou hustě u sebe. To je spolehlivější než jakákoli rada od známého.

Nakonec počítej s tím, že návrat bude znamenat stoupání. Do centra to jde z kopce, ale zpátky musíš nahoru. Na to se připrav předem: nech si na cestu zpět více času a zvol mírnější trasu, i když je delší. Pokud to jde, použij kombinaci s hromadnou dopravou. Nastoupit s kolem do vlaku nebo metra je lepší než se snažit vyjet prudký kopec za každou cenu. Cílem není dokázat, že umíš šlapat, ale dostat se do centra bez zbytečného výdeje energie.

Pro delší výběh do kopců je nejlepší Divoká Šárka. Z tramvajové zastávky na kraji Dejvic se dá vběhnout přímo do údolí a pokračovat po značených cestách až k vodní nádrži. Trasy jsou tady kamenité, takže se hodí trailové boty. Častá chyba: lidé vyběhnou v ulicích a pak na šotolině zakopnou. Rozcvičte se ještě před vstupem do lesa a teprve pak zvyšujte tempo.

Převlíkání není jen o teploučku. Vrstvy, které se dají snadno sundat a narvat do kapsy, jsou na jednostupňovém kole důležitější než kde jinde. Když musíte zastavit a převléknout se, ztratíte rytmus a často i chuť pokračovat. Proto volte tenké vrstvy, které udrží teplo i při pomalém stoupání, a na sjezdu je stáhnete za jízdy nebo při krátké pauze. Nepodceňujte ani rukavice a čepici, protože ruce a hlava chladnou nejdřív.

Vyhněte se typickým chybám: nenechávejte se strhnout skupinou na těžkém kole, neplánujte trasu podle mapy bez výškového profilu a nepředpokládejte, že každý kopec se dá vyjet. Když narazíte na prudký svah, je lepší sesednout a tlačit. Na jednostupňovém kole je chůze do kopce normální součást jízdy, ne selhání. Stejně tak se nebojte naplánovat trasu jako okruh s pozvolným stoupáním po hřebeni a rychlým sjezdem dolů.

Po odeslání hlášení si poznamenejte datum a číslo, které vám systém přidělí. Pokud do dvou až tří týdnů nedorazí žádná reakce, je vhodné se stejným číslem připomenout. U opakovaných závad, jako je rozbitý povrch chodníku na stejném místě, se vyplatí přiložit i starší hlášení. Radnice pak vidí, že nejde o náhodu, a může naplánovat celkovou rekonstrukci místo provizorní záplaty.

Jeden převod není handicap, který by vás odsoudil k rovinatým stezkám kolem řeky. Rozhoduje poměr převodníku a pastorku, váha kola a hlavně to, jak jste ochotni měnit rytmus. Na jednostupňovém kole se nejezdí silou, ale kadencí. Kdo se naučí točit nohama i do kopce, dostane se výš, než by čekal.

Než vyrazíte na delší trasu, zjistěte si reálný rozsah svého převodu. Spočítejte si, kolik metrů ujedete na jednu otáčku klik, a porovnejte to s profilem, který vás čeká. Na rovině vám bude stačit skoro cokoli. Problém začíná tam, kde sklon přesáhne pět až šest procent a drží se delší dobu. Tam už nestačí jen silnější nohy, ale i rozumně zvolená trasa.