Kdy začít s výcvikem štěněte na nočník a jak se vyhnout nehodám?

Na co si dát pozor při výběru materiálu a úchopu Materiál vodítka hraje stejně důležitou roli jako jeho délka. Pro město volte vodítko z pevné tkaniny nebo kůže, které dobře padne do ruky a neklouže. Vyhněte se tenkým šňůrám, které se zařezávají do dlaně, když pes zatáhne. Rukojeť by měla být polstrovaná a dostatečně široká, abyste ji udrželi i v případě náhlého škubnutí. Často se stává, že lidé koupí dlouhé vodítko, ale pak ho musí několikrát omotat kolem ruky, čímž se z něj stane neovladatelný uzel. To je jeden z nejčastějších chyb – místo aby vodítko sloužilo, stává se z něj překážka.

Jak na to, když štěně uteče za plot a neposlouchá Pokud štěně ignoruje povel a běží si po svém, nehonte ho. Pronásledování bere jako hru a vy se pro něj stáváte jen dalším spoluhráčem. Místo toho se otočte a běžte opačným směrem, nebo si dřepněte a začněte si hrát s hlínou či klacíkem. Zvědavost štěněte dřív nebo později vyhraje a ono se vrátí zjistit, co děláte. Jakmile přijde, odměňte ho a pokračujte v činnosti. Tento postup opakujte pravidelně, dokud se přivolání nestane spolehlivým.

Když si přinesete štěně domů, první týdny připomínají spíš boj o přežití koberce než radost ze psího parťáka. Nečekejte, že se štěně naučí samo – jeho svěrače se vyvíjejí postupně, ale to neznamená, že musíte každé ráno vytírat loužičku. Klíčem je nastavit systém dřív, než si pes vytvoří vlastní pravidla. Těchto sedm kroků funguje bez ohledu na plemeno, ale jen pokud je budete dodržovat důsledně.

Základní pravidlo zní: kratší vodítko, kratší reakční doba. Pro pohyb po chodníku, přecházení silnice nebo míjení jiných lidí a psů potřebujete psa mít blízko u nohy. Ideální délka pro běžnou městskou procházku se pohybuje mezi jedním a půl až dvěma metry. Tato délka vám umožní psa rychle přitáhnout k sobě, aniž byste museli vodítko navíjet nebo se motat do smyčky. Zároveň pes necítí neustálé napětí, ale ví, že má prostor omezený – a to ho vede k tomu, aby se na vás soustředil.

Prvním krokem je pochopit, že štěně nedokáže kontrolovat svůj měchýř tak jako dospělý pes. Obecně platí, že měsíc věku odpovídá zhruba jedné hodině, po kterou vydrží „zadržet" potřebu. To znamená, že dvouměsíční štěně potřebuje ven zhruba každé dvě hodiny. V noci to může být trochu delší, ale nepřetahujte to. Když štěně spí, jeho metabolismus se zpomaluje, ale i tak ho budete muset alespoň jednou za tři až čtyři hodiny vzít ven.

Nezapomínejte ani na to, že délka vodítka by měla odpovídat velikosti a síle psa. Pro malého psa je metr a půl ideální, pro větší plemeno sáhněte po dvou metrech. Delší vodítka, třeba tři metry, si schovejte na volnou přírodu nebo na místa, kde je bezpečno a pes může běhat – ale ne na rušné ulice. Když budete mít vodítko kratší, získáte nejen kontrolu nad tahem, ale i bezpečnější procházky pro vás, vašeho psa i kolemjdoucí. A to je hlavní cíl.

Důležité je rozlišovat mezi vodítkem na běžné venčení a vodítkem na trénink. Pokud se tahání teprve učíte řešit, zvolte vodítko zcela bez pružnosti, ideálně z pevného materiálu, který nemá tendenci se natahovat. Pružná vodítka, ať už jde o flexi nebo o tkané s elastickým vlaknem, psa učí, že když zatáhne, dostane odměnu v podobě povolení. To je přesně to, co nechcete. Pevné vodítko naopak dává jasný signál: tahání nevede k ničemu, protože délka je pevně daná.

Začněte tím, že štěněti vymezíte prostor. Ideální je ohrádka nebo menší místnost s přístupem na savou podložku. Pes by měl mít dost místa na spaní, pití i hraní, ale ne tolik, aby si mohl „uklidit" koutek na záchod. Zpočátku ho pusťte ven (nebo na podložku) každou hodinu, po každém probuzení, jídle a hraní. Tohle není o disciplíně, ale o prevenci – čím méně příležitostí k nehodě, tím rychleji si zafixuje správné místo.

Jak začít s čištěním zubů a co dělat, když to nejde? Nejdůležitější je zvyknout zvíře na manipulaci s tlamou postupně. Začněte tím, že mu prstem jemně masírujete dásně a zuby, a to v klidné atmosféře, nejlépe po jídle. Až si na to zvykne, zkuste použít měkký zubní kartáček nebo speciální prstový násadec. U koček a malých psů se osvědčuje gázový tampon namotaný na prst. Zubní pastu pro lidi nikdy nepoužívejte – obsahuje fluorid a pěnící látky, které jsou pro zvířata nevhodné. K dostání jsou pasty s příchutí masa nebo ryby, které zvířata většinou přijmou bez odporu. Čistěte nejlépe denně, minimálně třikrát až čtyřikrát týdně, a to krouživými pohyby od dásně ke špičce zubu.