Kdy začít s prvními příkrmy a čím přesně?

Pozor na varovné signály. Pokud rána po dvou až třech dnech rudne, otéká, bolí víc než na začátku, teče hnis nebo dítě začne mít teplotu, jde o infekci, kterou doma nezvládnete. Stejně tak pokud z rány vyčnívá cizí těleso, které nelze snadno vyjmout, nebo jde o poranění od zvířete či rezavého předmětu. V takových případech patří dítě k lékaři, který zváží další postup. U drobných odřenin ale platí, že jednoduchá péče, čistota a trpělivost udělají většinu práce.

Papír, který vydrží, a barva, která se nevsákne Obyčejný kancelářský papír je příliš tenký a po namočení se vlní. Použijte papír s vyšší gramáží nebo čtvrtku. Barva by měla být na vodní bázi, ne akrylová — akryl zasychá během vteřin a na dětské kůži vytváří neprodyšný film, který se špatně smývá. Pokud malujete s kojencem, který ještě všechno strká do pusy, zvolte barvu označenou jako bezpečnou pro děti a i tak ji opláchněte co nejdřív. Nikdy nenechávejte dítě s barvou na ruce bez dozoru, ani na chvíli.

Hru zařaďte do běžných činností. Při vaření nechte dítě odměřovat hrnkem, při uklízení rozdělovat ponožky do dvojic, při cestě autem odhadovat, kolik aut ještě projede. Vždycky se ptejte „jak to víš", ne jen „kolik to je". Právě vysvětlování vlastního postupu nutí dítě přemýšlet a odhaluje, kde má mezery. Když odpoví špatně, nechte ho najít chybu samotné – to je cennější než správná odpověď od vás.

Děti se matematice neučí tím, že jim ji vysvětlujeme, ale tím, že si s ní hrají. Rozvoj matematických představ neznamená psát číslice do sešitu. Začíná mnohem dřív: u porovnávání, třídění, odhadu množství a vnímání vzorců. Hra je přirozený nástroj, jak tyto dovednosti trénovat bez tlaku a bez pocitu, že jde o učení. Stačí na to běžné předměty doma.

Nakonec nechte otisky zaschnout vodorovně, ne na svislé šňůře. Barva stéká dolů a vytváří kapky, které zničí obrys. Pokud chcete otisky kombinovat s dokreslováním, udělejte to až po úplném zaschnutí, jinak se tužka nebo fix rozmažou do mokré barvy. Hotové otisky se nejlépe uchovávají vložené mezi dva archy papíru, ne slepené v plastovém obalu, kde se mohou zapařit a zvrásnit.

Další jednoduchá hra je „co patří jinam". Připravte pět předmětů, čtyři stejné a jeden odlišný – čtyři červené kostky a jednu modrou. Dítě má najít vetřelce a vysvětlit proč. Tím se učí třídit podle vlastnosti, což je základ logického myšlení i pozdější práce s čísly. Obměňujte kritéria: barva, tvar, velikost, počet. Pozor na to, abyste kritérium neprozradili dřív, než dítě zkusí hádat. Chyba je také dávat příliš mnoho předmětů najednou; pro začátek stačí čtyři až šest.

Otisky rukou a nohou nejmenších dětí vypadají jako jednoduchá záležitost, dokud se nezačne barva rozmazávat, papír se kroutit a dítě řvát. Klíčové je pochopit, že nejde o výtvarnou techniku v pravém slova smyslu, ale o záznam okamžiku. Čím méně toho na dítěti a kolem něj bude, tím lépe. Připravte si pracovní plochu ještě předtím, než dítě posadíte: igelitovou fólii, vlhčené ubrousky, několik archů papíru navíc a nádobu s teplou vodou. Všechno mějte na dosah jedné ruky, protože jakmile má dítě na dlani barvu, nemáte čas hledat další ubrousek.

První příkrmy nezačínají podle kalendáře, ale podle dítěte. Většina pediatrů doporučuje začít mezi ukončeným čtvrtým a šestým měsícem, pokud dítě samo drží hlavičku, sedí s oporou a ztratilo takzvaný protruzní reflex, tedy už nevyplazuje mléko jazykem. Dalším signálem je zájem o jídlo na stole a schopnost otevřít ústa, když se přiblíží lžička. Pokud dítě jí jen mléko a prospívá, není kam spěchat. U předčasně narozených dětí se vždy řiďte doporučením lékaře, ne tabulkami z internetu.

Po několika týdnech se nezmění jen počet hodin u displeje. Děti lépe usínají, méně se vztekají a snáz se soustředí. Nepůjde to lineárně, přijdou dny, kdy se vše vrátí do starých kolejí. Důležité je držet stejný řád i v takové dny, protože právě v nich se návyk upevňuje. Cílem není dokonalý režim, ale to, aby pohyb přestal být výjimkou a stal se běžnou součástí odpoledne.

Střídejte roviny: od pohybu k symbolům Matematické představy se budují ve třech krocích: konkrétní věc, obrázek, číslo. Typická chyba je přeskočit první dva kroky a rovnou psát příklady. Hrajte hru „ukaž mi to na prstech". Řeknete „tři a dvě" a dítě nejdřív vyskládá kamínky, pak to nakreslí tečkami a teprve nakonec napíše 3 + 2. Když dítěti něco nejde, vraťte se o krok zpět, ne o dva dopředu. Nikdy netrvejte na rychlosti, správný je ten krok, u kterého se dítě zdrží a přemýšlí.