Kdy je dítě připravené na větší postel a co hrozí při spěchu?

Než cokoli koupíte, změřte podlahu v místě, kde koberec skutečně leží. Podložka musí být o dva až tři centimetry menší než koberec, jinak budou její okraje vyčnívat a děti o ně zakopnou. U velkých koberců se vyplatí podložka ve dvou dílech vedle sebe, protože jedna velká se špatně rovná a v rozích se vlní. Typickou chybou je koupit podložku přesně na míru koberce – po prvním vysátí se posune a vytvoří na okrajích schod.

Nejčastější chyba je stůl postavený tak, že okno zůstane přímo za monitorem nebo přímo proti očím. Když sedíte zády k oknu, obrazovka se mění v zrcadlo a vy nevidíte nic než odraz vlastního obličeje a lampy. Když naopak koukáte přímo do okna, oči se neustále přizpůsobují jasnému pozadí a po hodině práce přichází pálení a únava. Ani jedna varianta není dobrá. Správné řešení není kompromis mezi nimi, ale úplně jiná poloha.

Většina dětí se stěhuje z dětské postele s mříží do větší postele mezi druhým a třetím rokem. Není to ale pevné pravidlo. Rozhodující není věk v matrice, ale výška, pohybové dovednosti a schopnost dítěte respektovat hranice. Pokud batole dokáže samo vylézt z postýlky, je to jasný signál, že mříž už není bezpečnostní prvek, ale naopak riziko pádu. Typická chyba je čekat, až dítě z postýlky skutečně vypadne. K pádu většinou dojde brzy ráno, kdy je dítě ospalé a rodič ještě spí.

Typická chyba je kupovat židli „do dospělosti" s velkým rozsahem nastavení. Taková židle bývá v nejnižší poloze vysoká a dítě na ni nedosáhne nohama ani později. Druhá častá chyba je nastavit židli jednou a už ji nikdy nezkontrolovat. Výšku i hloubku sedáku kontrolujte každé tři měsíce, u dětí do osmi let klidně jednou za dva měsíce. Hloubka sedáku má být taková, aby mezi jeho přední hranou a podkolenní jamkou zůstaly dva až tři prsty.

Malý pokoj neznamená, že se v něm oblečení musí povalovat na židli nebo na posteli. Většina problémů vzniká tím, že se snažíme nacpat stejné množství věcí do menšího prostoru, místo abychom změnili způsob, jakým je ukládáme. Následujících šest řešení vychází z běžných českých bytů – tedy z pokojů, kde je jedna skříň, postel a možná noční stolek.

Vyberte místo na zadní straně nábytku, ideálně do horních rohů nebo do pevného rámu, ne do tenké zadní desky. Vyvrtejte otvor o něco menším průměrem, než je vrut, a hmoždinku zatlučte tak, aby lícovala se stěnou. Mezi nábytek a zeď vložte kovový úhelník nebo pásek, který spojí obě části. Vrut do nábytku utáhněte pevně, ale nepřetáhněte ho, aby nepraskl materiál. U vysokých skříní stačí dva spoje, u nižších komod jeden kvalitní spoj ve středu horní hrany. Vždy zkuste nábytek zatížit rukou směrem k sobě, abyste ověřili, že spoj drží.

Třetí řešení spočívá v tom, že využijete prostor pod postelí. Pokud má postel nohy, pořiďte nízké plastové nebo látkové boxy na kolečkách. Do nich patří zimní bundy, svetry a boty, které právě nenosíte. Pokud postel nohy nemá, bývá pod ní rošt a prostor je přístupný jen z boku – i tam se vejdou ploché boxy. Na co si dát pozor: boxy musí být nízké, jinak se pod postel nevejdou a budete je muset vtlačovat silou, což je poškodí. Zároveň do nich nedávejte oblečení, které potřebujete denně – zbytečně byste ho pořád vytahovali.

Využijte výšku, ne podlahu Podlaha v malém pokoji je nejcennější plocha, kterou máte. Místo prádelního koše na zemi použijte koš zavěšený na dveřích nebo na boční straně skříně. Stejně tak boty nepatří do řady podél zdi – dejte je do látkových kapes zavěšených na dveřích nebo do nízké lavice s úložným prostorem, která zároveň slouží jako místo na sezení. Nad postelí lze zavěsit polici, ale pozor: musí být dostatečně vysoko, abyste si o ni nebourali hlavu při vstávání. Do polic nad postelí ukládejte sezónní oblečení nebo věci, které používáte méně často.

Čtvrtou možností je zavěsit oblečení na zeď místo do skříně. Kolíky nebo háčky na zadní straně dveří a na boční stěně skříně udrží bundy, tašky i noční oblečení. Pokud máte volnou stěnu nad psacím stolem, můžete tam připevnit lištu s háčky. Výhodou je, že oblečení neleží na zemi a zároveň je na očích. Nevýhodou je prach – háčky na stěně se hůř utírají než skříň. Počítejte s tím, že jednou za čas budete muset oblečení sundat a lištu otřít.

Prvním krokem je zbavit se představy, že každé tričko musí viset. V malém pokoji je věšáků málo a každý centimetr tyče se počítá. Košile, saka a šaty věšejte, ale trička, mikiny a svetry skládejte do kostek. Pomůže svislé skládání, kdy tričko složíte na třetiny a postavíte ho na hranu. V zásuvce pak vidíte všechny kusy najednou a nemusíte podkopávat celý sloupec, abyste vytáhli spodní vrstvu. Typická chyba je skládat oblečení na sebe do vysokých vrstev – horní kusy se mačkají a vy přestanete vědět, co vlastně máte.