Když zůstanou dva: co se stane, když omezíte provoz v bytě

Závěrem: dvě samostatné postele dávají smysl tam, kde jeden druhému krade spánek nebo kde to vyžaduje zdraví. Naopak zbytečné jsou tam, kde jde jen o momentální rozmrzelost. Před koupí si proto zkuste půjčit matrace nebo provizorně oddělit lože. Ať už zvolíte cokoli, mělo by to platit pro oba – ne jen pro toho, kdo si stěžuje.

Pokud senior používá chodítko nebo vozík, počítejte s tím, že kabel u zdi musí být opravdu nízko a bez výstupků. Lišta by neměla vyčnívat víc než dva centimetry, jinak o ni kolečka zachytí. Všechny přebytečné metry kabelu sviňte do volné smyčky a připevněte ke zdi – ne do těsného klubka, které se hřeje. U zásuvky nechte malou rezervu, aby se kabel nevytahoval při každém zastrčení.

Když v bytě zůstanou jen dva lidé, prostor se najednou zdá větší, ale taky se v něm snáz nahromadí nepořádek. Mnoho párů po odchodu dětí nebo spolubydlících automaticky používá celý byt stejně jako dřív. Výsledkem je, že se denně vytápí, uklízí a svítí v místnostech, které nikdo nevyužívá. Řešení není byt zmenšit, ale vědomě rozhodnout, které místnosti budou denným centrem a které se zavřou.

Nezapomínejte ani na teplotu. Pokud přijdete z chladu do vytopené místnosti, brýle se orosí vždy. Nechte je chvíli v pouzdře, ať se postupně vyhřejí. Pomůže i nahřátí skel v dlaních před nasazením. Naopak v horku nebo při sportu se potíte – pot stékající na obočí a řasy se odpařuje a mlží skla. Často utírejte čelo a používejte čelenku nebo potítko. U sportovních brýlí volte modely s větráním, které odvádí vlhký vzduch od skel.

Vedeni kabelů přes podlahu v bytě seniora bývá nejrychlejší řešení, ale zároveň to nejhorší, co můžete udělat. Kabel ležící volně na zemi je překážka, o kterou se dá zakopnout i za dobrého světla, natož večer nebo v noci. Cílem je proto dostat kabely z podlahy pryč, ideálně podél stěn, a to tak, aby se o ně nedalo zachytit nohou ani chodítkem.

Pokud máte po ránu potíže vstát, první instinkt bývá dát si všechno potřebné na noční stolek. Jenže právě tady vzniká nejčastější chyba: lidé na stolek navalí hromadu věcí, po kterých musí sahat daleko nebo přes překážky. Ruka se natahuje, tělo se kroutí, a místo úlevy přichází bolest a nechuť vůbec vstávat. Cílem není mít věcí co nejvíc, ale mít je ve správné výšce a na správném místě.