Když vybíráte první lahvičku a dudlík, rozhoduje tvar a materiál

Většina seznamů výbavy pro novorozence vzniká v hlavě, ne v praxi. Rodiče nakoupí hory věcí, které po porodu zůstanou zabalené, a naopak jim chybí maličkosti, které by ušetřily spánek i nervy. Rozdíl mezi užitečným a zbytečným poznáte nejlépe tak, že si představíte konkrétní den s dítětem: přebalování, krmení, převlékání, přeprava a spánek. Vše ostatní je doplněk.

Jak naložit s doklady a platbami během nemo

Nakonec počítejte s tím, že občas to nevyjde. Jeden vynechaný den nic neznamená, rozhoduje, co uděláte den následující. Kdo po prvním selhání usoudí, že mu to nejde, většinou skončí u původního stavu. Kdo se vrátí k malému kroku, postupně zjistí, že odklad ztrácí sílu. A to je celý trik: nezabrat jednou velkolepě, ale znovu a znovu v malém.

Rozvod rodičů nemění nic na tom, že daňové zvýhodnění na dítě existuje a že na něj má nárok vždy jen jeden z rodičů. Zásadní otázka zní, kdo si ho v konkrétním roce uplatní, protože zvýhodnění nelze dělit mezi oba rodiče současně. Zákon přitom vychází z vyživovací povinnosti, nikoli z toho, u koho dítě právě bydlí. Pokud si to rodiče nevyřeší včas, správce daně přidělí nárok podle pravidel, která nemusejí odpovídat jejich představám, a rozdíl se dorovnává až dodatečně.

U lahvičky sledujte tři věci: objem, tvar savičky a materiál. Pro novorozence stačí 120 až 150 ml, později 250 až 300 ml. Savička má odpovídat věku – označení 0 nebo 1 znamená nejpomalejší přítok. Pokud miminko při pití kašle, polyká vzduch nebo se vzteká, je tok příliš rychlý nebo je dírka ucpaná. Když naopak usíná a láhev nevypije, je savička příliš tvrdá nebo pomalá.

Před prvním použitím vše vyvařte nebo sterilizujte podle návodu. Po každém kojení lahvičku rozložte, umyjte teplou vodou s malým množstvím prostředku a důkladně propláchněte. Zbytky mléka v záhybech savičky jsou častým zdrojem problémů. Dudlík nepatří do myčky, pokud to výrobce výslovně nedovoluje, a nikdy ho nepřipevňujte na šňůrku kolem krku.

Mezi nejčastější chyby patří tisknutí celé ruky místo jen dlaně a prstů. Malé dítě přirozeně roztahuje prsty, ale na papíře pak vznikne jeden velký flek. Řešením je přidržet prsty u sebe a tisknout jen střed dlaně. Další častá chyba je opakované přitlačování na stejné místo — otisk se rozmaže a ztratí obrys. Jeden tisk, jeden otisk. Pokud se nepovede, vezměte nový arch, neopravujte ten starý.

Otisky rukou a nohou nejmenších dětí vypadají jako jednoduchá záležitost, dokud se nezačne barva rozmazávat, papír se kroutit a dítě řvát. Klíčové je pochopit, že nejde o výtvarnou techniku v pravém slova smyslu, ale o záznam okamžiku. Čím méně toho na dítěti a kolem něj bude, tím lépe. Připravte si pracovní plochu ještě předtím, než dítě posadíte: igelitovou fólii, vlhčené ubrousky, několik archů papíru navíc a nádobu s teplou vodou. Všechno mějte na dosah jedné ruky, protože jakmile má dítě na dlani barvu, nemáte čas hledat další ubrousek.

Typické chyby při výběru: koupě příliš velké lahve, savička se špatným přítokem, dudlík z volného výdeje bez možnosti vyzkoušet tvar, nebo používání stejné savičky měsíce. Savičku u lahve měňte po dvou až třech měsících, dudlík po jednom až dvou měsících, ihned při prasknutí, změně barvy nebo lepivém povrchu. Před každým použitím zkontrolujte, zda dírka není ucpaná a zda se savička neuvolnila.

Odkládání není lenost, ale většinou obrana před nepříjemným pocitem. Mozek dostane signál, že úkol je nejasný, příliš velký nebo hrozí selháním, a tak vám nabídne úlevu: ještě chvíli, teď ne. Problém je, že úleva přijde okamžitě, kdežto následky později. První krok tedy není "začít víc makat", ale rozpoznat, jaký pocit přesně odklad spouští. Bez toho budete bojovat s následkem, ne s příčinou.

Praktický postup: večer si určete jednu věc, kterou druhý den uděláte jako první, ještě než otevřete cokoli dalšího. Nemusí to být celý úkol, stačí první krok. Ráno si k němu sedněte bez vyjednávání. Když se dostaví nutkání utéct k něčemu jednoduššímu, všimněte si ho a vydržte ještě dvě minuty. Většina nutkání odezní, pokud je neposílíte tím, že jim vyhovíte.

Papír, který vydrží, a barva, která se nevsákne Obyčejný kancelářský papír je příliš tenký a po namočení se vlní. Použijte papír s vyšší gramáží nebo čtvrtku. Barva by měla být na vodní bázi, ne akrylová — akryl zasychá během vteřin a na dětské kůži vytváří neprodyšný film, který se špatně smývá. Pokud malujete s kojencem, který ještě všechno strká do pusy, zvolte barvu označenou jako bezpečnou pro děti a i tak ji opláchněte co nejdřív. Nikdy nenechávejte dítě s barvou na ruce bez dozoru, ani na chvíli.