Když v lese narazíte na muchomůrku šedivku, jde o jídlo

Ještě než vyrazíte, projděte si s dětmi základní rozpoznávání hub. Neukazujte jim jen ty jedlé, které sbíráte, ale i ty nebezpečné, na které můžete narazit. Děti si lépe zapamatují konkrétní tvary a barvy než obecné rady. Učte je, že houba, kterou neznají, se nesbírá, neochutnává a ani nemačká. Malé dítě vezměte na první výpravu jen na krátkou trasu, kde budete mít přehled o všem, co dělá.

První možností je krátké povaření. Houby nakrájejte na plátky silné asi půl centimetru, vhoďte do vroucí vody a vařte dvě až tři minuty. Poté je ihned přendejte do ledové vody, nechte okapat a důkladně osušte na utěrce. Teprve potom je rozložte na plech vyložený pečicím papírem tak, aby se kusy nedotýkaly. Plech dejte do mrazáku na dvě hodiny, dokud houby neztuhnou. Zmrzlé kusy pak přesypete do uzavíratelných sáčků nebo krabiček. Tím získáte sypkou hmotu, ze které můžete kdykoli odebrat jen potřebné množství.

Jak rozeznat bílou muchomůrku od jedlých druh

Klíčovým znakem je hluboká pochva (volva) ukrytá v zemi, nikoli na povrchu. Klobouk má šedý až šedohnědý, hladký, lesklý a za vlhka mírně slizký. Okraje klobouku bývají výrazně rýhované, což je důležitý rozlišovací prvek. Lupeny jsou bílé a volné, třeň vysoký a štíhlý, bez prstenu. Právě nepřítomnost prstenu a rýhovaný okraj klobouku odlišují šedivku od nebezpečných příbuzných, jako je muchomůrka zelená nebo muchomůrka jízlivá.

Poznávacím znakem je pochva (volva) na bázi třeně. Ta je blanitá, bílá až našedlá, hluboko zanořená v půdě, takže ji často přehlédnete, pokud třeň nevytáhnete i s kořenem. Klobouk má průměr 5–12 cm, je zpočátku zvoncovitý, později plochý, s hladkým, lesklým povrchem a rýhovaným okrajem. Třeň je válcovitý, dutý, bez prstenu. Dužnina je bílá, křehká, s mírnou chutí a nevýraznou vůní. Barva klobouku kolísá od popelavě šedé po hnědošedou, nikdy však není zelená ani olivová.

Zahuštění a dochucení, které rozhoduje Houby samy o sobě nejsou výrazné, proto potřebují kyselost a kmín. Přidejte půl lžičky drceného kmínu už při opékání a na konci vaření lžíci octa nebo šťávu z půlky citronu. Bez toho bude polévka mdlá, ať použijete jakékoli houby. Zahušťujte zásadně mimo oheň: rozmíchejte lžíci hladké mouky ve studené vodě nebo smetaně a vlijte do polévky, která už nevaří. Potom ji nechte jen krátce probublat. Kdo mouku nasype přímo do vroucí polévky, bude mít hrudky, které se už nerozvaří.

Základ polévky nestojí na houbách, ale na cibuli a tuku. Na dvě velké hrsti nakrájených hub použijte jednu větší cibuli, kterou necháte na másle nebo sádle zpěnit dozlatova. Tmavá cibulka dá polévce barvu i hloubku. Jakmile je cibule hotová, přidejte houby a nechte je nejprve prudce opéct, dokud nezačnou pouštět vodu. Teprve když se voda vydusí a houby se lehce přichytí k dnu, zalijte je vývarem. Kdo houby hodí do vývaru syrové, dostane vodovou polévku bez chuti.

Roste od června do října, nejčastěji v listnatých i smíšených lesích, na okrajích cest, v mechu a pod buky, duby či břízami. Preferuje kypré, mírně vlhké půdy. Často se objevuje ve skupinách, ale nikdy neroste přímo na dřevě. Při sběru je nutné houbu vytáhnout opatrně z půdy, abychom nepoškodili pochvu — ta musí zůstat neporušená, protože slouží k ověření identity.

Muchomůrka šedivka (Amanita vaginata) patří mezi méně známé jedlé houby, přestože roste poměrně hojně. Mnozí houbaři ji přehlédnou nebo se jí vyhnou kvůli příslušnosti k rodu muchomůrek. Přitom právě šedivka je jednou z mála muchomůrek, které se dají bezpečně sbírat — ovšem jen za předpokladu, že si ji člověk opravdu dobře osvojí a nezamění s příbuznými druhy.

Nejčastější chyba vzniká ještě před vařením. Houby nasbírané v dešti nebo nakrájené příliš brzy po dešti mají v sobě tolik vody, že se z nich polévka stane beztvarou šedou hmotou. Pokud sbíráte mokré klobouky, nechte je doma rozložené na novinách nebo v prodyšné míse alespoň půl dne. Teprve potom je čistěte a krájejte. Nikdy je nemyjte pod tekoucí vodou — stačí je otřít vlhkým hadříkem nebo štětečkem a odříznout znečištěnou část třeně.

Nasucho opečený chléb nebo obyčejný kváskový krajíc podávejte zvlášť, nikdy ho neházejte do hrnce. Rohlíky v polévce se rozmočí a ztratí strukturu. Polévka z hřibů, lišek nebo ryzců vydrží v chladu dva dny a druhý den bývá lepší než první, protože se chutě propojí. Zahřívejte ji pomalu, ne na prudkém plameni, a případně dořeďte trochou vývaru. Poslední pravidlo: houby nikdy nevařte v hliníkovém nádobí, tmavne a polévka dostane kovovou příchuť.