Když v lese narazíte na hřib koloděj, poznáte ho podle modrání

Klobouk posuzujte vždy v několika rovinách. Sledujte jeho tvar v mládí i v dospělosti, protože mnohé houby se během růstu výrazně mění. Důležitá je barva za vlhka a za sucha, způsob okraje (hladký, rýhovaný, podvinutý), povrch (suchý, slizký, plstnatý) a to, zda se dá slupka stáhnout. Častá chyba je určovat houbu podle vybledlého plodnice, kterou předtím zmokl déšť nebo ji vysušilo slunce. Barvu porovnávejte vždy na čerstvé, neporušené plodnici.

Druhá chyba je suchý hadr a rychlé omytí vodou. Houby nasáknou vodu jako houba, a pak se v pánvi dusí místo opékání. Správně: očistit štětcem nebo nožem, případně otřít vlhkou utěrkou jen znečištěná místa. Pokud je opravdu třeba je umýt, udělejte to rychle a hned je osušte na utěrce. Třetí chyba je krájení na plátky už dopředu. Houby pustí vodu, ztratí strukturu a v rizotu se rozpadnou na kaši. Nakrájejte je až těsně předtím, než je dáte na pánev.

Třeň neboli noha bývá opomíjená, a přitom nese řadu klíčových informací. Všímejte si, zda má prsten, pochvu (volvu), zda je dutý nebo plný, vláknitý nebo lámavý, jestli se barva mění při poškrábání nebo rozříznutí. Právě barva a změny na třeni odhalí mnoho nejedovatých druhů od jedovatých. Typická chyba je vytrhnout houbu i s celým třeněm ze země a při čištění odříznout přesně tu část, která nesla znaky — zejména pochvu ukrytou v zemi. Řezat houby raději odřezávejte až při zpracování, ne hned na místě.

Muchomůrka růžovka (Amanita rubescens) patří mezi nejlepší jedlé houby, které rostou v českých lesích od června do října. Přesto ji spousta lidí obejde obloukem, protože se bojí záměny s jedovatými muchomůrkami. Klíčové je jedno pravidlo, které si zapamatujete: růžovka se v místě poškození nebo v místech, kde ji okousal hmyz, zbarvuje do růžova až vínově červena. Tato reakce na vzduchu je hlavní rozlišovací znak, ale sama o sobě nestačí.

Nakonec si dávejte pozor na dvě věci: nikdy nesbírejte houby, u kterých si nejste na sto procent jisti, a nikdy je nedávejte dětem ani lidem s oslabenou imunitou bez předchozí tepelné úpravy. Muchomůrka růžovka je výborná, ProměNa Bytu ale jen tehdy, když ji opravdu poznáte. Nejlepší je sbírat ji s někým zkušeným alespoň první sezónu.

Jak ji nezaměnit a čeho se vyvarovat Nejčastější chyba je záměna s muchomůrkou růžovou (Amanita rosea) nebo s nejedlou muchomůrkou hlíznatou. Růžovka se ale liší tím, že růžoví i na klobouku, kdežto ostatní zůstávají bílé. Další past: lidé si pletou růžovku s některými druhy holubinek, které sice mohou být jedlé, ale nemají výraznou hlízu a nerůžoví. Pokud houba po naříznutí zůstane čistě bílá, neberte ji. Nikdy ji také nesbírejte v příliš mladém stavu, kdy je klobouk ještě celý bílý a růžová reakce se nemusí projevit.

Kde hřib hledat? Smrkový roste pod smrky, dubový pod duby, borový pod borovicemi. Nejvíc jich najdeš na okrajích lesa, v mechu, na pasekách a podél cest, kde je dost světla a vlhka. Vyrážejí od června do října, po vydatném dešti a teplé noci jich bývá nejvíc. Nekop je, ale opatrně vykrut nebo odřízni u země – podhoubí zůstane neporušené a na stejném místě porostou dál.

Hřib koloděj patří mezi houbaři k nejvyhledávanějším druhům, přesto ho řada lidí zamění za jiné modrající hřiby. Roste od června do října, nejčastěji v teplejších oblastech pod duby, buky a habry. Klobouk má zpočátku světle šedý až bělavý, později šedohnědý, suchý a plstnatý. Na rozdíl od hřibu borového nemá na klobouku žádné růžové odstíny.

Praktické rady na závěr: berte si vždy alespoň dvě plodnice různého stáří, foťte houbu na místě včetně třeně a okolí, a pokud si nejste jisti, nechte houbu v lese. Nejčastější fatální chyba není neznalost, ale spěch — sbírání podle fotky v mobilu bez kontroly třeně a výtrusů. Určování hub je dovednost, která se učí pomalu a poctivě, a právě klobouk, třeň a výtrusy jsou tři pilíře, na kterých stojí.

Výtrusný prach: test, který zabere pár minut Výtrusy jsou nejspolehlivější znak, který mnoho sběratelů úplně vynechává. Postup je jednoduchý: odřízněte klobouk, položte ho spodní stranou dolů na bílý papír, přikryjte miskou a nechte několik hodin stát. Výtrusy se vysypou a vytvoří barevný otisk. Barvu pak porovnejte s popisem druhu — bílá, krémová, růžová, hnědá, černá nebo fialová. Právě tady se láme řada záměn, protože dva druhy mohou mít stejný klobouk i třeň, ale zcela odlišný výtrusný prach.

Zpracovat se dá čerstvá i sušená. Čerstvá růžovka se hodí do směsí, na smaženici, do polévek a omáček. Před tepelnou úpravou ji vždy očistěte suchým hadříkem, případně krátce opláchněte a osušte. Nikdy ji nekonzumujte syrovou – obsahuje termolabilní látky, které se teplem rozkládají. Sušení je vhodné pro dlouhodobé skladování; nakrájejte ji na plátky a sušte při teplotě do 40 °C, aby si zachovala barvu i vůni. Při sušení se růžové zbarvení zesílí, což je známka správně usušené houby.

If you loved this article so you would like to get more info about navštívit stránku i implore you to visit our web site.