Když vás píchá v boku při běhu, upravte dech i tempo

Vyhněte se aviváži. Aviváž obaluje vlákna a způsobuje, že barva vypadá vypraně a matně. Stejně tak nepoužívejte sušičku. Vysoká teplota a mechanické tření v bubnu urychlují blednutí a mohou džíny i srazit. Po vyprání džíny vyjměte co nejdříve, nejezte je v pračce přes noc. Sušte je ve stínu, zavěšené za pas, nikoliv za nohavice, aby se látka nevytahovala. Pokud spěcháte, položte je na ručník a nechte vsáknout vlhkost, pak dosušte volně.

Druhý krok je rozcvička. Vyběhnout z klidu do plného tempa je nejčastější chyba. Začněte pět až deset minut svižnou chůzí nebo velmi pomalým klusem, pak teprve zvyšujte. Naučte se dýchat v rytmu kroků — například nádech na tři kroky, výdech na dva. Dýchání do břicha, ne do ramen, udrží bránici v klidu. Pokud máte tendenci k píchání na levé straně, zkuste na začátku vydechovat vždy, když dopadne pravá noha; na pravé straně je to naopak.

První pomoc je jednoduchá a funguje skoro vždy: zpomalte, ne okamžitě zastavte. Přestaňte povrchně dýchat do hrudníku a přejděte na hluboké dýchání do břicha. Nadechněte nosem do břicha, pomalu vydechněte ústy. Pravidelné hluboké výdechy uvolní bránici, která je s pícháním úzce spojená. Zároveň stiskněte rukou místo, kde to píchá, a nakloňte se mírně dopředu. Během několika desítek kroků by tlak měl odeznít.

Na ramínko bez obav pověste košile, halenky, šaty ze stabilní tkaniny, saka, kalhoty za pás (ne za nohavice) a lehké bundy. Trička a topy z tenké bavlny nebo viskózy raději sušte vodorovně. Svetry, cardigany a cokoliv pleteného z příze dejte na sušák naplocho. Pokud pleteninu pověsíte na ramínko, ramena se vytlačí do špiček a délka naroste. U těžkých kusů, jako jsou mokré džíny nebo kabáty, ramínko nestačí — potřebují sušák nebo věšák s širokou oporou.

Sítotisk a termotransferové potisky jsou na přímý kontakt s horkým povrchem nejcitlivější. Když tričko položíte potiskem přímo na radiátor, barva se začne lepit, mikroskopicky praskat a po několika cyklech se odlupovat v rozích motivu. Nejhorší je to u flexových a flockových potisků, které vypadají jako guma. Ty se při vyšší teplotě smršťují jinak než textilie pod nimi, takže se od okrajů odchlípnou a zůstanou po nich jen světlé obrysy. Potisk by měl vždy směřovat od radiátoru, ideálně dovnitř záhybu, ne ven.

Typické chyby, které si lidé pletou s nemocí: běh hned po jídle, příliš rychlý start, mělký dech v hrudníku, nedostatečné pití v průběhu dne a následné dohánění žízně před během. Další chybou je běžet ztuhle, s rameny u uší a se staženým břichem. Uvolněte ramena, nechte paže volně kmitat a břicho nechte volně dýchat.

Rozdíl mezi mytím a praním není jen v množství vody. Mytí odstraní nečistoty z povrchu, praní je uvolní z vláken pomocí mechanického pohybu, teploty a chemie. Pokud si tuto hranici neuhlídáte, buď zbytečně ničíte materiál častým praním, nebo naopak nosíte oblečení, které jen vypadá čistě, ale v nitru vláken sedí pot a mastnota. Rozhodnutí, zda stačí opláchnout, nebo už má jít věc do pračky, se dá zvládnout podle několika jasných pravidel.

Před samotným praním věnujte pár minut přípravě. Zapněte knoflíky a zipy, aby se látka nezachytávala, obraťte věci naruby, vyprázdněte kapsy a oddělte světlé od tmavých. Skvrny předem ošetřete studenou vodou, ne horkou – horká voda bílkovinné skvrny srazí a zafixuje. Dávkujte prostředek podle tvrdosti vody a množství prádla, ne od oka. Předávkovaný prostředek se ve vláknech nevypláchne a způsobí, že oblečení po vyprání tuhne a chytá na sebe prach.

Píchání v boku při běhu není známkou slabé kondice ani nějaké nemoci. Jde o mechanickou záležitost — podráždění pobřišnice, tedy blány, která vystýlá břišní dutinu. Ta se při rychlém dýchání a otřesech tře o sebe, nebo o ni tlačí přeplněný žaludek či střeva. Většina běžců to zažije, když začnou běhat po delší pauze nebo zrychlí víc, než na co jsou zvyklí.

Kdy stačí opláchnutí a kdy už potřebujete pračku Opláchnutí má smysl u věcí, které byly na těle krátce a nejsou zpocené: svrchní košile přehozená přes židli, lehká bunda, která byla jen na cestě do obchodu, nebo kalhoty nošené dvě hodiny vsedě. V těchto případech pomůže protřepat, pověsit na vzduch a případně přejet parou. Praní naopak potřebujete u všeho, co přišlo do styku s potem, jídlem, tělesnými tekutinami nebo s prostředím, kde se práší. Zvláštní kategorii tvoří spodní prádlo, ponožky a ručníky – ty se po každém použití perou bez výjimky, i když vypadají čistě.

Praktické je udělat si u pračky malou zónu. Na polici nebo v košíku mějte jen to, co používáte při každém praní. Vše ostatní uložte do uzavíratelné skříňky nebo do jiné místnosti. Jednou za čas zkontrolujte, zda se vám nehromadí prázdné obaly a zbytky prostředků. Ušetříte místo i čas a snížíte riziko, že se něco vylije nebo zvlhne.