Když se vydáte do Dejvic, objevíte Babu a její odkaz

Jak číst tvar štítu a vazbu cih

U vstupu si nejdřív přečtěte provozní řád, pokud je vyvěšený. Bývá na něm uvedeno, zda se smí fotografovat, zda je průchod jen pro pěší a kdy se zavírá. Typická chyba je předpokládat, že pasáž je veřejná komunikace – často jde o soukromý prostor, kde platí zákaz vjezdu kol, konzumace jídla nebo vstupu se zvířaty. Další častá chyba: lidé procházejí pasáží a snaží se dostat do zamčených dveří nebo výtahů, které patří obyvatelům domu. Pokud narazíte na zavřenou mříž, nezkoušejte ji otevírat, hledejte jiný průchod.

Rozhodující je tvar žeber a jejich profil. Gotická žebra bývají hranolová, klínová nebo esovitě prohnutá, nikdy nejsou jen ploché pruhy. V přízemí se často setkáte s žebry, která se směrem dolů rozšiřují a plynule přecházejí do pilířů nebo přípor. Právě plynulý přechod je silný znak gotiky – baroko rádo žebra ukončuje náhle, vsazuje je do římsy nebo je nahrazuje štukem. Dalším vodítkem je výška. Gotická klenba v přízemí bývá vyšší, než by odpovídalo prostému krytí místnosti, a její vrchol se často zvedá nad úroveň okenních parapetů.

Dejvice nabízejí mnohem víc než jen diplomatickou čtvrť a studentský kampus. Stačí se vydat od rušné Evropské třídy směrem k západu, stoupat do kopce a najednou se ocitnete v ulicích, kde se architektura třicátých let potkává s klidem rezidenční čtvrti. Osada Baba je toho nejlepším důkazem. Nejde o skanzen, ale o živou městskou část, kde lidé bydlí, rekonstruují a parkují. Právě proto si návštěva žádá určitou obezřetnost.

Uliční fasáda lže. Bývá sjednocená v jednom slohu, protože si to majitel přál. Dvorní průčelí a schodiště ale prozradí pravdu. Barokní schodiště s kamennými stupni a klenutým podestem často vede do gotických sklepů. Klasicistní pavlač na dvoře bývá přistavěna k renesančnímu jádru. Všímejte se materiálu: gotika používá opuku a pískovec, renesance kvalitní cihlu, baroko omítku s vápenným nátěrem, 19. století strojní cihlu a 20. století železobeton. Když uvidíte v jednom domě železobetonový průvlak vsazený do gotické zdi, nejde o chybu – je to stopa po stavební úpravě z první republiky.

Základem je rozlišit tři údaje: název ulice, číslo popisné nebo evidenční a orientační číslo. Do pole pro ulici patří pouze název, nikdy ne číslo. Číslo popisné se píše do samostatného pole a orientační číslo má své vlastní. Kdo to slije do jednoho řádku, vytvoří adresu, která v registru neexistuje. U obcí, které nemají pojmenované ulice, se pole pro ulici nechává prázdné a vyplní se pouze obec a číslo popisné. To není chyba, ale správný postup.