Když se rozhodujete, kterou fólii na tmelení, rozhoduje podklad
Sádrokarton je v koupelně oblíbený materiál, protože se s pracuje, dá se snadno tvarovat a vyrovná i nerovné zdi. Má ale jednu zásadní slabinu: kartonový obal a sádrové jádro jsou na vodu citlivé. I takzvaně impregnované desky (zelené) odolávají vlhkosti jen do určité míry — zvládnou zvýšenou vzdušnou vlhkost, ne však přímý kontakt s vodou nebo dlouhodobé prosakování. Pokud se spoléháte jen na „zelenou" desku a obklad, dřív nebo později se to projeví. Hydroizolace není volitelný doplněk, ale podmínka, aby konstrukce vydržela.
Po zaschnutí penetrace zkontrolujte povrch na světle z boku. Měl by být rovnoměrně matný, bez lesklých míst a bez viditelných přechodů. Pokud některá místa zůstala savá, přetřete je ještě jednou. Teprve potom nanášejte finální barvu nebo omítku. Dodržení tohoto postupu zkrátí dobu schnutí dalších vrstev, sníží spotřebu materiálu a hlavně zabrání tomu, aby se hotová stěna po pár měsících začala loupat.
U sádrokartonu se používají papírové pásky s perforací nebo sklotextilní síťky. Papírový pásek lépe splyne s tmelem a po přebroušení zmizí, ale nesmí se přemáčet, jinak se vlní. Sklotextilní síťka je tolerantnější k nerovnostem a hodí se tam, kde je spoj širší nebo kde hrozí prasklina. Na rovné spoje dvou desek stačí užší pás, na vnitřní rohy volte pás, který se ohne bez zlomení.
Tmelení dělejte ve dvou až třech tenkých vrstvách, ne jednou silnou. Silná vrstva se při schnutí smrští, popraská a práce je hotová špatně. Každou vrstvu nechte důkladně zaschnout, přebytek setřete stěrkou a okraje srovnejte do ztracena s okolní plochou. Mezi vrstvami přelepte spoj sklotextilní páskou, která brání vzniku trhlin. Pozor na přílišné množství tmelu – jeho nadbytek se brousí obtížně a snadno se při broušení vytvoří důlek.
Kde se voda dostane za obklad a jak to zastav
Sádrokarton je savý a poměrně kyprý povrch. Když na něj nanesete barvu nebo omítku bez předchozí penetrace, pojivo z materiálu vsákne do podkladu, film zůstane slabý, místy nerovnoměrný a snadno se oloupe. U tmavších odstínů se navíc spotřeba barvy zbytečně zvyšuje, protože první vrstva z velké části zmizí v papíru. Penetrace není formalita, ale krok, který rozhoduje o tom, jak bude konečný povrch vypadat po letech.
Před penetrací je nutné kartónový povrch zbavit prachu po broušení. Stačí vysátání a přetření vlhkou houbou, ale pozor na přílišnou vlhkost – papír nesmí zůstat mokrý. Spáry a šrouby nejprve přetmelte tmelem určeným pro sádrokarton, nechte vytvrdit a přebruste. Teprve na takto připravený a suchý povrch nanášejte penetraci. Pokud se penetrace aplikuje na vlhký tmel, zředí se a ztratí účinek.
U spojů, které se budou hýbat, napříkla u styku sádrokartonu se stěnou nebo u dilatačních spár, je lepší použít pružný tmel a síťku, která pohyb přenese. Pevný papírový pásek zde praskne. Stejně tak u rohů platí, že nejdřív se vytmelí kout, pak se vloží pásek a teprve potom se dotmelí plocha. Kdo začne páskem na sucho, bude ho muset sundat.
Před nákupem si změřte šířku spár a spočítejte, kolik metrů pásky skutečně spotřebujete včetně přesahů a rohů. Zbytek role se skladuje v suchu a ve svislé poloze, aby se pásek nedeformoval. Pokud kupujete materiál na celou místnost, berte jeden typ a jednu šarži – míchání různých pásků na jednom spoji vede k rozdílnému chování při broušení a ke zbytečnému přetmelení.
Nejčastější chybou je vynechání penetrace na spojích, kde je tmel savější než karton. Právě tam se pak barva leskne jinak nebo se objevují mapy. Další chybou je nanášení penetrace na zaprášený povrch – prach zabrání přilnutí a film se může odlupovat v plátech. Někteří také penetrují až po první vrstvě barvy, což je zbytečné; penetrace patří vždy pod nátěr, ne nad něj. U barevných odstínů se vyplatí penetraci lehce probrousit jemným brusným papírem, pokud po zaschnutí zůstanou kapky.
Rozhoduje šířka, tloušťka a způsob nanášení Šířka pásky má odpovídat šířce spáry plus přesahu na obě strany. Příliš úzký pásek se při tmelu utrhne, příliš široký zbytečně zvětšuje plochu broušení. U tmelů platí, že pásek se vtlačuje do čerstvé vrstvy a překrývá se druhou vrstvou, ne že se lepí na suchý podklad. Pokud výrobce předepisuje penetraci podkladu, nevynechejte ji – na prašném nebo mastném povrchu drží i kvalitní páska špatně.
Odstraňte staré podklady, které nedrží – uvolněnou omítku, tapety, zbytky lepidla a prach. Prach je nejčastější důvod, proč kotvy nebo lepidlo nedrží. Povrch přejděte kartáčem a potom vysavačem, ne jen hadrem. Staré barvy oškrábejte tam, kde se loupe. Pokud narazíte na plíseň, nejdříúložné prostory v malém bytě vyřešte příčinu vlhkosti a napadené místo sanujte, jinak ji za sádrokartonem uzavřete.