Když se refaktorování zasekne, vestavěné nástroje IDE ho posunou dál
Jak nastavit hranice, aby se neztratila odpovědnost Agilní metodiky předpokládají, že tým je samoorganizující. Externí dodavatel ale často potřebuje schválení od své mateřské firmy. To vytváří tření. Řešením je definovat, které rozhodnutí dělá tým sám a které musí jít přes dodavatele. Například: technické detaily řeší tým, změny v rozpočtu schvaluje dodavatel. Zapište to do pracovní dohody a připomeňte na začátku každého sprintu. Typickou chybou je, že se na hranice zapomene a tým se ptá dodavatele na vše, čímž se z agilního týmu stává fronta na schválení.
Pro testování více vstupů použijte [TestCase] s parametry místo kopírování metody. Například [TestCase(2, 3, 5)] a [TestCase(-1, 1, 0)] ověří stejnou logiku s různými daty. Pro složitější kombinace slouží [TestCaseSource] s metodou vracející pole případů. Hlídejte si ale, aby testovací data pokrývala i okrajové hodnoty: nulu, záporná čísla, prázdné kolekce a null tam, kde je kód má odmítnout.
Dobře poslouží i nástroje pro změnu signatury, inline proměnné nebo zavedení proměnné. Inline nahradí zbytečnou pomocnou proměnnou výrazem a často odhalí, že proměnná byla jen šum. Naopak Introduce variable zpřehlední dlouhý výraz, ale pozor na opakované volání metod s vedlejšími efekty — pokud výraz obsahuje volání, které se nesmí opakovat, uložte byt v panelákuýsledek do proměnné ručně a ověřte pořadí vyhodnocení.
Typická chyba začátečníka je snaha otypovat všechno ručně a všude. Začněte u dat: rozhraní pro to, co přichází z API, pro stav aplikace, pro parametry funkcí. Když máte typy dat, typy funkcí vyplynou samy. Naopak any používejte jen jako dočasnou záchrannou brzdu a vždy si k němu napište komentář, proč tam je. any vypne kontrolu a šíří se dál, aniž byste si toho všimli.
Testování jednotek v C# s NUnit stojí na jednoduchém principu: každá testovací metoda ověřuje jeden konkrétní kus chování a musí být nezávislá na ostatních. Začněte tím, že do testovacího projektu přidáte balíček NUnit a NUnit3TestAdapter, https://Metazoowiki.com/ případně Microsoft.NET.Test.Sdk. Třídu s testy označte atributem [TestFixture] a jednotlivé metody atributem [Test]. Pokud potřebujete připravit společný stav před každým testem, použijte metodu s [SetUp]; pro úklid po testu slouží [TearDown]. Pro jednorázovou přípravu celé třídy existují [OneTimeSetUp] a [OneTimeTearDown].
První častou chybou je testování příliš mnoha věcí v jedné metodě. Když test selže, nevíte, která část kódu problém způsobila. Pište testy krátké, s jasným názvem, například sectiDveCislaVratiSoucet. Ověřování provádějte pomocí Assert.That s omezením, které odpovídá záměru: Assert.That(vysledek, Is.EqualTo(5)) pro hodnotu, Is.True pro podmínku, Is.Null pro absenci objektu. Vyhněte se staršímu stylu Assert.AreEqual, novější syntaxe je čitelnější a lépe popisuje, co test ověřuje.
Refaktorování se nejčastěji zadrhne ve chvíli, kdy člověk začne přepisovat kód ručně. Přejmenování jedné metody se rozroste do desítek souborů, někde zůstane starý název v řetězci a někde se rozbije volání, které se na první pohled nezdálo důležité. První pravidlo zní: co jde udělat nástrojem IDE, nedělej textovým editorem. Přejmenování přes funkci Rename refactoring projde deklarace, volání i implementace rozhraní, kdežto běžné hledání a nahrazení zasáhne i komentáře a řetězce, které měnit nechcete.
Druhý častý problém je konflikt formátovačů. Pokud máte zapnuté formátování při uložení a zároveň dva nástroje, které chtějí formátovat stejný soubor, výsledkem je nekonzistentní diff a zbytečné konflikty v gitu. Zvolte jeden nástroj pro každý jazyk, ostatní vypněte a nastavte pořadí, v jakém se pravidla uplatní. Uložte tuto konfiguraci do souboru, který sdílí celý tým, aby se nastavení nerozjelo na každém počítači jinam.
Izolace závislostí a práce s daty Testovaná třída by neměla sahat na databázi, souborový systém ani síť. Závislosti nahraďte rozhraními a v testu je nahraďte ručně psanými stuby nebo knihovnou pro mockování. Pokud test zapisuje do souboru nebo databáze, uklízejte po sobě v [TearDown], jinak se chyby začnou projevovat až při opakovaném spuštění. Pozor také na statické stavové proměnné — přetrvávají mezi testy a způsobují náhodná selhání, která se špatně hledají.
Extrakce a přesuny, které ušetří nejvíc času Nejužitečnější je extrakce metody. Označte blok, který dělá jednu souvislou věc, a nechte IDE vytáhnout ho do nové metody. Nástroj sám doplní parametry podle použitých proměnných a návratový typ. In case you loved this information and you wish to receive details about wiki.die-Karte-bitte.de kindly visit the page. Častá chyba je extrahovat příliš velký blok s vedlejšími efekty — výsledná metoda pak potřebuje mnoho parametrů a je nečitelná. Pokud extrakce vyžaduje víc než tři až čtyři parametry, je to signál, že se blok má rozdělit jinak, ne že ho jen schováte jinam.