Když se po zimě objeví na koberci bláto, tady je postup

Kam se sněhem a co při tom nepodcen

Stínítko, zástěna nebo jiný gril: co skutečně pomů�

Zimní období dá balkonovému koberci zabrat. Sníh, posypová sůl, rozmrzlá hlína z bot a vlhkost, která se drží ve vláknech, se na jaře projeví jako tvrdé šedohnědé mapy. Nejdřív je potřeba pochopit, z čeho koberec je, protože jinak skončí v pračce něco, co tam nemá co dělat. Koberce s pryžovou nebo latexovou podložkou se praním v bubnu většinou zničí — podložka popraská a koberec ztratí tvar. Syntetické koberce bez pevné spodní vrstvy snesou víc, přírodní vlákna jako juta nebo sisal naopak nesnáší dlouhé máčení.

Trvale na balkoně může zůstat to, co odolá dešti i mrazu a co není potřeba každý den přenášet. Patří sem stůl z práškově lakovaného kovu nebo tvrdého dřeva, židle s hliníkovou konstrukcí, keramické a kameninové nádoby na rostliny a plechové kbelíky na drobnosti. Naopak polštáře, textilie, slaměné podložky a dřevěné prkénko na krájení patří dovnitř, protože vlhkost je zničí dřív, než si všimnete. Rostliny v terakotě nechte venku, ale v zimě je nutné je ochránit obalem kolem květináče.

Dlaždice položené na terči vypadají dobře jen do prvního deště. Pokud se pod nimi drží voda, po pár mrazivých nocích začnou klouzat, vrzat a nakonec se uvolní. Nejde přitom o vzácnou závadu. Většina problémů vzniká už při pokládce nebo kvůli tomu, jak je terč sestavený. Voda se pod dlaždicí neobjeví náhodou; vždycky má cestu dovnitř a nemá cestu ven.

Stůl uprostřed má smysl ve chvíli, kdy lodžie slouží hlavně k sezení a průchod není potřeba. Dvě židle proti sobě, mezi nimi deska, a člověk se dostane na obě strany z boku. Funguje to ale jen tehdy, když je lodžie široká aspoň kolem jednoho a půl metru a židle se dají zasunout pod desku. Pokud se pod stůl nevejdou, zabírá každá židle dalších zhruba čtyřicet centimetrů a střed se ucpe.