Když se na dvoře sejdou děti od tří do dvanácti, co hrát?

U všech variant platí stejná pravidla. Předávající nesmí zastavit před předávkou, přijímající nesmí vyběhnout dřív, než dostane signál. Signál by měl být krátký a jasný, například tlesknutí nebo slovo „teď". Na deseti metrech se vyplatí předávat pořád na stejné straně, aby nedošlo ke srážce. Pokud hráči běhají proti sobě, držte se vpravo.

Listy je potřeba zpevnit, jinak se při hře roztrhnou už po prvním kole. Osvědčilo se vložit každý list mezi dva čtverce průhledné samolepicí fólie a přejet žehličkou na nízkou teplotu přes papír. Fólie se spojí a list zůstane na místě. Netlačte žehličkou přímo na list, jinak zčerná. Alternativou je oboustranná lepicí páska na tvrdém kartonu, ale fólie lépe drží tvar i při ohýbání.

Na lepení používejte tavnou pistoli jen vy, ne děti. Šišky, žaludy a kameny drží nejlépe na univerzálním lepidle, ale chvíli trvá, než zaschne. Menší děti zvládnou lepení tyčinkovým lepidlem na papír, ale u těžších přírodnin je bude potřeba podržet. Typická chyba: příliš mnoho lepidla. Stačí malá kapka, jinak se materiál rozmočí a odpadne.

Když se zapojí i ruce, osvědčila se výroba vlastní deskové hry. Stačí papír, pastelky a několik figurek z jiné hry nebo třeba knoflíky. Děti si samy nakreslí pole, vymyslí pravidla a překážky. Důležité je nechat je dokončit pravidla před začátkem hry. Častou chybou je, že se pravidla mění za pochodu, což vede k hádkám. Lepší je strávit deset minut sepisováním pravidel než půl hodiny dohadováním.

Staré noviny se pro hry na postřeh hodí lépe než plastové kelímky, protože po potrhání a zmuchlání vytvoří nepravidelný povrch, který klouže jinak než hladký papír. Právě ta nepravidelnost je výhoda, ale zároveň past: pokud noviny před hrou nerozložíte a nezkontrolujete, jestli nejsou vlhké nebo mastné od jídla, každé hození dopadne jinak a hra se nedá férově opakovat. Před prvním kolem papír vždy prolistujte, odstraňte lesklé letáky a vložky a nechte noviny alespoň hodinu volně ležet, aby se srovnaly.

Hry, které zvládnou malí i velcí bez rozdělení do týmů Osvědčuje se „sousedská štafeta". Vyznač start a cíl vzdálený asi deset kroků. Každé dítě běží jinak: nejmenší jde pozadu, střední skáče snožmo, nejstarší běží s kelímkem vody a nesmí vylít. Čas neměř stopkami, stačí pořadí, aby se nevyřazovalo. Typická chyba je nechat starší děti běhat pořád dokola, dokud se nepřehřejí. Po každém kole vyměň role, ať si každý vyzkouší něco jiného. Mladší tak vidí, že i oni mají co nabídnout, a starší se učí trpělivosti.

Nakonec si připrav vodu a místo na sezení. Dvůr není hřiště s rozhodčím, takže pravidla vysvětluj krátce, měň je podle nálady a nech prostor na vlastní nápady dětí. Když se někdo začne nudit, není to jeho chyba, ale znamení, že máš přejít k další hře.

Na dvoře se běžně potká tříleťák s desetiletým sousedem a nikdo se nechce nudit. Největší chyba je vybrat hru pro jednu věkovou skupinu a čekat, že ostatní vydrží. Místo toho postav hru na jednoduchém principu, který mladší zvládnou a starší si v něm najdou vlastní výzvu. Tři až čtyři aktivity stačí, když se během odpoledne prostřídají.

Na závěr zařaď činnost, kterou zvládne i ten, kdo celou dobu prohrával. Třeba hledání předmětů: schovej pět až deset kamínků nebo šišek po dvoře a nech každé dítě najít určitý počet. Menší dostanou tři, větší šest. Hledejte společně, ne proti sobě. Kdo najde víc, může ostatním napovídat máváním, ne křikem. Tím se vrátí klid a děti odcházejí domů unavené, ale bez pocitu, že někdo vyhrál nespravedlivě.

Začni něčím, co nevyžaduje počítání ani čtení. Na zem položte křídou nebo provázkem šest až osm kruhů v řadě. Děti skáčou po jedné noze, ale každý má jiný úkol: nejmenší jen přeskáče, prostřední musí mezi kruhy tlesknout, nejstarší skáče pozpátku nebo s míčem mezi koleny. Pravidla vysvětli předem a jen jednou. Kdo je zapomene, jedno kolo stojí a dívá se. Vyhneš se tak hádkám, kdo podváděl.

Když se děti začnou tahat, přepni na klidnější hru. „Sochy" fungují spolehlivě: všichni se rozutečou, na tlesknutí ztuhnou. Kdo se pohne, vypadává do dalšího kola. Menším dětem zkrať dobu mezi tlesknutími, starším ji prodluž. Pozor na přehnané tresty, jinak nejmenší brečí a hra skončí. Vypadnutí znamená jen jedno kolo stát stranou, ne konec odpoledne.