Když se houbař vrátí s plným košem, zamrazit se vyplatí

Hlíva ústřičná roste od září do prosince, někdy i v mírných zimách. Najdeš ji na pařezech a kmenech listnatých stromů, nejčastěji na buku, vrbě, topolu nebo ovocných dřevinách. Plodnice vyrůstají v trsech nad sebou, jako střechy. Klobouk má šedý až hnědý, hladký, 5–15 cm široký, na okraji tenký. Barva se mění podle stáří a vlhkosti, takže mladé plodnice bývají tmavší. Třeň je krátký, často postranní, bílý a tuhý.

Rozložte houby na síta jednu vedle druhé, nikdy ne na sebe. Vzduch musí proudit mezi plátky. Překrývání je nejčastější chyba, která vede k tomu, že spodní vrstva zůstane gumová a začne plesnivět. Teplotu nastavte na 40 až 45 °C. Vyšší teplota sice suší rychleji, ale ničí aroma a houby tmavnou. Nižší teplota zase prodlužuje dobu sušení a zvyšuje riziko, že se v přístroji rozmnoží plísně. První dvě hodiny můžete nechat dvířka mírně pootevřená, aby odešla počáteční vlhkost.

Penízovka sametonohá a čirůvka dvoubarvá Penízovka sametonohá je další houba, která se objevuje na podzim a vydrží i po prvních mrazech. Roste ve velkých trsech na pařezech a kmenech listnáčů. Klobouky jsou žlutohnědé až rezavé, na okraji světlejší. Sbírá se celý trs, ale pozor – nožičky jsou tuhé, takže se odřezávají. Penízovka má příjemnou chuť a hodí se do polévek i na nakládání. Často se plete s nejedlou penízovkou měkkou, která má na klobouku bílé vločky. Proto každou houbu otočte a zkontrolujte spodní stranu.

Sledujte nejen déšť, ale i předpověď na tři dny po něm. Když má po dešti přijít oteplení, vyrazte zhruba třetí až pátý den. První plodnice se obvykle objeví na osluněných okrajích lesa, na pasekách a v mladých porostech, kde se půda prohřeje rychleji. Do hlubokého stinného lesa míří houby později. Druhý typický pattern je opačný: po dlouhém suchu a vedru přijdou nejdřív bouřky, pak teplo, a teprve potom rostou. Kdo jde hned po dešti, najde mokro a minimum úlovku.

Pro sběr po mrazících je praktické vzít si košík a nůž. Houby neřežte u země, ale opatrně vykroutíte, abyste nepoškodili podhoubí. Doma je co nejdříve zpracujte – očistěte, nakrájejte a buď hned použijte, nebo usušte. Sušení je nejlepší způsob konzervace, protože mráz už houby částečně vysušil. Pokud je chcete zamrazit, nejprve je krátce povařte, jinak zhořknou. Skladujte je v chladu a temnu, nikdy v igelitovém sáčku, kde se zapaří.

Pokud chcete mít jistotu, veďte si jednoduchý zápisník. Zapište datum deště, teploty následujících dnů a co jste našli. Po dvou sezonách uvidíte vzorec pro svůj konkrétní revír. Každý les má jinou půdu, jiný sklon a jiné stromy, takže se obecná pravidla liší místo od místa. Teplo po dešti je základ, ale nejvíc napoví vlastní zkušenost z konkrétního místa.

Čirůvka dvoubarvá roste od září do listopadu, někdy i po mírném mrazu. Najdete ji na travnatých místech, v parcích, na okrajích lesů a u cest. Má fialový až modrofialový klobouk, který postupně bledne do šeda. Lupeny jsou husté, nejdříve fialové, později krémové. Je to výborná houba, ale nesmí se splést s čirůvkou jedovatou, která má na klobouku šupinky a roste ve stejných místech. Jedlá čirůvka dvoubarvá je hladká a má příjemnou vůni.

Po tepelné úpravě houby nechte vychladnout. Teplé houby v mrazáku zvyšují teplotu okolních potravin a vznikají ledové krusty. Balte je do menších porcí, které odpovídají jednomu jídlu. Použijte sáčky na zip nebo plastové krabičky. Ze sáčků vytlačte co nejvíce vzduchu, jinak se v nich tvoří námraza a houby vysychají. Krabičky plňte do tří čtvrtin, protože obsah při mrznutí mírně zvětší objem. Na každý obal napište datum a druh houby — po půl roce už nepoznáte, co je co.

Mezi nejspolehlivější podzimní a mrazuvzdorné houby patří hlíva ústřičná. Roste na kmenech listnáčů, nejčastěji na topolech, vrbách a bucích. Najdete ji od října až do prosince, někdy i v lednu, pokud není silný mráz. Hlíva má našedlou až hnědou barvu, klobouk je masitý a klouže. Roste v trsech, což je výhoda – z jednoho místa odnesete celý koš. Pozor ale na záměnu s jinými druhy, které nejsou jedlé. Hlíva má vždy lupeny sbíhající na třeň a dužnina je bílá, na řezu nemění barvu.

Začněte čištěním. Houby neomývejte pod vodou, pokud to není nutné — nasají vlhkost a při rozmrazování se rozpadnou. Stačí je otřít vlhkým hadříkem nebo papírovou utěrkou, odříznout zbytky hlíny a poškozená místa. U hřibů odstraňte rourky, pokud jsou starší nebo příliš mokré. Červivé kusy vyhoďte, jinak se vám zkazí celá dávka. Nakrájejte houby na plátky silné přibližně půl centimetru, velké kusy na čtvrtiny.