Když se chystáš do hor, vybírej boty podle těchto pravidel

První věc, kterou si všímejte, je zvuk a odpor půdy. Na běžné lesní pěšině je země zhutnělá, často s drobnými kamínky, které kloužou. Ve volném terénu, kde nikdo nešlape, je půda kyprá, může být rašelinná nebo hlinitá, číst více a všimnete si, že nohy se boří hlouběji. Pokud začnete cítit, že se vám chodí čím dál hůř, a podloží je vlhčí, bahnitější nebo naopak příliš suché s rozpadlým listím, pravděpodobně jste opustili značenou trasu. Toto je první signál k zastavení a zhodnocení situace – ideálně si poznamenejte, kde jste ještě byli na pevné cestě.

Co rozhoduje při výběru: podrážka, kotník, materiál Podrážka je to, co vás drží na zemi. Hluboký vzorek s výraznými „špunty" oceníte na blátě a suti, hladší podrážka zas na zpevněných cestách. Všímejte si také tuhosti boty – příliš měkká bota nepodpoří nohu při těžkém batohu, příliš tuhá zase zbytečně svírá při běžné chůzi. Vyšší kotník stabilizuje hlezno a hodí se na kamenité terény, nízké boty jsou lehčí a prodyšnější pro letní túry. Materiál volte podle ročního období a nároků na voděodolnost. Goretexové membrány sice chrání před vlhkem, ale hůře odvádějí pot – na letní vedra raději zvolte prodyšnější síťovinu.

Délka hole je naprostý základ. Správně nastavená hůl by měla při držení s paží volně podél těla svírat v lokti úhel přibližně 90 stupňů. V praxi to znamená, že když hůl postavíte na zem, váš loket je ohnutý do pravého úhlu. Většina turistických holí má teleskopický systém s nastavitelnou délkou, takže si ji můžete přizpůsobit. U skládacích holí, které jsou stále oblíbenější, se délka nastavit nedá – proto je nutné vybírat podle výšky postavy. Pokud si nejste jistí, navštivte prodejnu, kde si hole vyzkoušíte na místě. Typická chyba je kupovat hole o deset i více centimetrů delší, protože se zdají být „stabilnější". Výsledkem je pak přetížené rameno a nepřirozený švih.

Poutko na zápěstí je další věc, kterou je dobré si vyzkoušet. Kvalitní poutko by mělo být nastavitelné a mělo by těsně obepínat zápěstí, ale neškrtit. Při chůzi se hůl drží tak, že ruka prochází poutkem zespodu a poutko vede přes hřbet ruky – to umožňuje přenášet váhu těla do hole bez nutnosti křečovitého svírání. Nezapomeňte také zkontrolovat systém teleskopické aretace. Levnější hole mají často plastovou pojistku, která se může povolit a hůl se pak během chůze zkracuje. Spolehlivější je otočný zámek, který se dotahuje, nebo kolíkový systém, kde se hůl zajistí cvaknutím.

Začněte tím, že si věci rozdělíte do tří skupin. Spací a stan jdou na dno, těžké předměty (jídlo, voda, vařič) do středu k zádům, lehké a objemné (oblečení, karimatka) nahoru. If you have any type of questions pertaining to where and exactly how to utilize https://roleropedia.Com, you can contact us at our site. Tím zajistíte, že batoh nebude táhnout dozadu a vy udržíte rovnováhu i na nerovném terénu. Nezapomeňte, že každý kilogram na zádech navíc znamená citelně větší únavu – proto si před odchodem položte otázku, jestli opravdu potřebujete tři páry bot nebo foťák s těžkým objektivem.

Na závěr si shrňme, co je při výběru opravdu důležité. Změřte si délku podle lokte, a pokud kupujete skládací hole, vyberte je podle tabulky výšky postavy. Zvažte, kde budete hole používat – na krátké vycházky stačí hliník, na vysokohorskou turistiku je karbon lepší volbou. Vyzkoušejte rukojeť a poutko a ujistěte se, že aretace spolehlivě drží. Když uděláte tyto čtyři kroky, máte téměř jistotu, že vám hole budou sloužit dlouhá léta a ušetříte si spoustu bolavých svalů. A pokud si nejste jistí, nebojte se zeptat v prodejně – osobní vyzkoušení je vždy lepší než teorie.
Když se řekne turistická hůl, většina lidí si představí obyčejnou dřevěnou hůlku. Jenže moderní hole jsou propracované sportovní náčiní, které dokáže ulevit kolenům, zlepšit rovnováhu a posunout vaši kondici o úroveň výš. Základní otázka zní: jak dlouhou hůl zvolit a jaký materiál je pro vás ten pravý? Špatná volba vás totiž může stát víc než jen pár stovek – může způsobit bolesti zápěstí, ramen nebo zad.

Častou chybou je spoléhat se jen na vizuální značky (např. malované pruhy na stromech), které v hustém lese nejsou vždy vidět. Podloží je ale objektivní a hmatatelný údaj. Naučte se vnímat rozdíl mezi „lesní cestou" a „lesní půdou" – cesta má obvykle šířku alespoň půl metru a je bez větších překážek, zatímco okolní terén je členitý. Pokud jdete po kamenitém svahu a najednou pod nohami ucítíte pružné jehličí, pak jste s největší pravděpodobností sestoupili do smrkového porostu, který nemá přirozené rady pro rekonstrukcišlapy – tam se ztrácíte snadno, protože terén vypadá všude stejně.