Když se šatník nevejde, pomůže sedm kroků a jasná pravidla

Boty a doplňky mají tendenci zabírat podlahu. Dejte jim pevné místo dole nebo na horní polici, ale nikdy ne přímo pod věšáky, kde překážejí. Pásky, šály a čepice soustřeďte do jedné krabice nebo na věšák za dveřmi. Pokud máte malý prostor, použijte dvojité věšáky na ramínka a přídavné police, které se zavěsí na tyč. Nepřidávejte ale další úložiště, dokud nemáte hotové třídění – jinak jen přenesete nepořádek jinam.

Na co se ptát prodejce a co si ověřit do

Zvuk budí spánek i tehdy, když si toho nevšimnete. Nejde jen o hluk z ulice, ale i o tikající hodiny, hučící lednici za zdí nebo telefon s vibracemi na nočním stolku. Telefon patří pryč z ložnice nebo alespoň do režimu, kdy v noci nic neoznamuje. U nepravidelného hluku pomůže bílý šum nebo obyčejný větrák, který ho překryje. Uši si zvyknou, ale tělo se při každém probuzení nedostane do hluboké fáze spánku.

Světlo, které pracuje za v�

Udržet pořádek je těžší než ho vytvořit. Zaveďte pravidlo, že každý večer vrátíte na místo jen to, co jste měli na sobě, a jednou za měsíc projdete šatník znovu. Deset minut stačí na to, abyste odhalili nové kusy, které se přestaly nosit. Jakmile začne být skříň plná, není to signál k dalšímu organizéru, ale k dalšímu třídění. Tím se šatník udrží funkční bez ohledu na roční období.

U elektřiny a vody platí, že každá změna později znamená bourání. Proto si předem zakreslete, kde bude pračka, myčka, sporák, lednice, bojler a router. Zásuvky dávejte víc, než si myslíte, že potřebujete, a to i na chodbu a do koupelny. Světelné okruhy rozdělte tak, aby se dalo svítit jen v části místnosti. Pokud si nejste jistí nosnou zdí, nikdy do ní nevrtejte ani neřežte bez ověření. Statiku neřeší vzhled, ale bezpečnost.

Věšáky používejte jen na věci, které se mačkají: košile, šaty, saka, kalhoty. Trička, svetry a mikiny složte na sebe, ale ne do vysokých věží. Vysoký sloupec se při vytahování prostředního kusu vždy zhroutí. Lepší je nižší hromada, kde vidíte na všechny kusy, nebo svislé řazení do krabic, kdy stojí jeden vedle druhého jako knihy v knihovně.

Prvním rozhodnutím je, zda chcete systém vsazený do linky, nebo volně stojící koše. Vsazené řešení šetří podlahovou plochu, ale vyžaduje zásah do kuchyňské linky a přesné rozměry. Volně stojící koše jsou levnější a snadno se přemisťují, zabírají však místo a snadno se převrhnou. U vsazených systémů dávejte pozor na hloubku linky a na to, zda se víko otevírá i při otevřených dvířkách. Typická chyba je koupit koš dřív než linku – pak se buď nevejde, nebo zůstane nevyužitý prostor.

Šatník, kde není co na sebe, většinou neznamená nedostatek oblečení, ale přebytek věcí, které se vracejí na špatné místo. Než začnete kupovat další organizéry, projděte skříň jednou pořádně. Vyhraďte si na to dvě hodiny a připravte si tři pytle: na odpad, na opravu a na předání dál. Všechno ostatní zůstává v šatníku jen tehdy, když to skutečně nosíte.

Rozdělte skříň podle toho, jak se oblékáte Největší chyba je organizovat podle druhu oblečení. Trička zvlášť, kalhoty zvlášť, svetry zvlášť – jenže ráno nenosíte kategorii, ale konkrétní kombinaci. Rozdělte proto skříň na zóny podle situací: práce, volný čas, sport, společenské příležitosti. V každé zóně pak držte kompletní kusy, které k sobě patří. Ušetříte čas i rozhodování.

Začněte tím, že všechno vyložíte na postel. Překvapivě rychle se ukáže, kolik kusů máte dvakrát nebo třikrát a kolik jich leží na dně netknutých. Každý kus vezměte do ruky a položte si dvě otázky: sedí mi ještě a měl jsem ho na sobě za poslední rok? Pokud je odpověď ne, patří do jednoho z pytlů. Výjimku tvoří jen formální oblečení a sezónní věci, které používate pravidelně.