Když prompt nefunguje, začni těmito šesti opravami

Čtvrtá past je slepá důvěra v první odpověď. Když výstup nesedí, nemá smysl opisovat stejný prompt znovu a doufat v jiný výsledek. Podívej se, které zadání bylo nejasné, a uprav jen tu část. Pomáhá nechat si nejdřív vygenerovat osnovu nebo seznam otázek, ověřit je a teprve pak psát plný text. U faktických tvrzení si vždy vyžádej zdroj nebo postup ověření; model ochotně doplní mezeru něčím, co zní správně, ale správné není.

Zvuky a povrchy. Pusťte štěněti nahrávky bouřky, ohňostroje, dopravy, vysavače nebo pláče dětí, nejdříve velmi potichu a spojte je s jídlem. Postupně hlasitost zvyšujte, ale nikdy ne do té míry, aby štěně jevilo známky strachu. Nechte ho chodit po různých površích – po kameni, trávě, písku, dřevěné podlaze, kovovém roštu. Pokud se štěně zasekne, položte na zem pamlsek a nechte ho, ať si to samo vyzkouší. Netlačte ho.

Malá předsíň svádí k jednomu řešení: koupit co nejvíc skříněk a narvat je podél stěn. Jenže právě tady vzniká nejčastější chyba. Úložný systém, který je plný po okraj, přestane fungovat během několika týdnů. Nejdřív si proto změřte, kolik toho do předsíně skutečně nosíte. Spočítejte bundy, boty a tašky, které se tam denně objeví, ne ty, které tam teoreticky patří. Z tohoto čísla vycházejte, ne z nabídky nábytku.

Ve sbírkách pražských muzeí narazíte na nástroje, které na první pohled vypadají jako řemeslnické náčiní. Sekery, háky, klíny a kola s ozuby. Teprve popisek prozradí, že šlo o nástroje popravčí. Prohlídka funguje nejlépe, když si předem ujasníte, co vlastně chcete vidět: jestli vás zajímá technika popravy, nebo spíš to, jak o ní lidé vyprávěli. Muzejní exponát totiž vznikl dvakrát – jednou jako nástroj, podruhé jako legenda.

Začněte kváskem. Do vlažného mléka (asi 30–35 °C, ne teplejšího) rozdrobte droždí, přidejte lžičku cukru a nechte 10–15 minut vzejít. Pokud se nic neobjeví, droždí je staré nebo bylo mléko horké. Do mísy prosejte mouku, přidejte cukr, sůl, vejce a vykynutý kvásek. Míchejte nejprve vařečkou, potom rukou nebo v robotu. Těsto by mělo být hebké, ale ne lepivé na prsty; pokud se lepí, přidávejte mouku po lžících, ne po hrncích.

Délka a zavěšení ovlivní proporce místnosti víc, než se zdá. Záclony zavěšené těsně nad oknem a končící u parapetu opticky snižují strop. Pokud to dispozice dovolí, zavěste tyč výš, ideálně ke stropu nebo alespoň nad rám okna, a nechte záclonu spadnout až k podlaze nebo kousek nad ni. Místnost pak působí vyšší a uceleněji. Pozor na záclony, které jen tak visí a nedosahují nikam — vypadají jako provizorium. U posuvných dveří nebo velkých oken zvolte raději širší záclonu, aby při zatažení tvořila plné řasy, ne napnutou plachtu.

První pastí je zadání cíle místo zadání výstupu. „Napiš mi něco o tomhle tématu" neříká, jestli má jít o shrnutí pro tým, osnovu přednášky, nebo kritiku návrhu. Místo toho popiš, co má na konci vzniknout: kolik odstavců, jaký tón, pro koho, co má čtenář po přečtení umět nebo udělat. Když výstup popíšeš jedinou větou, zbavíš se poloviny zbytečných iterací.

Třetí past je míchání rolí a pravidel do jednoho odstavce. Když v jedné větě chceš odborný tón, krátké odstavce a zákaz určitých slov, vzniká zmatek, které pravidlo má přednost. Rozděl to: zvlášť řekni, kdo má být adresát, zvlášť jak má text vypadat a zvlášť co v něm být nesmí. Pravidla piš jako kontrolovatelné podmínky — „žádné odrážky", „maximálně tři věty na odstavec" — ne jako dojmy typu „piš hezky".

Kontext patří před požadavek, ne za něj Druhá past je pořadí. Když začneš pokynem a kontext přidáš až na konci, model už si první verzi odpovědi rozvrhl a nové informace s ní jen složitě srovnává. Piš obráceně: nejdřív situace a vstupní data, potom úkol, nakonec forma a omezení. Do vstupu dej jen to, co je pro úkol skutečně podstatné. Dlouhý blok nepotřebných detailů funguje jako šum a model se v něm ztrácí stejně jako člověk.

Většina lidí píše první verzi promptu tak, jak by mluvili s kolegou: krátce, s vynechaným kontextem a s tichým předpokladem, že druhá strana tuší, co je cílem. Model nic netuší. Dostane jen text na vstupu a podle něj odhaduje, co se po něm chce. Nejčastější pasti při psaní promptů proto nejsou technické, ale formulační: chybějící zadání, nejasná kritéria a příliš mnoho požadavků v jedné větě.

Pátá past je příliš mnoho úkolů najednou. Prompt, který chce analýzu, přepis, překlad i korekturu, obvykle selže v jednom z kroků a ty to poznáš až na konci. Rozděl práci na části a po každé zkontroluj výsledek. Šestá past je absence příkladu. Jedna krátká ukázka požadovaného výstupu řekne o formátu víc než tři odstavce popisu. Přidej ji ale jen tehdy, když skutečně odpovídá tomu, co chceš — špatný příklad model spolehlivě napodobí.