Když presink ztrácí šťávu, jak ho znovu nakopnout

Z Mazovia


Čtení hry a včasný zákrok: co rozhodu

Po zápase si projděte, ve kterých fázích tým ztrácel kompaktnost. Pomůže jednoduché video: označte si momenty, kdy presink začal a kdy skončil. Pokud se úseky tlaku zkracují a pauzy prodlužují, je to signál, že nastavení bylo příliš ambiciózní. Upravte délku bloků podle soupeře a podle toho, jak hráči zvládají regeneraci. Střídání intenzity není o tom tlačit co nejvíc, ale tlačit ve správný čas a se všemi na stejné vlně.

Presink tedy není o tom, kdo nejvíc běhá. Je o tom, kdo unese nejistotu a zůstane u svého rozhodnutí, i když míč získá soupeř. Tým, který to zvládne, napadá klidně a vrací se bez paniky.

Kdo spouští vysoký tlak a kdo ho drží Rozhodující je první pohyb. Jeden hráč, obvykle útočník nebo křídlo, ukáže směr presinku tím, že uzavře jednu přihrávku. Zbytek formace se musí přizpůsobit jeho úhlu, ne naopak. Typická chyba je, že každý běží k nejbližšímu protihráči. Tím se presink rozpadne na individuální souboje a tým ztrácí kompaktnost. Lepší je uzavřít střed a donutit soupeře k přihrávce do strany, kde ho zachytíte.

Při posuzování držení míče brankářem v rukou se vyplatí držet se tří kroků: určit úmysl sehrání, ověřit část těla a zkontrolovat, zda nešlo o vhazování. Pokud si rozhodčí není jistý, má se poradit s asistentem a situaci vysvětlit. Chyby vznikají hlavně z unáhleného verdiktu a z neznalosti výjimek. Když se rozhodčí soustředí na způsob sehrání míče, omezí počet nesprávných verdiktů a předejde zbytečným konfliktům na hřišti.

Praktický postup při posuzování je jednoduchý. Nejprve určete, zda brankář míč drží v rukou, nebo ho pouze odráží. Potom zjistěte, odkud míč přišel a zda ho sehrál spoluhráč nohou úmyslně. Následně ověřte, zda nešlo o vhazování nebo o míč sehranný hlavou či jinou částí těla. Teprve potom rozhodněte o přestupku. Pokud brankář míč chytí z úmyslné přihrávky nohou, nařídí se nepřímý volný kop z místa, kde brankář míč chytil. Pokud brankář míč pustí na zem a znovu ho zvedne, jde o stejný přestupek.

Přímý kop: rozhoduje vzdálenost a postavení zdi U přímých kopů ze střední vzdálenosti je klíčové, jestli míč přeletí zeď, nebo ji obejde. Pokud kopete zhruba z dvaceti až pětadvaceti metrů, zkuste nejdříbyt v paneláku zjistit, jak vysoko zeď skáče. Některá mužstva skáčou pozdě, jiná vůbec. Když zeď neskočí, stačí míč nadzvednout. Když skáče agresivně, je lepší volit rotaci kolem zdi nebo střelu pod zeď, pokud se obránci rozestoupí. Pozor na předčasný pohyb byt v paneláku rozběhu — brankář čte náklon těla a snadno odhadne směr. Rozběhněte se stejným tempem jako při normální přihrávce a směr změňte až v posledních dvou krocích.

Rozhodnutí o tom, zda brankář smí chytit míč do rukou, patří k situacím, které rozhodčí posuzují nejčastěji a nejrychleji. Klíčem není jen to, zda šlo o malou domů nebo o zpětnou přihrávku, ale také zda brankář míč skutečně drží, nebo ho jen odráží. Při posuzování je potřeba nejdříve určit, kdo míč sehrál a jakým způsobem. Až potom lze hodnotit, zda měl brankář právo použít ruce.

Začněte tím, že si před zápasem rozdělíte utkání na krátké bloky. Ideálně tři až pět minut maximálního tlaku, po nichž následuje stejně dlouhá nebo o něco delší fáze středního bloku. Hráči musí vědět, kdy je jejich blok na řadě. Bez toho vzniká zmatek: jeden útočník vyběhne, ostatní zůstanou stát a soupeř má volnou ulici do středu hřiště. Signálem může být pokyn kapitána, mávnutí rukou od krajního obránce nebo jednoduché slovo ze střídačky.

Za základní pravidlo se považuje, že brankář nesmí chytit do rukou míč, který mu úmyslně sehrál spoluhráč nohou. Stejně tak nesmí chytit míč, který k němu přišel přímo z vhazování spoluhráče. Pozor ale na výjimky: pokud spoluhráč míč sehrál hlavou, hrudí nebo kolenem, brankář chytat smí. Rozhodčí musí rozlišit úmysl od nechtěného odrazu. U odrazu od nohy, který hráč nechtěl sehrát, se o přestupek nejedná.

Rohový kop a přímý kop nejsou jenom momenty, kdy se míč nakopne do vápna a všichni se tlačí před brankou. Rozhoduje o nich úhel náběhu, postavení těla a hlavně to, co hráči dělají ještě před samotným kopem. Kdo tyhle detaily ignoruje, ztrácí góly i body.

Nakonec trénujte samotné provedení. Kop z rohu nebo přímý kop vypadá jednoduše, ale opakování v tréninku rozhoduje o tom, jestli v zápase trefíte hlavu spoluhráče, nebo prvního obránce. Zařaďte do tréninku alespoň deset až patnáct standardek na konci každé jednotky, kdy jsou hráči unavení — právě tehdy se ukáže, kdo dokáže udržet koncentraci a přesnost. Standardní situace nejsou doplňkem hry, jsou její plnohodnotnou částí, která často rozhoduje zápasy o jediný gól.

If you enjoyed this write-up and you would such as to get more information pertaining to m1bar.org kindly visit our web site.