Když polštáře na terase navlhnou, rozhoduje jejich výplň a sušení

Z Mazovia

Zásuvka, která je venku, není totéž co zásuvka v obývá

Co funguje v praxi a kde vznikají chy

Prádlo, které po vyprání a usušení páchne kouřem z grilu, není náhoda ani smůla. Většinou jde o kombinaci tří věcí: mastnoty zachycené ve vláknech, dlouhého vlhka a špatného proudění vzduchu. Grilovací kouř se dostane do tkaniny při nošení, ale problém se projeví až při sušení, kdy se pachy „aktivují" teplem a vlhkem. Řešení není v drahých prostředcích, ale v pořádku kroků, které se dají zvládnout doma.

Povrch hraje roli až ve druhé řadě. Potah by měl být prodyšný, ideálně s vodoodpudivou úpravou, která odpuzuje krátký déšť, ale nebrání odpařování vlhkosti. Zcela nepromokavý potah s neprodyšnou vrstvou je past: voda se do polštáře dostane švy nebo zipem a ven se nedostane. Švy proto hledejte hustě prošité, zip krytý légou a látku, která po zmáčknutí v ruce nezůstává mokrá.

Nejspolehlivější jsou výplně z rychleschnoucích polymerových vláken nebo z pěny s otevřenými póry. Ty vodu propustí, ale nepohlcují ji do sebe jako houba. Klasický molitan s uzavřenými póry vypadá na pohled prakticky, jenže voda, která se dostane dovnitř, v něm zůstává a plíseň se objeví uvnitř, aniž by byla zvenku vidět. Podobný problém mají přírodní materiály, které nasáknou a pomalu schnou.

Pravidelně kontrolujte, zda se sníh nehromadí u dveří a u odtoku. Po každém větším sněžení odstraňte vrstvu co nejdříve, dokud je lehká. Pokud balkon používáte celoročně, pořiďte si kryt nebo plachtu, která sníh zachytí a půjde snadno stáhnout. A pamatujte: pokud uslyšíte praskání nebo uvidíte trhliny v omítce, okamžitě přestaňte zatěžovat konstrukci a zavolejte odborníka.

Nejčastější stížnost není na prádlo jako takové, ale na vodu. Kapesníky, ručníky a pleny odkápnou na balkon pod vámi, na parapet nebo na fasádu. Řešení je jednoduché: prádlo před pověšením krátce odstřeďte na vyšší otáčky a první hodinu sušte nad vanou nebo v neckách. Na balkon pak věšte až to, co už nekapе. Zároveň nevěšte prádlo přes zábradlí směrem ven do ulice — kromě estetiky tím často porušujete bezpečnostní předpisy, protože zábradlí není konstruované na zatížení a vítr s ním umí pohnout.

Na slunci sušte jen krátce, dokud je polštář vlhký. Silné letní světlo ničí barvy i vlákna a některé pěny na UV záření reagují drobením. Pokud je vlhko a bezvětří, pomozte si větrákem nebo sušte v krytém, ale vzdušném prostoru. Polštář je suchý tehdy, když ho zmáčknete v nejtlustším místě a necítíte chlad ani vlhkost, a to i po několika hodinách od vyndání z deště.

Venkovní polštáře neplesniví proto, že by na ně občas zapršelo. Plíseň vzniká tam, kde se voda dostane dovnitř a nemá kudy rychle odejít. Rozhodující je proto výplň a to, jak s polštářem naložíte po dešti nebo po koupání v bazénu. Vodoodpudivý povrch sám o sobě nic neřeší, pokud je uvnitř materiál, který vodu drží celé dny.

Při delším deštivém období se vyplatí výplň jednou za čas vyjmout z potahu a potah vyprat podle údajů na štítku, bez aviváže, která snižuje vodoodpudivost. Výplň neperte, pokud to výrobce výslovně nedovoluje; místo toho ji nechte provětrat. Když ucítíte zatuchlý pach nebo uvidíte tmavé tečky, plíseň už je uvnitř a praní povrchu ji neodstraní. Takový polštář patří pryč, jinak se plíseň vrátí při prvním vlhkém dni.

Sušení rozhoduje víc než nákup Po dešti nebo po použití polštář nikdy nezavírejte do truhly ani ho nenechávejte ležet na lavici. Nejdřív ho postavte na hranu, aby voda ze švů odklapla, a potom ho položte naplocho na rošt nebo na stojan, kde proudí vzduch i pod ním. Sušení v kolmé poloze opřené o zeď je častá chyba: voda steče dolů a zůstane v dolním švu, kde plíseň vzniká nejrychleji.