Když pohovka vrže, stačí málo a je ticho

Druhá skrytá nevýhoda spočívá v tom, že snímatelný povlak není náhrada za čistou matraci. Mnoho lidí si myslí, že když perou povlak, matrace je chráněná. Jenže pot se dostane i pod povlak, zvlášť pokud není nepromokavý. Pokud povlak nemá membránu, vlhkost prochází a matrace postupně vlhne. Řešením je buď povlak s nepromokavou vrstvou, nebo pravidelná údržba matrace – větrání, obracení a občasné vysátí. Bez toho se i sebelepší povlak stane jen dalším ložním prádlem.

Vrzání spojů u pohovky vzniká nejčastěji tam, kde se dřevěné nebo kovové části rámu otírají o sebe, případně kde vyschlá lepidla a uvolněné šrouby dovolí mikroskopický pohyb. Než začnete cokoli mazat, pohovku obraťte dnem vzhůru a položte na deku, abyste chránili čalounění i podlahu. Prohmatejte rukou všechny spoje a pomalu zatlačte na jednotlivé strany rámu. Vrzání se ozve z konkrétního místa a to je váš cíl. Často jde o spoj mezi nosníkem a bočnicí, o čep v rohu nebo o kovový rohový spoj.

Impregnace potahové látky není univerzální řešení. Funguje tam, kde je tkanina vystavená opakovanému kontaktu s vodou nebo nečistotami a zároveň ji lze snadno očistit. Naopak u materiálů, které už mají ochrannou vrstvu z výroby, nebo u látek s jemnou strukturou může být impregnace zbytečná až škodlivá. Rozhodující je typ vlákna, hustota tkaní a způsob používání.

U sametu i vlasů platí, že výsledek dělá příprava, směr a klidná ruka. Samet kartáčujte nasucho, měkkým kartáčem a po směru vlasu. Vlasy srovnávejte až po zaschnutí, s ochranou a po malých pramenech. Když tyto dvě věci dodržíte, oblečení i účes vydrží déle a nebudou působit unaveně. Bez nich se snažíte marně a výsledek se do večera rozpadne.

Než cokoli nanesete, zjistěte složení látky. Polyesterové a polypropylenové tkaniny snášejí většinu impregnací dobře. Bavlna a len potřebují přípravky na bázi vody, protože rozpouštědlové impregnace mohou zanechat skvrny nebo ztvrdnout. U akrylových a směsových látek nejprve vyzkoušejte přípravek na malém, málo viditelném místě – třeba na spodní straně sedáku. Nechte 24 hodin zaschnout a sledujte, zda se nezměnila barva nebo omak.

Základem je princip tření. Během praní se z vláken odlupují drobné částečky. Když se dostanou do kontaktu s hrubším povrchem, zachytí se a vznikne jádro žmolku. Čím delší a intenzivnější je mechanické namáhání, tím víc vláken se uvolní. Pračka s velkým bubnem a nízkou hladinou vody působí na tkaninu agresivněji než šetrný program s vyšší hladinou.

Co tedy dělat, pokud máte okno na jih nebo západ a nechcete se vzdát světla? V první řadě zjistěte, jak dlouho na konkrétní místo dopadá přímé slunce. Stačí si všimnout, kde se přes den pohybuje stín – to je zdarma a velmi poučné. Pak zvolte kombinaci opatření: vnější žaluzie nebo markýza zastaví slunce ještě před sklem a sníží i teplo. Fólie s UV filtrem na skle je další možnost, ale pozor – některé fólie snižují propustnost viditelného světla a místnost ztmaví víc, než je nutné. A v neposlední řadě: předměty, které na slunci trpí nejvíc, prostě přesuňte. Není to prohra, je to prevence.

Teplota, otáčky a společná várka rozhodují Vyšší teplota změkčuje vlákna a usnadňuje jejich uvolňování. U syntetických směsí stačí prát na 30 až 40 stupňů. Prádlo, které se málo špiní, nepotřebuje víc. Vyšší otáčky odstřeďování zvyšují tření ve finální fázi, proto u povlaků volte střední stupeň. Zásadní chybou je míchat povlaky s ručníky, džínovinou nebo jiným hrubým materiálem. Tkanina se o sebe tře a vlákna se přenášejí tam, kde nepatří.

Naopak impregnaci vynechte u látek, které výrobce označil jako voděodolné nebo s úpravou proti skvrnám. Další nános může vrstvu narušit, způsobit lepivost a paradoxně přitahovat prach. Stejně tak u prošívaných nebo very hustých tkanin se impregnace dostane jen na povrch, uvnitř zůstane vlhkost a může vzniknout plíseň. Rizikové jsou i tkaniny s metalickými vlákny nebo výšivkou, kde přípravek naruší barvu.

Žmolky na povlacích vznikají vždy ze stejného důvodu: uvolněná vlákna se zpětně zamotají do tkaniny. Nejde o vadu materiálu ani o náhodu. Rozhoduje způsob praní, teplota, mechanické tření a to, co perete společně v jedné várce. Pokud pochopíte, jak k tomu dochází, dokážete žmolkování zastavit dřív, než zničí povlak.

Před praním povlaky vždy obraťte naruby a zapněte zip nebo knoflíky. Tím ochráníte lícovou stranu, která je vidět. Sušte je volně na šňůře, případně v sušičce na nízkou teplotu. Vysoká teplota v sušičce vlákna křehne a snadno se lámou. Pokud máte možnost, sušte povlaky odděleně od těžkého prádla, aby se o sebe netřely.