Když po rekonstrukci jádra řešíte spád a obklady v malé koupelně

Čtvrtá hra je „stavba obydlí". Děti postaví z klacků a listí přístřešek pro plyšáka nebo pro sebe. Musí mít střechu, vchod a jednu stěnu navíc. Když stavba spadne, hodnotí se, proč se to stalo. Dbá se na to, aby se nerozebíraly mraveniště ani ptačí hnízda. Materiál se po hře vrátí na hromadu, ne rozházený po lese.

Typická chyba je snažit se nízké podkroví zaplnit nábytkem ze spodních pater. Co vypadá dobře v obýváku, bývá v podkroví past. Další chybou je tmavý nábytek a tmavá podlaha – v nízkém prostoru pak působí jako tunel. Držte se světlých odstínů a matných povrchů. A pokud si nejste jistí, začněte jen s tím, co nutně potřebujete, a zbytek dokupujte až po několika týdnech používání. Ušetříte peníze i nervy.

Nízké podkroví pod šikminou neodpouští improvizaci. Než začnete cokoli kupovat nebo vrtat, změřte si světlou výšku v celém půdorysu, ne jen uprostřed. Rozdíl mezi 90 a 130 cm zásadně mění, co si můžete dovolit. Udělejte si nákres s kótami po 25 cm a barevně vyznačte pásma: pod 100 cm, 100–140 cm a nad 140 cm. Teprve pak hledejte nábytek nebo dispozici.

Hry, které fungují na místě a bez přípravy První hra je „lesní obchod". Děti nasbírají deset přírodnin a rozdělí je na dvě hromádky. Jedna je zboží, druhá platidla. Obchodník určuje cenu podle toho, co zákazník přinese. Cena nesmí být stejná pro dva různé předměty. Děti se tak učí porovnávat a domlouvat se. Typická chyba je, že rodič začne opravovat ceny. Nechte je, ať si pravidla nastaví samy.

Větrání je častý problém. Šikmina bývá studená, v létě se přehřívá a v zimě na ní kondenzuje vlhkost. Nezavazujte ji nábytkem úplně – nechte podél ní alespoň úzkou mezeru pro cirkulaci vzduchu. Pokud šikmina nemá parozábranu, nikdy na ni nelepte izolaci zevnitř, vznikne vám plíseň. Raději řešte stínění vnějšími roletami nebo markýzou.

Druhá hra je „stopař". Jeden hráč jde pomalu a klade za sebou stopy z klacků nebo listů. Ostatní jdou po stopě a snaží se ji přečíst. Po deseti krocích se trasa změní. Kdo ztratí stopu, vrací se na začátek. Pozor na to, aby se nešlapalo po mladých výhoncích. Stopy se mají klást na holou zem nebo na kůru, ne do mechu, který se pak rozpadá.

Zrcadlo funguje jen tehdy, když odráží něco, co má hloubku. Pokud ho pověsíte naproti holé zdi, jen ji zdvojíte a efekt je nulový. Nejlepší je umístit zrcadlo naproti oknu nebo naproti průhledu do další místnosti. Velké zrcadlo od podlahy ke stropu v rohu místnosti dokáže opticky přidat celý metr šířky. Naopak sada malých zrcátek různě po stěně působí jako dekorace z blešího trhu a prostor ještě zmenší — rozptyluje pozornost a vytváří dojem nepořádku.

Do pásma pod 100 cm nepatří nic, co potřebuje otevírat dvířka nebo zásuvky. Patří tam vestavěné skříně s posuvnými dvířky, výsuvné zásuvky na kolečkách, případně jen zaklopené úložné prostory. Chybou je cpát tam komodu „na šířku" – stejně ji neotevřete a budete ji nenávidět. Místo ní použijte nízké hluboké boxy, které se vytahují celé.

Častá chyba je kotvení do nábytku, který stojí na koberci. Koberec se časem zhutní, regál klesne a šrouby ztratí tah. Stejně tak vadí, když je police postavená na nerovné podlaze a podkládaná jen papírky. Před kotvením nábytek vyrovnejte pomocí stavitelných nožiček nebo klínů, a teprve pak vrtejte. Pokud to jde, připevněte regál ke zdi ještě předtím, než ho naplníte věcmi – manipulace s prázdným nábytkem je snazší a přesnější.

Pro někoho, kdo se zajímá o městské plánování nebo jen chce lépe rozumět Praze, je užitečné všímat si tří věcí. Za prvé: šířka ulic. Nové Město má ulice širší než Staré Město, což nebyla náhoda — mělo to usnadnit provoz a pohyb zboží. Za druhé: orientace kostelů a klášterů. Karel IV. podporoval stavbu církevních objektů, které se stávaly orientačními body. A za třetí: hranice města. Ty se dodnes projevují v podobě ulic, které kopírují někdejší hradební příkopy nebo valy.

Postel, pracovna a světlo v nízkém prostoru Postel umístěte hlavou ke šikmině, ne podélně s ní. Nad hlavou potřebujete jen tolik místa, abyste si sedli, ne abyste stáli. Pokud je šikmina nad postelí nižší než 90 cm, zvažte postel zasunutou do výklenku a noční stolek nahraďte policí přišroubovanou ke svislé stěně. Pracovní stůl patří tam, kde je světlá výška alespoň 140 cm, a to v místě, kde sedíte zády ke šikmině, ne čelem. Jinak se budete mlátit do hlavy pokaždé, když vstanete.

Světlo v nízkém podkroví nesmí viset ze stropu. Použijte nástěnné lampičky, bodovky zapuštěné do šikminy nebo páskové osvětlení podél hrany, kde se šikmina lomí. Vyhněte se velkým lustrům – opticky snižují prostor a fyzicky překážejí. Zrcadlo na svislé stěně naproti oknu prostor prosvětlí, ale neumisťujte ho na šikminu, tam působí rušivě.