Když plánujete pračku a sušičku do bytu: na co myslet před montáží

Než začnete pokládat novou podlahu, vyplatí se zastavit u problému, který většina lidí podcení: kročejový hluk. Zvuk od bot, nábytku nebo padajících předmětů se nešíří vzduchem, ale konstrukcí domu. Pokud chcete, aby soused pod vámi neslyšel každý váš pohyb, musíte řešit nejen vrchní vrstvu, ale celý systém od nosné desky až po povrch. Správně zvolená skladba dokáže přenos hluku výrazně omezit, a to i bez zásadních stavebních úprav.

Pokud dodržíte tato pravidla, bio krb se stane bezpečným a útulným doplňkem vašeho bytu. Pamatujte, že samotný provoz je sice čistý, ale vyžaduje disciplínu – nikdy nenechávejte hořící krb bez dozoru, zejména pokud máte děti nebo domácí mazlíčky. Pravidelně kontrolujte stav hořáku a odstraňujte usazeniny z nádoby. Po každém použití nechte krb zcela vychladnout a teprve poté ho čistěte měkkým hadříkem. Takto udržovaný bio krb vám bude sloužit dlouhá léta a zpříjemní nejednu chladnou noc.

Než se pustíte do pokládky, zkontrolujte rovinnost podkladu. Nerovnosti větší než dva milimetry na dva metry délky způsobí, že izolační vrstva se někde stlačí a jinde zůstane volná. V místech, kde se materiál nedotýká, ztrácí svou funkci a vznikají akustické mosty. Vyrovnání podkladu samonivelační stěrkou je sice pracné, ale vyplatí se. Dále je důležité nechat po obvodu místnosti dilatační mezeru – obvykle osm až deset milimetrů. Tato mezera se vyplní pružným materiálem, například minerální vatou nebo speciální páskou. Pokud ji vynecháte, podlaha se tlakem roztáhne a začne dřít o stěny, což nejen způsobí vrzání, ale také přenese zvuk do konstrukce domu.

Zásadní je i způsob instalace. Většina bio krbů určených do bytů je volně stojících nebo stolních, které jednoduše položíte na podložku. Pokud uvažujete o vestavěném modelu, musíte počítat s tím, že stěna kolem krbu musí být z nehořlavého materiálu – sádrokarton s běžnou izolací nestačí. V paneláku, kde jsou příčky často tenké a duté, je lepší sáhnout po volně stojícím krbu, který nevyžaduje žádné stavební úpravy. Vždy ale pod krb umístěte nehořlavou podložku, ideálně o půl metru větší, než je půdorys krbu, a to zejména tehdy, když máte laminátovou podlahu – ta se teplem snadno deformuje.

Montáž samotného krbu zvládnete sami, ale jen pokud máte alespoň základní technické cítění. Nejprve rozbalte krb, zkontrolujte neporušenost hořáku a že není poškozená nádrž na palivo. Poté krb postavte na připravenou podložku a vyrovnejte ho pomocí vodováhy – šikmý krb způsobí nerovnoměrné odhořívání a plamen se bude táhnout na jednu stranu. Nádrž naplňte bioethanolem tak, abyste hladinu udrželi pod ryskou maxima; nikdy nelijte palivo do horkého hořáku. Po nalití počkejte alespoň deset minut, než se páry rozptýlí, a teprve poté palivo zapalte dlouhým zapalovačem. Pokud krb nemá automatické zhasínání, mějte po ruce kovové víčko nebo hasicí přístroj.

Častou chybou je položení izolace až po obvodu místnosti, zatímco ve středu zůstává tenká vrstva nebo žádná. Dalším problémem bývá spojení dvou podložek. Pokud musíte použít více pásů, lepte je k sobě speciální páskou, ale nikdy je nepokládejte přes sebe. Dvojitá vrstva na spoji vytvoří vyvýšeninu, která se projeví jako nerovnost a může poškodit povrch. Stejně důležité je netlačit izolaci silou do rohů – tam by měla zůstat volná a zasunutá do dilatační mezery. Pokud byste ji natlačili, ztratí pružnost a přestane tlumit.

Montáž skříňky začněte tím, že si vyznačíte na stěně vodorovnou čáru ve výšce, kde má být skříňka zavěšená. Většina modelů se věší na dva kovové háky, ale v panelákových stěnách je to s přibíjením hmoždinek někdy problém. Pokud je stěna betonová, použijte vrták do betonu a hmoždinky s kovovým jádrem. U panelákových příček z pórobetonu nebo dutých cihel si dejte pozor – obyčejné hmoždinky se tam uvolní. Použijte hmoždinky do dutých stěn, které se rozpínají, nebo chemické kotvy. Skříňku nejprve vyrovnejte pomocí vodováhy – pokud je zešikmená, dvířka se pak samovolně otevírají a špatně se dovírají.

Než se pustíte do nákupu nebo instalace, zaměřte se na místo, kde spotřebiče mají stát. V bytě je nejčastější volbou koupelna, případně kuchyňská linka nebo chodba se zázemím. Důležité je, aby podlaha byla rovná a dostatečně nosná – u starších domů s dřevěnými trámy to může být problém. Pokud máte sušičku s tepelným čerpadlem, počítejte s tím, že potřebuje více prostoru pro cirkulaci vzduchu, ideálně alespoň pár centimetrů od stěn. Pračku i sušičku vždy postavte na pevnou podložku, která tlumí vibrace, a zkontrolujte, zda se dvířka dají plně otevřít.