Když plánujete nákupy předem, vyhodíte o polovinu méně jídla

Podívejte se taky na potah a konstrukci. U častého posezení se nejvíc opotřebovává přední hrana sedáku a opěradla. Odnímatelné a pratelné povlaky vám ušetří spoustu nervů, zvlášť když někdo zakopne a vylije víno. Kostra z masivního dřeva nebo kovu vydrží roky, překližka s tenkými spoji začne vrzat už po pár měsících.

Největší podíl vyhozených potravin nevzniká v obchodech, ale doma. Důvod je téměř vždy stejný: jídlo se nakupuje bez vazby na to, co se skutečně sní. Řešení není dražší – je jen systematičtější. Začněte tím, že si před každým nákupem uděláte rychlou inventuru. Otevřete lednici, mrazničku i spíž a zapište, co tam je a v jakém stavu. Zvláštní pozornost věnujte tomu, co je otevřené nebo se blíží datu spotřeby. Právě tyto položky tvoří základ jídelníčku na následující dny.

Otevřený, nebo uzavřený prostor pod desk

Základem bezpečí je zabezpečení proti predátorům. Liška, kuna i jestřáb zkoušejí každou skulinu. Pletivo musí být pevné, s oky menšími než dva centimetry, a musí být zakopané do země alespoň půl metru nebo podložené betonovými deskami. Dveře musí mít pořádný zámek, ne jen háček, který kuna otevře tlapkou. Všechny otvory pro vzduch přelepte pletivem i tehdy, když jsou vysoko. Kontrolujte kurník večer, kdy jsou predátoři aktivní, a hledejte stopy nebo vyhrabanou hlínu u okrajů.

Ztráta orientace přichází plíživě. Člověk jde pořád rovně, ale terén ho neustále vytlačuje do strany. Po hodině zjistí, že je o kilometr jinde. Pomáhá kompenzace: každých patnáct minut zkontrolujte azimut a porovnejte ho s mapou. Pokud se neshoduje, zastavte a najděte, kde jste udělali odchylku. Pokračovat „ještě kousek" je nejhorší rozhodnutí.

Uvnitř potřebujete hřady z hranatého dřeva o šířce alespoň čtyř centimetrů, umístěné ve výšce, kterou slepice zvládnou. Pod hřady dejte snadno vyjímatelnou vaničku nebo trusník. Hnízda mějte v nejtemnějším a nejklidnějším rohu, jedno na tři až čtyři slepice. Napáječku a krmítko zvedněte nad podestýlku, aby se do nich nehrabalo. Vše, co slepice klovou, musí být dosažitelné, ale zároveň mimo dosah divokého ptactva, které přenáší nemoci.

Nejčastější chyba je kurník přeplněný a utěsněný, protože se majitel bojí zimy. Slepice potřebují vzduch, ne ticho. Druhá chyba je podcenění spodní části – stačí jedna vyhrabaná díra a ráno chybí celé hejno. Třetí je koupený hotový kurník bez kontroly spojů, kde pletivo drží jen sponky. Než slepice nastěhujete, projděte kurník večer s baterkou a zkuste, co by udělal predátor. Když nic nenajdete, máte bezpečný kurník postavený z poctivého dřeva a pevného pletiva.

Materiál, který vydrží vlhko i slepičí trus Na konstrukci se osvědčuje smrkové nebo borové řezivo, které je levné, dobře se opracovává a dá se vyměnit po částech. Stěny z tenkého dřeva je nutné chránit proti vodě, jinak začnou bobtnat a plesnivět. Dobrou volbou je dřevo natřené zdravotně nezávadným nátěrem nebo obklad z pozinkovaného plechu u částí, které přicházejí do styku s trusem. Vyhněte se OSB deskám v místech, kde na ně může zatékat – nabobtnají a rozpadnou se. Podlaha má být tvrdá, snadno ometatelná a nejlépe vyvýšená nad terénem, aby se pod kurníkem nehromadila vlhkost.

Na co se ptát, než lendy koupí

Bezpečný kurník nepoznáte podle barvy ani podle ceny. Poznáte ho podle toho, jak se v něm slepice chovají a jak vypadá po roce používání. Pokud v něm slepice sedí natěsno, mají mokré peří nebo se ráno bojí vylézt, něco je špatně. Bezpečí pro slepice znamená hlavně sucho, průvan mimo ně a dostatek prostoru, aby se každá mohla v klidu napást, snést vejce a usadit na hřad.

Prvním praktickým testem je větrání. Kurník musí mít přívod vzduchu dole a odvod nahoře, ale ani jeden otvor nesmí foukat přímo na hřady. Zkuste si sednout na místo, kde slepice spí. Pokud cítíte tah na zádech nebo na hlavě, je to špatně. Vlhkost je větší nepřítel než mráz: mokrá podestýlka znamená nachlazení, plísně a zápach, který se drží uvnitř. Podestýlku proto udržujte sypkou a suchou, ne jen silnou.