Když plánujete jídelnu, kolik nechat za židlí

Nenadálá návštěva neznamená, že musíte strávit hodinu v kuchyni. Rozhodující je rychlost a pořadí kroků. Nejdřív si ujasněte, kolik lidí skutečně přijde a za jak dlouho. Podle toho zvolte strategii: buď vsadíte na to, co doma máte, nebo pošlete někoho pro čerstvé pečivo. Nikdy nezačínejte složitým receptem, který vyžaduje marinování nebo dlouhé pečení. Cílem je prostřený stůl, který vypadá připraveně, ne hostina na tři chody.

Typická chyba je počítat jen s židlí zasunutou pod stůl. Jenže při jídle se židle vysouvá a opěradlo se dostává dozadu. Další chyba je ignorovat radiátor, který ubere deset až patnáct centimetrů. A třetí je zapomenout na otevírání dveří nebo skříně, které se do průchodu postaví právě ve chvíli, kdy už sedíte. Vyzkoušejte to tak, že si vezmete nejvyššího člena domácnosti a necháte ho si sednout a vstát. Teprve pak věřte číslům.

Základní míra, která funguje pro většinu lidí, je 75 cm od hrany stolu ke zdi nebo k pevné překážce. V tomto prostoru se pohodlně posadíte, vstanete a obejdete židli. Pokud je za opěradlem jen průchod, ne místo k sezení, stačí 60 cm. Když je stůl delší a za ním se má ještě procházet kolem dokola, držte se raději 90 cm. Rozdíl mezi 75 a 90 cm poznáte až ve chvíli, kdy za židlí ponese někdo horkou polévku.

Výška a hloubka rozhodují o použitelnosti Stůl na zeď se navrhuje podle židle, ne podle vzhledu. Výška pracovní desky se pohybuje mezi sedmdesáti a sedmdesáti pěti centimetry od podlahy. Hloubka desky stačí šedesát až sedmdesát centimetrů, víc už při sklopení překáží. Šířka se odvíjí od toho, kolik lidí u stolu skutečně sedí. Pro dvě osoby stačí osmdesát centimetrů, pro čtyři potřebujete aspoň sto dvacet. Změřte si prostor, kam si sednete, a nechte za zády aspoň padesát centimetrů na pohodlné vstávání. Pokud deska při sklopení narazí na radiátor nebo kuchyňskou linku, budete ji muset stejně předělat.

Po odchodu hostů nenechávejte úklid na ráno. Odložte jídlo do lednice, naskládejte nádobí do myčky nebo do dřezu a utřete stůl. Zítra budete rádi. A příště si držte zásobu trvanlivých surovin – ořechy, sušenky, čaj – které zvládnou nečekanou návštěvu bez stresu. Nejde o dokonalost, ale o pohostinnost, která se pozná podle toho, že se hosté cítí vítaní, i když jste měli jen půl hodiny.

Jak změřit průchod, aniž byste stůl stěhovali Vezměte si metr a změřte vzdálenost od hrany desky k překážce ve výšce sedadla, tedy zhruba 45 cm nad podlahou. Právě tam totiž narazí kolena a stehna, ne ve výšce desky. Potom změřte stejnou vzdálenost ve výšce opěradla, tedy kolem 90 cm nad podlahou. Nejužší z obou čísel je to, které rozhoduje. Často se stane, že u podlahy je místa dost, ale nahoře překáží parapet, radiátor nebo výklenek.

Základem je omezit prostírání na to, co skutečně použijete. Pokud jíte dvakrát denně, nemá smysl držet na stole celý den svícen, mísu s ovocem a stojan na ubrousky. Tyto věci patří na polici nebo do skříně a na stůl se dostanou jen při slavnostnější příležitosti. Běžné prostírání zvládne podložka, talíř, příbor a sklenice. Nic víc. Každý předmět navíc ukrajuje místo, které později chybí na mísu s jídlem.

Když je prostor menší, než potřebujete, máte tři možnosti. První je zvolit židle bez opěradel nebo s nízkým opěradlem, které se vejdou do 55 cm. Druhá je posunout stůl ke stěně a nechat volný průchod jen na jedné straně. Třetí je použít lavici místo židlí, protože se podsouvá kolmo dolů a nepotřebuje tolik místa za sebou. Lavice ale vyžaduje pevný sedák a dostatečnou hloubku, jinak se u ní sedí špatně.

Prvním důvodem je nízká deska při vysokém sedáku. Když má stůl standardní výšku a židle vyšší sedák, područky snadno skončí nad úrovní spodní hrany desky. Druhým důvodem je tlustá deska. Masivní dubová deska o síle několika centimetrů ukrojí z prostoru, který jste původně naměřili u tenké překližky. Třetím a nejzáludnějším důvodem je rám pod deskou. Výztuhy, lišty nebo masivní podnož snižují světlou výšku jen v některých místech, takže židle sice zajede doprostřed, ale u okraje se zasekne.

Poslední a nejčastější chybou je nákup podle vzhledu. Područky z masivu nebo z ocelové trubky vypadají dobře na fotce, ale tvrdý materiál tlačí do loktů a nutí k nepřirozené poloze ramen. U jídelního stolu, kde se sedí dvacet až čtyřicet minut, to vadí méně než u kancelářské židle, ale i tak se po hodině u rodinné večeře ozve nepříjemné tlačení. Pokud područky chcete, hledejte nízké a měkké, které se vejdou pod desku a neomezí pohyb.

Než začnete vrtat, položte si na zem lepenku a vyzkoušejte sklopenou i vyklopenou polohu nanečisto. Označte si tužkou body na zdi, přeměřte je vodováhou a teprve pak vrtejte. Šrouby dotahujte postupně, ne jeden na maximum. Po montáži zatěžujte stůl zvolna, prvních pár dní ho nepřetěžujte. Když deska drží rovně a nic nevrzá, máte jídelní místo, které po obědě zmizí a uvolní cestu.