Když pes ničí byt při odchodu, začněte trénovat už dnes

Typická chyba je opakování povelu „sedni" pětkrát za sebou, když je štěně rozrušené. V tom stavu vás neslyší. Lepší je pracovat s prostorem: odstupte o dva kroky, postavte se mezi štěně a hosta, počkejte, až se štěně uvolní. Teprve pak pusťte hosta dál. Pokud to nezvládáte, dejte štěně na místo, kde vidí, ale nemůže vystartovat — a toto místo používejte vždy, ne jen když přijdou hosté. Pes, který má jednu jasnou rutinu, se uklidní rychleji než pes, kterému se pravidla mění podle nálady.
Kdy je lepší nabízet vodu z ruky nebo z misky na cestě? Na túře nebo delší procházce je praktičtější přenosná skládací miska než pevná. Pes ji lépe přijme, protože je lehká a nezadržuje pachy z domova. Postavte ji na rovné místo, ne na trávu, kde se může převrhnout. Pokud pes stále odmítá, zkuste mu vodu nabídnout z dlaně. Někteří psi mají silný instinkt pít z ruky, protože to připomíná lizání. Dejte ale pozor, abyste měli čisté ruce – mýdlo nebo krém na ruce může vodu znehodnotit.
Typická chyba je krmit jen kuřecím prsíčkem. To je sice libové, ale chybí v něm tuk, taurin, vitamín A i D a stopové prvky. Kočka z takové stravy postupně chřadne. Další častá chyba je přidávat cibuli, česnek, hroznové víno nebo avokádo – všechny jsou pro kočky toxické. Nepoužívejte ani kravské mléko, dospělé kočky ho většinou netolerují a způsobuje průjem. Solit domácí stravu nemusíte, maso obsahuje sodíku dost.

Když zvíře při čištění zubů vrčí, utíká nebo se vzpírá, neznamená to, že to nejde. Znamená to, že jste začali příliš rychle. První dny vezměte jen gázu namotanou na prstu, namočte ji do vody a přejeďte po vnější straně horních zubů. Stačí tři vteřiny. Odměňte a skončete. Teprve po týdnu přidejte zubní pastu pro zvířata – lidská pasta obsahuje xylitol a fluoridy, které jsou pro psy a kočky toxické. Pasta pro zvířata je enzymatická, takže nemusíte drhnout silou. Stačí ji nanést na štětinky a nechat působit na okraji dásně.

Při tréninku nenechávejte psa zavřeného v malé kleci, pokud na ni není zvyklý. Mnohem lepší je místnost, kde má vodu, pelíšek a hračky. Na odchodu ho neuklidňujte dlouhým loučením, ale ani se neplížíte po špičkách. Prostě odejdete a vrátíte se. Stejně tak ho nevítáte přehnaně. Krátké pohlazení a jdete dál. Tím snižujete význam vašeho příchodu i odchodu.

Pomáhá také úprava prostředí. Zavřete okna, zatahněte žaluzie, nechte puštěné rádio nebo bílý šum. Některým psům pomůže pach vašeho oblečení osvětlení v obýváku pelíšku. Před odchodem ho pořádně unavte – dlouhá procházka nebo běhání na zahradě snižuje napětí. Ale pozor: únava není lék. Pokud pes trpí separační úzkostí, musí se naučit zvládat samotu i tak.

Separační úzkost není neposlušnost ani pomsta. Je to stav paniky, který pes prožívá, když zůstane sám. Poznáte ji podle toho, že se problém objevuje výhradně ve chvíli, kdy jste pryč – štěkot, vytí, škrábání na dveře, počůrávání, rozkousané věci, někdy i pokusy o útěk. Pokud se to děje jen občas a pes je jinak v pohodě, může jít o nudu nebo nedostatek pohybu. U skutečné separační úzkosti se ale pes vzruší už při vašich přípravách na odchod: bere klíče, oblékáte boty a on se začne třást nebo vás následuje na každý krok.

Pes, který doma pije bez problému, ale na procházce nebo na cestách odmítá pít z misky, není rozmazlený. Často jde o kombinaci stresu, neznámého prostředí a jiného materiálu, než na který je zvyklý. Prvním krokem je zjistit, zda pes skutečně nepije, nebo jen nepije z konkrétní misky. Vezměte si na procházku dvě různé nádoby – jednu plastovou a jednu kovovou – a nabízejte vodu střídavě. Někteří psi nesnáší kovový pach nebo zvuk, jiní se bojí lesklého povrchu.

Pes s onemocněním kloubů, ať už jde o dysplazii, artrózu nebo pooperační stav, potřebuje pelíšek, který mu usnadní vstávání a rozdělí tlak na tělo. Ne každý měkký pelech je vhodný. Příliš měkká výplň se po pár týdnech proleží, pes se v ní „propadá" a ráno vstává ještě hůř. Naopak příliš tvrdá podložka tlačí na citlivá místa. Ideál je středně tuhá paměťová pěna nebo kvalitní studená pěna, která se vrací do tvaru a netvoří díry.

Trénink odcházení po sekundách, ne po hodinách Základem je postupné zvykání na krátké nepřítomnosti. Začněte tak, že vezmete klíče, projdete ke dveřím a hned se vrátíte. Neopakujte to pořád dokola – stačí třikrát až pětkrát denně. Když pes zůstane v klidu, prodlužte dobu na dvě sekundy, pak na pět, deset, třicet. Vždy se vraťte dřív, než začne panikařit. Pokud začne kňučet, zkrátili jste to moc pomalu. Klíčové je, Https://Cb1Cb400.Ru aby každé vaše odejení skončilo dřív, než se pes dostane do stresu. Tím se učí, že odchod není nebezpečný a že se vždycky vrátíte.

If you beloved this article and you would like to receive more info with regards to úprava InteriéRu please visit our web-page.