Když přivedete štěně domů, socializace začíná hned

Lidé, zvířata a zvuky: co skutečně procvičovat Seznamte štěně s různými typy lidí: muži s vousy, lidé v kapucích, děti, lidé s berlí, lidé v uniformě. Nechte je, ať štěněti nabídnou pamlsek, ale netlačte na kontakt. Štěně má mít možnost odejít. U zvířat platí totéž. Setkání s klidným dospělým psem, který štěněti jasně řekne, co si může dovolit, je cennější než hodina hry s dalším divokým štěnětem. U zvuků využijte běžný den: zvonek, mixér, vysavač, bouřka, auta. Pusťte zvuk nejprve slabě, odměňujte klid a postupně přidávejte hlasitost. Nikdy štěně netrestejte za to, že se bojí. Trest strach prohloubí.

Typická chyba je kombinovat příliš mnoho požadavků do jedné věty. „Napiš mi článek o zdraví, ale ať je krátký, odborný, vtipný a hlavně ať prodává" vede k chaosu. Rozdělte zadání na části: nejdřív cíl, pak publikum, potom struktura, nakonec tón. Pokud nástroj podporuje vícenásobné zadání, klidně mu pošlete první návrh a pak ho v dalším kroku upravte. Iterace je normální součást práce, ne známka selhání.

Socializace nezačíná kurzem ve cvičáku, ale ve chvíli, kdy štěně poprvé překročí práh vašeho domu. První tři až čtyři měsíce života jsou z hlediska utváření povahy nejdůležitější. Štěně se v tomto období učí, co je normální a co ne. Co v této době nepozná nebo s čím nemá dobrou zkušenost, tomu se bude v dospělosti vyhýbat nebo na to reagovat strachem. Nejde o to štěně „otrkat" za každou cenu, ale nabízet mu nové podněty v bezpečné míře a v jeho tempu.

Umístění v místnosti rozhoduje o tom, zda bude valenda fungovat, nebo překážet. Postavte ji podél delší stěny, nikdy ne přímo proti dveřím a ne před okno, kde brání větrání i dennímu světu. Nechte kolem rámu alespoň 60 cm volné podlahy pro manipulaci s prádlem a úklid. Žebřík musí mít pevné ukotvení a stát tak, aby při sestupu nevedl do prostoru, kudy se chodí.

Prvním krokem je změřit výšku stropu. potřebuje alespoň 75 cm světlé výšky, aby se na něm dalo sedět bez ohýbání hlavy. Horní lůžko by mělo mít nad matrací aspoň 70 cm volného prostoru, jinak se v něm nedá ani posadit, natož vstát. Pokud strop měří méně než 230 cm, patrová postel se dvěma plnohodnotnými lůžky nad sebou je špatná volba a lepší službu udělá zvýšená postel s jedním lůžkem a pracovním koutem pod ní.

Typickou chybou je příliš mnoho podnětů najednou. Výlet na trh, kde je hluk, davy a další psi, je pro nezkušené štěně příliš. Stejně tak chyba je nechat štěně celý den doma a o víkendu ho vzít na přeplněnou akci. Lepší je krátce a často. Další častou chybou je nošení štěněte na rukou i ve chvíli, kdy by už mohlo jít po svých. Tím ho připravujete o možnost volby a učíte ho, že svět je jen bezpečný v náručí. Pozor také na ostatní psy na vodítku: ne každý dospělý pes chce kontakt. Respektujte jeho signály a štěně odveďte dřív, než dojde ke konfliktu.

Typickou chybou je příliš mnoho volně stojících doplňků. Každý samostatný stojan na deštníky, odpadkový koš a věšák zabírá půdorys, který chybí jinde. Sloučte funkce: lavice s úložným prostorem nahradí botník i místo na sednutí. Zrcadlo na stěně opticky zvětší prostor a zároveň poslouží při odchodu. Do úzké předsíně se hodí výsuvné nebo sklopné prvky, které po použití zmizí ze zorného pole.

Nosnost je u teenagerů podceňovaný údaj. Dospívající mohou vážit přes osmdesát kilogramů a na horním lůžku se často posadí dva lidé. Ptejte se proto na maximální zatížení obou roštů zvlášť, ne na jedno společné číslo. Stejně důležitá je konstrukce: masivní dřevo nebo silnostěnný kov vydrží víc než tenké lamely. Vyhněte se valendám, které mají rošt jen položený na tenkých hácích. Po několika měsících začnou vrzat a teenager je přestane používat.

Základem je správné načasování a dávkování. Štěně má krátké okno pozornosti, obvykle pět až deset minut. Stačí tedy krátká procházka před domem, kde štěně vysadíte na zem, necháte ho čichat a pozorovat okolí. Nenoste ho celou dobu v náručí, ale ani ho netahejte do rušné křižovatky. Cílem je, aby si spojilo nové věci s klidem a odměnou. Pokud štěně ztuhne, schová se za vás nebo se snaží utéct, ubrali jste příliš rychle. Vezměte ho dál od podnětu a zkuste to znovu později z větší vzdálenosti.

Socializace nekončí ve čtyřech měsících. Pokračuje celý první rok a v mírné formě po celý život. I dospělý pes potřebuje občas nové zážitky, jinak zakrní. Pokud štěně prošlo základní socializací dobře, v dospělosti zvládne návštěvu veterináře, cestu autem i setkání s cizím člověkem bez paniky. Když ale vidíte, že se štěně i po opakovaných pokusech silně bojí, nečekejte a poraďte se s odborníkem na chování zvířat. Čím dřív se začne pracovat, tím větší je šance na nápravu.