Když přivedete štěně domů, socializace rozhoduje o jeho povaze

Po příletu nečekejte, že dítě bude vděčné a unavené. Pravděpodobně bude přetažené a bude se chovat hůř než obvykle, ať jste se snažili sebevíc. První hodinu po přistání proto nic neplánujte. Největší chybou celého dne je domnívat se, že dobrý let znamená dobře připravený program. Znamená hlavně to, že máte po ruce vodu, plenu, jedno oblíbené jídlo a dost času. To ostatní se dá vyřešit cestou.

Vana musí být ve vodováze v obou směrech. I malý sklon vadí, protože voda zůstává stát v rohu a postupně ničí spáry. Po usazení vanu zatížte nebo nechte pěnu vytvrdnout podle návodu a teprve pak zkoušejte napouštění. Naplňte ji vodou a sledujte, zda někde neprosakuje — nejlépe přes noc, kdy je klid na kontrolu spojů.

Pro kousky na ramínkách použijte tyčovou tyč zavěšenou pod policí nebo postranní věšák za dveřmi. Na drobnosti, ponožky a spodní prádlo se osvědčily látkové organizéry do šuplíků, které drží tvar a dají se prát. Trička skládejte nastojato do komody, ne na sebe — je hned vidět, co je k dispozici, a nic se nemačká. Sezónní oblečení uložte do uzavíratelných boxů pod postel nebo na horní polici. Box pod postelí je nejlepší kompromis, pokud je v pokoji málo místa, ale musí mít kolečka nebo madla, aby se dal snadno vytáhnout.

Typické chyby, které socializaci ničí: nošení štěněte v náručí místo toho, aby šlo po vlastních nohách – štěně se tak nenaučí překonávat strach z povrchů a zvuků. Další chybou je trestání za bázlivost. Pokud štěně štěkne na cizího člověka, neznamená to, že je agresivní. Znamená to, že se bojí. Trestem strach prohloubíte. Místo toho ho odveďte, dejte mu prostor a příště snižte intenzitu podnětu. Častou chybou je také nepravidelný režim – štěně potřebuje předvídatelnost. Pravidelné krmení, venčení a odpočinek vytvářejí pocit bezpečí, bez kterého se nové zkušenosti neukládají pozitivně.

Pravidelná údržba dělá víc než jakýkoli přípravek. Vysávejte sedáky jednou týdně s kartáčovým nástavcem a jednou za čas použijte lepicí roli na chlupy. Jemné škrábance na látce se dají zmírnit měkkým kartáčem namočeným ve vlažné vodě a jemném mýdle — krouživými pohyby, pak nechte uschnout. Nikdy netřete silou a nepoužívejte agresivní čističe, tkanina ztratí barvu a vznikne světlá mapa, která je nápadnější než původní škrábanec.

První dny nechte štěně v klidu rozkoukat. Nepozvěte hned celou rodinu a sousedy. Štěně potřebuje nejprve pochopit, kde je jeho místo, kde má misku a kde se venčí. Teprve až se začne samo pohybovat po bytě a nebát se zvuků domácnosti, můžete začít přidávat nové podněty. Dělejte to po malých dávkách – pět minut s cizím člověkem je lepší než hodinová návštěva, po které je štěně vyčerpané a přestimulované. Pokud štěně ztuhne, schová se nebo se snaží utéct, ubrali jste příliš rychle. Vraťte se o krok zpět a příště postupujte pomaleji.

Před odletem projděte s dítětem, co bude následovat. Ne složitě – stačí krátce popsat, že pojedeme autem, pak budeme čekat, pak nastoupíme do letadla a poletíme. Dvouleté dítě tomu rozumí víc, než se zdá, a opakování mu dává jistotu. Stejně důležité je připravit sebe: vzít si vlastní vodu, svačinu a něco na uklidnění, protože hlad a žízeň dospělého dělají z běžného zpoždění katastrofu. Na palubě pak nemusíte řešit, jestli dostanete pití včas.

Nezapomínejte na zvuky a předměty. Pusťte štěněti nahrané zvuky vysavače, bouřky, dopravy nebo dětí, ale vždy potichu a spojte je s něčím příjemným – s krmením nebo hrou. Postupně hlasitost zvyšujte. Stejně tak položte na zem deku, kovovou misku, plastovou podložku nebo karton a nechte štěně, ať si je očichá a přejde. Pokud se zastaví a couvne, nechte ho. Netlačte. Když se odváží, odměňte ho slovem a pamlskem. Tím se učí, že nové věci nejsou nebezpečné.

Socializace štěněte nezačíná v okamžiku, kdy potkáte prvního cizího psa na ulici. Začíná ve chvíli, kdy štěně přichází do nového domova, obvykle mezi osmým a dvanáctým týdnem věku. V tomto období je mozek štěněte nejvnímavější a vytváří si trvalé asociace s tím, co zažívá. Cílem není štěně „otrkat" tím, že ho vystavíte co nejvíce podnětům najednou. Cílem je vytvořit pozitivní zkušenosti s běžnými věcmi, které ho budou provázet celý život – s lidmi, zvířaty, zvuky, povrchy a situacemi.

Další častá chyba je podcenění převýšení. Vzdálenost na mapě je jen jedna část příběhu. Dva kilometry po vrstevnici a dva kilometry do kopce jsou úplně jiné dva kilometry. Při plánování si proto nejdřív spočítejte, kolik vrstevnic překonáte, a teprve potom řešte, kolik to je kilometrů. Kdo tohle obrátí, bývá překvapený, že mu cesta trvá déle, než čekal, a začne si zkracovat — což je začátek dalších problémů.