Když přijdete z lesa s plným košem, začněte čištěním hub hned
Sušička na ovoce a zeleninu zvládne i houby, ale jen když jí dáte správný materiál a nastavíte rozumnou teplotu. Houby jsou na vodu těžké – čerstvý hřib může obsahovat přes devadesát procent vody. Právě proto se v sušičce chovají jinak než jablka nebo bylinky. Když je naskládáte příliš silné, zůstanou uvnitř vlhké a začnou plesnivět ještě než uschnou. První pravidlo tedy zní: plátky silné maximálně pět milimetrů, u klobouků i tenčí.
V kuchyni se bedla připravuje rychle. Klobouk i třeň očistěte vlhkým hadrem, případně otřete štětcem. Nepoužívejte vodu na namáčení, houba se nasákne a ztratí chuť. Třeň nakrájejte na kolečka a klobouk na plátky. Prsten je tuhý, proto ho vyhoďte. Houbu vždy nejprve poduste na suché pánvi, dokud nepustí vodu, a teprve potom přidejte tuk. Tepelná úprava musí trvat alespoň deset minut. Nikdy ji nejezte syrovou, ani v salátu. Pozor na kombinaci s alkoholem, která u některých lidí vyvolává nevolnost, i když nejde o typickou reakci jako u bedly tmavé.
Hřib satan je jednou z nejčastějších příčin vážných otrav houbami ve střední Evropě. Nejde o vzácnou exotiku. Roste běžně v listnatých lesích, často pod duby, buky nebo lípami, a to od června do října. Nebezpečný je hlavně proto, že ho lidé pletou s hřibem hnědým, hřibem smrkovým nebo s některými druhy klouzků. Záměna přitom není dána jen barvou klobouku, ale souhrou několika znaků, které je nutné číst společně.
Bezpečnost především: Should you loved this informative article and jak zaříDit malou kuchyni you would like to receive more info relating to číst více i implore you to visit our web-page. co hlídat každou minu
Při sběru platí několik pravidel, která ušetří zdraví i nervy. Houbu vytáhněte celou, neodřezávejte jen klobouk, abyste zkontrolovali bázi třeně. Nikdy nesbírejte plodnice s červivými nebo plesnivými klobouky. Domů berte jen mladé, pevné kusy s bílými lupeny a neporušeným prstenem. Pokud si nejste jisti, houbu nechte v lese. Fotografie v aplikaci nestačí, protože barva a tvar se mění s vlhkostí a stářím.
Bedla vysoká má klobouk v mládí vejčitý, později zvoncovitý až plochý, s bílými nebo krémovými šupinami na světlém podkladu. Šupiny se směrem ke středu zhušťují a vytvářejí typický „chochol". Třeň je vysoký, válcovitý, dutý, s jemným rýhováním a s výrazným, posuvným prstenem, který po odtržení od klobouku zůstává na třeni. Prsten je klíčový: pokud chybí nebo je sotva znatelný, houbu neberte. Lupeny jsou vždy bílé, nikdy růžové ani hnědé. Roste od června do listopadu v trávě, na loukách, byt v paneláku parcích i na okrajích lesů, často v kruzích.
Další zrádnou dvojicí je hřib satan a hřib koloděj. Satan má na řezu modrající dužninu, ale také červené rourky a síťku na třeni, která je výrazně červená. Koloděj modrá méně a jeho rourky jsou žluté až olivové. Záměna hrozí zejména u mladých plodnic, kdy jsou rourky ještě bledé. U hřibovitých hub platí: jakmile rourky pod kloboukem zčervenají, houbu nebrat.
Kdy se bedla mění v problém Nejčastější chyba je sběr přestárlých plodnic. Stará bedla má klobouk rozložený do plochého talíře, okraje roztrhané a lupeny zežloutlé nebo zhnědlé. Taková houba se v košíku rozpadá a v kuchyni se z ní stává kaše. Další chybou je záměna s bedlou zahradní, která roste na záhonech a kompostech. Ta je sice jedlá, ale mnohem menší a s hladším kloboukem bez šupin. Někteří lidé si pletou bedlu s muchomůrkou růžovou, což je naštěstí snadné vyloučit: muchomůrka má vždy barevné lupeny a pochvu na bázi třeně, kdežto bedla má lupeny bílé a bázi bez pochvy.
Po očištění houby roztřiďte podle druhu a způsobu použití. Ty, které půjdou do sušičky, nakrájejte na tenké plátky a rozložte na plech. Houby určené k okamžité přípravě nechte v chladničce, ale jen do druhého dne. Pokud je chcete zmrazit, krátce je povařte nebo poduste a nechte vychladnout. Nikdy neskladujte čerstvé houby v uzavřené nádobě, zapaří se a zplesniví. Použijte papírový sáček nebo misku przykrytou utěrkou.
Typické chyby, které se opakují: sběr do igelitové tašky, kde se houby zapaří a ztratí znaky; míchání jedlých a neznámých hub v jednom košíku; ochutnávání za syrova „na jazyk"; a spoléhání na to, že „když to jde oloupat, je to jedlé". Ani jedno z toho neplatí. Jedovaté houby se často neliší vůní ani chutí a první příznaky se objeví až za několik hodin, kdy už je otrava v plném proudu.
Největší riziko tedy nehrozí od muchomůrky, ale od spěchu a neznalosti vlastních hranic. Kdo si jednou řádně prohlédne prsten, lupeny a bázi třeně, pozná bedlu i ve vysoké trávě. Kdo si není jistý, ať ji raději nechá růst. Les toho nabízí dost a zdraví se nedá nahradit žádným úlovkem.
Pokud si nejste jisti, houbu nechte v lese. Nejlepší ochranou není dokonalá znalost stovek druhů, ale zvyk brát jen to, co bezpečně poznáte, a to vždy celé, čisté a zvlášť. Při jak zařídit malou kuchyniýchkoli pochybnostech po konzumaci vyhledejte lékařskou pomoc okamžitě, ne až po zhoršení stavu.