Když není místo na skříňku, vyřeší to háčky a police

Předzahrádka bývá to první, co člověk vidí, a přesto se na ni často zapomíná. Vzniká tak prostor, který je jen průchodem mezi ulicí a domem, místem pro popelnici a kolíky na prádlo. Přitom stačí málo a může se stát místem, kde se dá v klidu posadit. Rozdíl mezi obyčejnou předzahrádkou a oázou klidu není v rozpočtu, ale v promyšleném návrhu. Než začnete cokoli kupovat nebo sázet, projděte si následující kroky.

Polici vyřešte jako tenkou desku, ne jako krabici. Skleněná nebo plastová police o hloubce do patnácti centimetrů stačí na kelímky a mýdlo. Kotvěte ji do zdi, ne do sádrokartonu bez hmoždinky. Do rohu dejte rohovou polici, která využije místo, jež by jinak zelo prázdnotou. Rohové police se často montují do výšky, kam nikdo nedosáhne – to je zbytečná práce. Umístěte je tak, abyste na ně dosáhli ze sprchy i od umyvadla.

Jak zvládnout druhý den bez zbytečných návrat

Hydroizolace a odpad: dvě věci, které se nevyplatí podcen

Nejčastější chyba při renovaci je podcenění hydroizolace. Ve sprše nestačí obklad na lepidlo. Naneste tekutou hydroizolační membránu na celou podlahu a minimálně 30 cm na stěny, v rohu sprchy až do výšky 180 cm. U vany stačí hydroizolace pod ní a na přilehlou stěnu do výšky 60 cm. Spád podlahy se dělá už v betonu nebo ve spádové desce, nikdy ne jen lepidlem. Pokud se spád udělá špatně, voda poteče ke dveřím a ne do vpusti. Před obkladem si vše vyzkoušejte politím vodou a sledujte, kam odtéká.

Nejprve vypněte přívod vody a elektřiny. Demontujte sanitu, obklady a staré rozvody. Po odstranění obkladů zkontrolujte, zda jsou stěny rovné. Nerovnosti do pěti milimetrů srovnáte lepidlem, větší rozdíly vyžadují omítku. Poté naneste hydroizolační stěrku ve dvou vrstvách, v rozích a kolem odpadů použijte těsnicí pásky. Hydroizolace musí zaschnout alespoň dvanáct hodin, než na ni položíte obklady. Typická chyba je vynechat hydroizolaci za umyvadlem a pod vanou, kde pak vzniká plíseň.

Dveře a jejich okolí jsou třetí plocha. Na dveře pověste organizér s kapsami na hřebeny, fén nebo léky. Na zeď vedle dveří připevněte věšák na ručníky, který se sklápí. Když dveře otevíráte dovnitř, nechte mezi věšákem a dveřmi mezeru alespoň pět centimetrů, jinak budete do věcí narážet. U dveří otevíraných ven je prostor nad nimi ideální pro úzkou polici na zásoby.

Koupelna bez skříňky neznamená koupelnu bez místa. Znamená to jen, že každý centimetr musí mít svůj účel. Nejdřív si sedněte na zem a projděte, co v koupelně skutečně používáte denně. Většina lidí zjistí, že polovinu věcí vytáhne jednou za měsíc. Ty patří jinam, ne do prostoru, kde se každý den sprchujete.

Poslední věc: pravidlo jedné ruky. Co držíte v ruce při sprchování, musí být na dosah bez otočky. Vše ostatní patří do zásobníků mimo dosah vody. Vlhkost ničí papírové obaly i tablety, proto sypké věci přeskládejte do uzavíratelných dóziček a ty postavte na polici, ne na okraj vany. Jakmile dodržíte dosah a sucho, koupelna bez skříňky přestane být problémem.

Začněte u stěn. Vodorovná plocha, kterou nikdo nevyužívá, je ta nad dveřmi a podél zdi u zrcadla. Háčky na suchý zip nebo přísavky unesou ručník, župan i síťku s kosmetikou. Na obkladačky volte přísavky s aretací, které se neutrhnou, když na ně zatlačíte. Před nalepením odmastěte obklad a nechte lepidlo vytvrdnout celý den. Typická chyba: nalepit háček na spáru mezi obklady. Drží tam špatně a při prvním zatížení povolí.

Vertikální drážky a tyče místo skříně Když není skříňka, nahradí ji tyč nebo kolejnice. Nerezová tyč ukotvená do zdi mezi dvěma body unese lahvičky v závěsných košících. Košíky na tyč se prodávají v různých hloubkách, takže se vejdou i do úzkého prostoru nad vanou. Další možnost je kolejnice s háčky pod zrcadlem: kartáčky, holicí strojek, gumičky. Vše visí, nic nestojí na hraně a nepadá do umyvadla.