Když napadne mokrý sníh, boty potřebují jinou péči než obvykle

Největší chybou u všech tří doplňků je jejich vzájemná soutěž. Když si vezmete výrazný pásek, výraznou kabelku i výrazný klobouk, vznikne kostým, ne outfit. Vyberte jeden doplněk jako hlavní a ostatní nechte v pozadí – stejná barva, menší rozměr, jednoduchý tvar. Druhá častá chyba je opakování stejného materiálu ve všech třech kusech. Kůže, pletenina a hladká látka vedle sebe působí lépe než tři lesklé povrchy.

Prvním je košile z ovčí vlny s jemnou vazbou. V zimě hřeje i při jedné vrstvě, v létě naopak odvádí pot a nelepí se na kůži. Rozdíl poznáte podle gramáže: lehčí tkanina do 150 g/m² je celoroční, těžší už patří k zimě. Při nákupu zkontrolujte, zda látka není pocitově „mastná" – to znamená příliš mnoho syntetiky. Typická chyba je koupit příliš těsný střih s tím, že se „vytáhne". Vlna se nevytáhne, jen se vytlačí do švů.

Před první mrazivou nocí nové sezóny kabel prohlédněte za denního světla, ne až potmě na zahradě. Prohmatejte ho po celé délce, jestli někde neztvrdl nebo nepraskl. Zapojte ho na chvíli do zásuvky a zkontrolujte, jestli se zástrčka nezahřívá. Když něco nesedí, radši vyměňte. Ušetřené peníze za nový kabel totiž nikdy nevyváží riziko požáru nebo zranění, které vznikne zbytečně.

Zimní kabely neodcházejí do věčných lovišť proto, že by byly slabé. Většinou je zabije to, co s nimi děláte od března do listopadu. Pokud je po sezóně smotáte do klubka, hodíte do krabice a necháte v garáži, příští rok si koupíte nové. Přitom stačí pár návyků, které jejich životnost prodlouží o několik sezón.

Způsob smotání rozhoduje o tom, jestli příští rok kabel zlomíte. Nikdy ho neomotávejte kolem lokte do těsné spirály. Vzniká takzvaný vnitřní zlom, který se projeví až po čase. Místo toho kabel veďte do volných smyček o průměru alespoň dvaceti centimetrů, nebo použijte metodu přeložení na půl a volného přetočení. Smyčky zajistěte suchým zipem nebo měkkým provázkem. Nikdy nepoužívejte tenké plastové stahovačky, které izolaci zařezávají.

Kdy je čas na důkladnější zás

Koncovky a zástrčky jsou nejcitlivější část. Před uložením zkontrolujte, jestli nejsou zoxidované, zčernalé nebo uvolněné. Zelený povlak na kontaktech znamená, že se dostala vlhkost dovnitř a kabel bude hřát. Takový kus už dál nepoužívejte, i kdyby vypadal jinak zdravě. Zástrčky při skladování nikdy nenechávejte ležet na zemi ve vlhku; zabalte je do látkového sáčku nebo je nechte volně viset na háčku.

Nejčastější chyba je skladování v igelitové tašce. Ta zadržuje vlhkost a kabel v ní plesniví. Použijte prodyšný obal, ideálně plátěný pytel nebo otevřenou plastovou bednu. Kabel nikdy nepokládejte pod těžké věci, nepřeskládejte ho přes ostré hrany a nechte ho volně. Pokud má kabel více žil, občas ho při uskladnění přeložte jinak, aby se místa ohybu střídala. Jedno stále stejné místo se časem unaví a přeruší.

Mezi časté chyby patří sušení na přímém slunci, které způsobuje blednutí a praskání, a skladování v igelitové tašce, kde zbytková vlhkost pokračuje v práci. Další chybou je nasazovat boty dřív, než jsou opravdu suché — uvnitř pak vzniká zápach a plíseň. Pokud boty po dvou dnech stále vlhnou nebo se objevují bílé skvrny, je čas je nechat důkladně vyschnout a případně vyřešit příčinu, například poškozenou membránu nebo netěsnící šev.

První pravidlo zní: méně praní, více větrání. Kabát patří po každém nošení na ramínko do prostoru s prouděním vzduchu, ideálně přes noc. Větrání odstraní pachy, vlhkost i část bakterií, které tkaninu oslabují. Do skříně patří až po vychladnutí a oschnutí. Mokrý kabát pověšený do uzavřené skříně je nejrychlejší cesta k zápachu, plísni a deformaci ramen.

Před uskladněním kabel odmotejte, otřete vlhkým hadrem a nechte pořádně proschnout. Nikdy ho neuklízejte mokrý. Pokud byl na sněhu nebo v soli z chodníku, opláchněte ho čistou vodou a osušte. Sůl je agresivní a postupně narušuje jak izolaci, tak kovové části na koncích.

Po úplném vyschnutí ošetřete povrch. Kůže potřebuje hydratační vosk nebo krém, textil a membrány impregnaci ve spreji. Nanášejte je v tenké vrstvě na čistý a suchý povrch, ne na mokrý. Pokud boty používají membránu, vyhněte se přípravkům s rozpouštědly, která ji naleptávají. Impregnaci opakujte podle opotřebení, obvykle po několika dnech nošení v mokrém sněhu, ne jednou za sezónu.

Sušení, které botám neublíží Nejčastější chyba je postavit mokré boty na radiátor nebo k přímému zdroji tepla. Vysoká teplota slepuje lepidlo, deformuje kůži a ničí membránu, takže boty sice uschnou rychle, ale ztratí tvar i voděodolnost. Stejně špatné je nechat je v mokré tašce nebo v uzavřené chodbě bez pohybu vzduchu. Boty potřebují suchý, mírně teplý prostor s prouděním vzduchu, ideálně při pokojové teplotě.