Když míříš na umělou stěnu poprvé, boty vybírej podle tvaru chodidla

Z Mazovia

Základem je změřit nohu večer, kdy bývá mírně zvětšená, a to v ponožce, ve které budeš lézt. Většina lezců na stěně ponožky nenosí, takže měř naboso. Délka ti řekne jen část pravdy. Důležitější je šířka v přední části a tvar prstů. Lezecká bota má být těsná, ale ne tak, aby ti při stání na hraně brněly prsty. Pokud v botě na rovném stupu cítíš tlak na klouby, bude to po hodině bolet.

Pozor také na to, z čeho je houba vyrobena. Levné polyuretanové pěny se časem rozpadají a do vody se uvolňují mikročástice. Vybírejte houbu s jemnou strukturou a certifikátem pro styk s pitnou vodou. Pokud výrobce nedodává žádné informace, raději ji nepoužívejte. Stejně tak nepoužívejte houbu, která byla předtím v kontaktu s mycím prostředkem – i po vypláchnutí v ní zůstávají zbytky chemie.

Nábytek držte u podlahy a nahoře. Otevřené botníky, věšáky s jedním párem a lavice bez zásuvek nechávají prostor dýchat. Skříň do předsíně volte do výšky, ne do šířky: vysoká a úzká skříň zabere méně půdorysu a opticky zvedne strop. Nad ní nechte volnou stěnu, nebo na ni pověste zrcadlo. Typická chyba je cpát do předsíně sezónní oblečení a věci, které tam nepatří — každý předmět navíc zmenšuje dojem o pár centimetrů. Jednou za měsíc projděte obsah a přesuňte, co jste nepoužili.

Než začnete cokoli dělat, zjistěte, jakou bylinku vlastně máte. Rozdělte je na dvě skupiny. První tvoří trvalky, které zimu zvládnou, pokud jim dáte podmínky – například tymián, oregano, šalvěj, máta nebo levandule. Druhou skupinu tvoří jednoleté bylinky jako bazalka, kopr nebo majoránka. Ty v žádném případě venku nepřežijí a zazimování v truhlíku pro ně nefunguje. Buď je nechte dojít a na jaře zasejte znovu, nebo si z nich vezměte řízky a přeneste je domů.

Zimní období bývá kritické, protože málo světla a teplé suché ovzduší z radiátorů bylinkám nesvědčí. Přesuňte je dál od topení, snižte zálivku a dopřejte jim alespoň deset hodin umělého světla. Pokud některá rostlina i tak chřadne, vyhoďte ji bez výčitek. Trápit polomrtvou bylinku měsíce nemá smysl, nahradit ji čerstvou je jednodušší než ji zachraňovat.

Jak pracovat s barvami, aby stěny nepadaly Barvy rozhodují o tom, jestli stěny přijdou blíž, nebo ustoupí. Na boční stěny zvolte světlý, ale ne sterilně bílý odstín — jemný šedobéžový nebo světle pískový. Čistá bílá bez přímého světla šedne a působí chladně. Na stěnu, do které vcházíte, použijte o jeden stupeň tmavší odstín ze stejné škály. Vznikne hloubka a předsíň přestane být krabicí. Naopak velké tmavé plochy na všech stěnách nebo výrazný vzor na tapetě místnost spolehlivě stlačí. Stejně tak tmavá podlaha: pokud ji měnit nechcete, sjednoťte ji se stěnami světlým koberečkem a barevný rozdíl zmizí.

Zrcadla jsou nejsilnější nástroj, ale jen když visí správně. Velké zrcadlo na protější stěně od vchodu prodlouží pohled a předsíň se zdá dvojnásobná. Umístěte ho tak, aby odráželo něco zajímavého — světlou stěnu, okno nebo rostlinu, ne jen prázdný roh. Zrcadlo nad botníkem funguje lépe než úzký pás u dveří. Vyhněte se zrcadlovým obkladům přes celou stěnu: v malém prostoru vytvářejí nekonečné odrazy a působí rušivě. Dvě menší zrcadla na protilehlých stěnách mohou fungovat, ale jen pokud mezi nimi není přímá viditelnost — jinak vzniká tunelový efekt.

Co zvládnete doma a co už patří veterináři Domácí péče má smysl jako prevence, ne jako léčba. Kartáčujte psu zuby denně, maximálně obden, měkkým dětským kartáčkem nebo prstovým návlekem a pastou určenou pro psy. Lidská pasta obsahuje xylitol a fluoridy, které jsou pro psa toxické. Střídejte mechanické čištění s vhodnými žvýkacími předměty – tuhé přírodní pamlsky nebo hračky s drážkami. Syrové kosti nedávejte, hrozí zlomeniny zubů a obstrukce. Žádné „zázračné" spreje ani prášky do vody kámen nerozpustí; mohou mírně zpomalit tvorbu plaku, ale již vytvořený kámen neodstraní.

K veterináři jděte, jakmile uvidíte pevný kámen, krvácení dásní, silný zápach nebo uvolněný zub. Stejně tak při poklesu chuti k jídlu, horečce či otoku tlamy. Odstranění kámen vyžaduje ultrazvukový skalpel a téměř vždy celkovou anestezii – bez ní nelze ošetřit prostor pod dásní, kde je hlavní zdroj zánětu. Před zákrokem veterinář obvykle odebere krev na jaterní a ledvinové hodnoty a zváží věk a zdravotní stav. Předčasné vytrhávání zubů „naslepo" nebo lámání kamene kleštěmi je častá chyba, která poškozuje sklovinu a vede k dalším zánětům.

Zubní kámen u psa vzniká z plaku, který se během několika dnů mineralizuje solemi vápníku ze slin. Zatímco plak je měkký a dá se odstranit kartáčkem, kámen je tvrdý jako cement a doma s ním nehnete. Nejčastěji se usazuje na vnější straně horních stoliček a špičáků, tedy tam, kam se při žvýkání dostane nejméně slin a tření. Malá plemena, psi s krátkým čumákem a jedinci krmení pouze měkkou stravou mají prokazatelně vyšší riziko. První známky se obvykle objeví mezi druhým a čtvrtým rokem života, u malých plemen i dříve.