Když máš dva dny volna, vyraz do Jeseníků na hřebenovku

Ověřte si jízdní řády oběma smě

Co stihnout a co vynech

Jeseníky jsou pohoří, které se hodí na víkend lépe než většina českých hor. Hlavní hřeben je souvislý, značený a dá se zvládnout za dva dny i s těžším batohem. Nejlepší přístup je přijet v pátek večer, přespat v některé z horských chat a v sobotu brzy ráno vyrazit. Vlakem se dostaneš do Jeseníku, do Bruntálu nebo do Koutů nad Desnou, autobusem pak výš do sedel. Auto nech na placeném parkovišti u lanovky nebo u nádraží, ne na lesních cestách – správci CHKO to řeší a pokuty nejsou příjemné.

Když se orientace rozpadne úplně, přestaňte se ptát, kde jste, a začněte řešit, co máte. Zkontrolujte, zda máte vrstvu navíc, čelovku, jídlo a možnost zavolat pomoc. Pokud signál není, uložte telefon do vnitřní kapsy, aby baterie nevychladla. V hustém sněžení se teplota rychle mění, a to i během dne. Zůstaňte na místě, které je chráněné před větrem, a označte ho tak, abyste ho našli, když se viditelnost na chvíli zlepší. Sněhová pokrývka a vítr během desítek minut mění orientační body k nepoznání.

Druhým klíčem je hospodaření s vodou a jídlem. Na exponovaném hřebeni není možné doplňovat zásoby, takže si je musíš rozvrhnout podle úseků, ne podle chuti. Pij menší množství častěji, ne velké doušky jednou za hodinu. Jídlo konzumuj v pravidelných intervalech, i když nebudeš mít hlad. Právě v okamžiku, kdy přestaneš jíst, přichází energetický propad, který se na hřebeni projeví ztrátou rovnováhy a zpomalením reakcí.

Třetí zásadou je práce s časem a světlem. Na hřeben se nevyplácí vyrážet pozdě. Pokud začneš příliš pozdě, dostaneš se do exponovaného terénu v době, kdy se mění počasí a světlo ubývá. Naplánuj si návrat tak, aby poslední obtížný úsek přišel minimálně tři hodiny před soumrakem. Pokud to nevychází, změň plán nebo trasu zkrať. Podcenění času na hřebeni je typické – terén je pomalejší, než vypadá na mapě, a orientace v mlze nebo větru zabere násobně více času.

Nejčastější chyby: koupě batohu bez vyzkoušení přes internet, volba podle barvy nebo ceny, ignorování délky zad a příliš velký objem na krátké túry. Další klasika je špatné balení – těžké věci patří nahoru a blízko zad, ne dolů. Batoh pak tahá ramena dozadu. Před první túrou si doma zkus nachystat výbavu, zvaž ji a teprve potom řeš, jestli ti objem stačí. Pokud máš vše, co potřebuješ, rekonstrukce koupelny krok za krokem a v batohu zbývá místo, je to dobrý kompromis. If you enjoyed this write-up and you would such as to obtain additional facts relating to http://Ossenberg.Ch/ kindly browse through the web-site. Když musíš výbavu násilím cpát nebo něco necháváš doma, je čas na větší objem.

Kdy přejít na jištění a kdy se otočit Rozhodování o jištění je nejčastější chyba pokročilých. Mnozí si myslí, že když zvládli obtížnější pasáž bez jištění, zvládnou i tuhle. Jenže hřeben není o jedné těžké pasáži – je o kumulaci. Jakmile se objeví kombinace expozice, mokré skály a únavy, je čas na jištění, i když bys to technicky zvládl. Jištění není projev slabosti, ale nástroj pro udržení tempa a bezpečnosti. Stejně tak je nutné stanovit si bod obratu. Ten musí být jasný předem a musí být dodržen bez ohledu na to, jak blízko vrchol je.

Sklon svahu je spolehlivější orientační bod než dohlednost. Když víte, že jdete po vrstevnici, držte se jí a nedovolte, aby vás terén stáhl dolů nebo nahoru. V praxi to znamená kontrolovat výškový rozdíl každých pár minut, ne jednou za hodinu. Pokud se svah najednou láme jinam, než odpovídá mapě, zastavte se a znovu si ověřte azimut. Chůze naslepo v hustém sněžení je nejrychlejší cesta k tomu, že přejdete hřeben a ocitnete se v jiném povodí.

Jak využít terén, když nevidíte na krok V hustém sněžení se držte liniových prvků. Potok, okraj lesa, hřeben, elektrické vedení nebo plot vás dovedou spolehlivěji než jakýkoli odhad. Jděte po jejich okraji, ne středem, abyste se neztratili v ohybu. Pokud narazíte na sjezdovku, turistickou značku nebo cestu, zastavte se a ověřte, kterým směrem vedou. Typická chyba je vydat se po proudu potoka, protože „někam vede" – může vás zavést do neprůchodného údolí. Lepší je držet se hrany porostu a sledovat, zda se terén svažuje podle vaší mapy.

Než se dáte do pohybu, ukotvěte se v prostoru pomocí kompasu nebo buzoly. úložné prostory v malém bytě hustém sněžení přestává fungovat odhad podle slunce i podle větru, protože směr větru se mění s terénem. Zjistěte azimut, kterým jste šli, a spočítejte, kolik kroků jste ušli od posledního známého bodu. Odečtěte od tohoto čísla vzdálenost, kterou jste urazili odbočkou nebo objížďkou. Prakticky to znamená, že se vracíte po stejné linii, ne „nějakým směrem domů".

Největší chybou je spoléhat na to, že se počasí brzy umoudří. V horách se husté sněžení může držet hodiny a každý pokus o zkratku vás posune mimo trasu. Pokud se rozhodnete jít, jděte po azimutu, počítejte kroky a po každých padesáti krocích zkontrolujte směr. Zapište si čas odchodu a směr, abyste se mohli vrátit po stejné linii. Až se viditelnost zlepší, nevydejte se okamžitě vpřed, ale nejdřív si potvrďte, kde jste. Orientační bod, který se vynoří z mlhy, nemusí být ten, za který ho považujete.