Když lepíte vliesové tapety, rozhoduje měření a rohy

Základem je omezit množství vody, které se do vzduchu vůbec dostane. Prádlo před sušením co nejvíce odstřeďte, ideálně na nejvyšší otáčky, které pračka a látka snesou. Čím méně vody v oblečení zůstane, tím kratší je doba sušení a tím méně vlhkosti se uvolní. Ruční ždímání nebo krápání z prádla na sušáku je zbytečná zátěž pro celý byt.

Nejjednodušší řešení, které nevyžaduje žádné sekání, je kabelový kanál. Prodává se v různých profilech a barvách, dá se natřít podle zdi a hlavně se lepí nebo vrtá přímo na povrch. Pro televizi ale potřebujete protáhnout hned několik kabelů: napájení, HDMI, případně anténu a síťový kabel. Do běžného kanálu 40 × 20 mm se vejdou, ale počítejte s tím, že tlustší HDMI konektor se protahuje špatně. Buď kupte kanál s odnímatelným víkem, nebo použijte kabel s úhlovým konektorem.

Spoje dělejte na tupo, tedy těsně vedle sebe, ne s přesahem. Vliesové tapety se nesrážejí, takže spára zůstane stejně široká i po zaschnutí. Přebytek lepidla na spoji setřete vlhkým hadrem ještě mokrý. Rohy jsou nejzáludnější část. Vnitřní roh nikdy nelepte jedním pruhem přes hranu. Ustřihněte pruh tak, aby přesahoval do rohu asi 2 cm, přitlačte ho a druhý pruh veďte od rohu dál s přesahem 1 cm. Přesah pak seřízněte podél pravítka a oba okraje spojte. Vnější roh obtáhněte tapetou jen do hrany a druhý pruh začněte až za rohem. Rohy se hýbou, takže spoj přes hranu by se časem rozlepil.

Výběr začíná u podkladu. Zeď musí být suchá, čistá, bez starých vrstev, které by se mohly odloupnout. Ideální je sjednotit savost podkladu penetračním nátěrem. Když je zeď někde hodně savá a jinde málo, lepidlo schne nerovnoměrně a vznikají puchýře. U vliesu se vyplatí sáhnout po tapetě s gramáží kolem 150–200 g/m². Tenčí se snadno protrhnou při přitlačování, silnější lépe skryjí drobné nerovnosti. Vzor volte s ohledem na to, jak na sebe budou jednotlivé pruhy navazovat. U velkých motivů je potřeba počítat s větším prořezem.

Měření a řezání: dvakrát měř, jednou řež Změřte výšku stěny na třech místech — u levého rohu, uprostřed a u pravého. Rozdíl i dva centimetry znamená, že musíte řezat podle nejvyššího bodu. K délce přidejte 5–8 cm na dorovnání u stropu a podlahy. Pruhy řežte na rovné podložce, ne na zemi, kde se vám tapeta ohne. Číslujte si je zezadu, ať víte, který pruh patří kam. U vzorovaných tapet přidávejte na střídání motivu jednu opakující se délku. Tohle je místo, kde lidé nejčastěji chybují: koupí přesně tolik metrů, kolik měří stěna, a pak jim chybí na dorovnání rohů.

Dřevo je nejčastější volba pro rodinné domy. Dobře se tvaruje, příjemně se ho dotýká ruka a dá se sladit s podlahou i nábytkem. Pro zábradlí se hodí tvrdé dřeviny, například dub, buk nebo jasan. Měkké dřevo, jako je smrk, se rychle opotřebí a na madle vznikají vrypy. Pozor na povrchovou úpravu: lak vytváří uzavřený film, který při poškrábání odprýskává, kdežto olej nebo vosk se dá lokálně obnovit. Madlo volte tak, aby se dalo uchopit celou dlaní, obvykle o průměru 40 až 50 mm. Příliš tenké madlo klouže, příliš tlusté se špatně drží dětem i starším lidem.

Nejprve změřte, kolik světla potřebujete. Délka pásku se počítá podle vnitřní šířky skříně a počtu polic. Na metr pásku se spotřeba pohybuje obvykle mezi 4 a 15 watty podle hustoty diod. Zvolte pásek s krytím IP20 pro suché prostředí, do vlhka patří IP65. Barvu světla berte podle obsahu: 4000 K je neutrální bílá pro orientaci v oblečení, 2700–3000 K působí příjemněji, ale méně věrně ukazuje barvy. Index podání barev (CRI) nad 90 oceníte, když potřebujete rozeznat odstíny.

Druhá věc je proudové zatížení. Prodlužovací kabel má uvedený maximální proud, obvykle 10 A nebo 16 A. Vysuvná zásuvka může mít jiný limit. Vždy platí, že celek vydrží tolik, kolik dovolí nejslabší článek. Pokud k prodlužováku připojíte vysavač, vrtačku a ještě nabíječku, snadno překročíte limit a spoj se začne hřát. Hřející se spoj poznáte podle toho, že je teplý na dotek, plast měkne nebo je cítit zápach. V tu chvíli okamžitě odpojte vše a spojení zkontrolujte. Opakované přetěžování vede k opálení kontaktů a následnému požáru.

Vliesové tapety se lepí jinak než papírové. Není to jen o tom, že jsou těžší a pevnější. Hlavní rozdíl je v tom, že lepidlo se nanáší na zeď, ne na tapetu. Vlies je netkaná textilie z celulózy a polyesteru, která po navlhčení nezvětšuje plochu, takže se nekroutí a lépe se vyrovnávají spoje. To ale neznamená, že se dají lepit bez přípravy. Právě naopak: jakmile jednou přilnou, už s nimi nehnete.