Když kontrola kotoučů skončí u špatného měření, brzdy už mohou být poškozené

Dalším častým problémem je prostředí. Pneumatika nesnáší přímé sluneční světlo, které rozkládá pryž a způsobuje praskliny. Stejně tak jí škodí mráz, pokud je vystavena teplotám pod bodem mrazu dlouhodobě – guma tvrdne a ztrácí pružnost. Skladujte ji v suché, tmavé místnosti s teplotou kolem patnácti stupňů. Rozhodně ji nenechávejte v kůlně, kde může přes zimu promrznout, ani na přímém slunci za oknem. Chemické výpary z ředidel, olejů nebo barev pryž narušují, proto je držte dál.

Povrchové škrábance v čirém laku nejdříve umyjte autošamponem a odmastěte. Poté použijte leštící pastu na jemný kotouč nebo hadřík z mikrovlákna. Leštěte krouživými pohyby, ale netlačte příliš. Po chvíli setřete zbytky a zkontrolujte výsledek. Pokud škrábanec zmizel, naneste vosk nebo keramickou ochranu. Pozor na přeleštění – příliš agresivní pasta může vzít i vrstvu laku a vytvořit matné místo.

Na jaře, když teploty začnou stoupat, je potřeba tlak zkontrolovat znovu, protože se vzduch rozpíná a pneumatiky mohou být přehuštěné. Přehuštěná pneumatika se opotřebovává uprostřed běhounu, hůř drží stopu a déle brzdí. Optimální je měřit tlak každé dva až čtyři týdny po celý rok a vždy před delší jízdou, před cestou do hor nebo při přechodu mezi letním a zimním časem. Pokud vůz stojí déle, tlak se stejně pomalu ztrácí, proto kontrola po návratu z dovolené není zbytečná.

Častou chybou je výměna pouze destiček bez kontroly kotoučů. Nové destičky na opotřebený nebo zkroucený kotouč brzy ztratí účinnost, pískají a mohou se přehřívat. Stejně problematické je i nasazení nových kotoučů na znečištěnou nebo rezavou dosedací plochu náboje. Nečistoty vytvoří nerovnoměrné dosednutí, které se projeví jako házení. Před montáží proto vždy očistěte náboj, zkontrolujte stav šroubů a ujistěte se, že mezi kotouč a náboj nepronikne nic, co tam nepatří.

Kontrola kotoučů není o tom najít důvod k výměně, ale vyloučit stav, který ohrožuje ostatní. Když si osvojíte měření tloušťky, kontrolu házivosti a čistotu dosedacích ploch, předejdete nejdražší chybě – pozdní výměně, která vezme s sebou i destičky, ložiska a někdy i celý náboj.

Typické chyby se opakují. Lidé kontrolují výfuk jen při výměně oleje a zapomenou na spoje, které se povolují teplem. Jiní utěsní díru pastou na výfuk a jezdí s ní roky, místo aby spoj vyměnili — pasta vydrží jen do prvního většího zahřátí. Časté je i to, že se netěsnost hledá za studena, kdy se kov nesmrští a díra se neprojeví. Kontrolujte proto dvakrát: po nastartování za studena a po jízdě, kdy je systém horký.

Začněte tím, že si zajistíte auto tak, aby se nemohlo pohnout. Zvedněte ho, sundejte kolo a kotouč si prohlédněte z obou stran. Vnější plocha bývá relativně čistá, ale vnitřní strana je často zanedbaná a rezavá. Hledejte hluboké rýhy, praskliny, modré zbarvení a výrazně vystouplý okraj. Právě ten okraj je nejčastější past: vzniká tam, kde destička nedosáhne, a podle jeho výšky se dá odhadnout, kolik materiálu už ubylo. Pokud je okraj ostrý a vysoký, kotouč je s největší pravděpodobností pod minimální tloušťkou.

Pozor také na brzdovou kapalinu a na to, jak se auto chová za jízdy. Pokud při brzdění cítíte pulsování pedálu, volant vibruje nebo auto táhne na jednu stranu, není to jen pocit – kotouče pravděpodobně vykazují házení nebo nerovnoměrné opotřebení. Stejný signál přichází i tehdy, když brzdná dráha na mokru výrazně naroste. V takovém případě nečekejte na další servisní interval a stav co nejdříve ověřte.

Měření, které odhalí víc než pohled Samotné oko nestačí. Potřebujete posuvné měřítko nebo mikrometr a změřit tloušťku v několika bodech po obvodu. Kotouč nebývá opotřebený rovnoměrně, proto jedno měření nestačí. Naměřené hodnoty porovnejte s minimální tloušťkou vyraženou na náboji kotouče nebo uvedenou v dokumentaci vozidla. Dalším krokem je kontrola házivosti: kotouč se pomalu otáčí a měří se odchylka na vnějším okraji. I malá hodnota mimo tolerance způsobuje vibrace při brzdění a může poškodit ložisko i destičky.

Než vůbec vyjedeš, zjisti si, jestli v cílové oblasti funguje rezidentní parkování. Většina měst zveřejňuje mapy zón na úředních deskách nebo v mobilních aplikacích. Pokud jedeš na úřad, k lékaři nebo do obchodu, hledej parkovací dům nebo záchytné parkoviště na okraji centra. Ty bývají levnější a bez rizika odtahu. U nich si ale vždy zkontroluj otevírací dobu a výškový limit, protože některá garážová stání mají nízký strop a s vyšším autem se nevejdeš.

Kontrola brzdových kotoučů vypadá na první pohled jednoduše: kolo dolů, podívat se na plotnu a je hotovo. Jenže právě tady vzniká nejvíc chyb. Řidiči často hodnotí kotouče jen podle vzhledu, a přitom rozhodující jsou tloušťka, házivost a stav vnitřního žebrování. Pokud tyto tři věci pominete, můžete si myslet, že je vše v pořádku, a přitom jezdíte s dílem, který už dávno nesplňuje bezpečnostní parametry.