Když kočce dáte přepravku na dosah, cesta k veterináři přestane být bojem

Ve chvíli, kdy se pes chystá skočit, udělejte dva kroky vzad a vodítko lehce přibrzděte. Tím psovi vezmete prostor, který potřebuje k výskoku. Zároveň se otočte bokem, abyste nečelili jeho tlaku. Jakmile všechny čtyři tlapy zůstanou na zemi, vodítko povolte a psa pochvalte. Tento sled opakujte vždy, když se pes přiblíží k člověku. Důležité je, že chválíte klid, ne to, že pes přestal skákat až po zásahu vodítka.

Délka vodítka mezi vámi a psem rozhoduje o tom, jestli má pes vůbec šanci táhnout. Pokud držíte vodítko napnuté, pes cítí neustálý tlak a přirozeně se opře proti. Zkuste proto vodítko držet tak, aby mezi rukou a obojkem nebo postrojem viselo mírné pružení. V okamžiku, kdy pes zrychlí a napne ho, nepřitahujte ho k sobě. Naopak zpomalte, zastavte se a počkejte, dokud se vodítko nevrátí do ochablého stavu. Teprve pak pokračujte. Tento princip se nazývá uvolnění tlaku a pes se ho učí velmi rychle, pokud jste důslední.

Většina psů netahá proto, že by byli tvrdohlaví, ale proto, že jim to ruka na druhém konci vodítka dovoluje. Než začnete řešit cokoli jiného, ujasněte si, jak má správné držení vypadat. Vodítko nepatří přes dlaň jako smyčka kolem zápěstí, kde ho pes může škrtit nebo vám vyklouznout. Představte si, že držíte tenkou knihu mezi palcem a ostatními prsty. Rukojeť vodítka prochází mezi palcem a ukazovákem, zbytek prstů ji obepíná. Zároveň máte dost volnosti ruku kdykoli otevřít a pustit, aniž byste se zamotali.

Kočka se přepravky nebojí proto, že by v ní bylo něco špatného. Bojí se toho, co přepravka představuje: jízdu autem, čekárnu, cizí pachy a manipulaci, kterou nemá pod kontrolou. Pokud přepravku vytáhnete ze sklepa pět minut před odjezdem, kočka si spojí tento předmět s nepříjemným zážitkem a příště se před ním schová. Cílem je proto přepravku zviditelnit dlouho předtím, než ji budete skutečně potřebovat.

Při přechodu z jedné formy na druhou se postupuje pomalu. Během pěti až sedmi dnů se podíl nového krmiva zvyšuje z jedné čtvrtiny na polovinu, tři čtvrtiny a nakonec na plnou dávku. U citlivých psů to může trvat i dva týdny. Sledujte stolici, chuť k jídlu a chování. Průjem, odmítání potravy znamenají zpomalit. Nepřecházejte současně na jinou značku i formu, protože pak nelze určit, co problém způsobilo.

Ruka, která vodítko drží, by měla být uvolněná a v úrovni pasu, ne zaťatá v pěst u hrudníku. Druhá ruka může vodítko přidržovat, ale neměla by do něj neustále zasahovat. Pokud máte tendenci vodítko omotávat kolem zápěstí, kupte si jednoduchý pás nebo kratší rukojeť, která to nedovolí. Vyhněte se i vodítkům, která se samovolně navíjejí. Pes na nich nikdy nemá jasnou zpětnou vazbu, protože vodítko je stále napnuté, i když zrovna netáhne.

Přivolání trénujte odděleně od poslušnosti Mnoho lidí míchá dohromady přivolání, obojek, odcházení a povely jako sedni nebo lehni. To je chyba. Přivolání musí být nejjednodušší a nejvýhodnější věc na světě. Vyslovujte ho stejným slovem, klidným a veselým tónem, nikdy ne naštvaně. Pokud štěně nepřijde, neopakujte povel pětkrát. Jděte k němu, jemně ho vezměte za vodítko a veďte ho k sobě, ale bez křiku. Opakovaný povel, který pes ignoruje, ho učí, že slova jsou volitelná.

Trénujte na krátkých úsecích, kde není provoz, psi ani rušivé podněty. Stačí pět minut denně a pes se naučí chodit na volném vodítku mnohem dřív, než když budete hodinu bojovat v centru města. Jakmile pes zvládá klidnou chůzi na krátkém úseku, prodlužte vzdálenost a přidejte mírné rozptýlení. Když začne táhnout, vraťte se o rekonstrukce koupelny krok za krokem zpět. Tento postup není ztráta času, je to jediná cesta, jak dosáhnout toho, že vodítko zůstane volné i v běžném provozu.

Co dělat, když pes zabere a vy nemáte kam uhnout Nejčastější chyba je cukání vodítkem. Cuknutím sice na chvíli přerušíte tah, ale pes se naučí tahat ještě víc, protože tlak přichází a odchází nepředvídatelně. Místo toho změňte směr. Jakmile pes zatáhne, udělejte dva kroky do strany nebo se otočte a jděte na chvíli opačně. Pes musí zjistit, že tahání ho nikam nedovede, zatímco klidná chůze po vašem boku ano. Pokud jdete z kopce nebo po kluzkém povrchu, držte ruku blíž k tělu a mírně pokrčenou v lokti. Získáte lepší kontrolu a snížíte riziko, že vás pes strhne.

Ideální první kontakty probíhají s klidným, zdravým a očkovaným psem, kterého znáte. Setkání držte krátké, na neutrálním místě a pod dohledem. Štěně nechte volně se pohybovat, ale mějte ho na vodítku, aby se dalo rychle přerušit, kdyby se situace zvrhla. Typickou chybou je pouštět štěně okamžitě do velké smečky nebo na přeplněné psí hřiště. Tam hrozí nejen nákaza, ale i přepadení a následný strach z psů, který se pak těžko odnaučuje.